Jaké zázraky dokáže v životě dobrá motivace?

I. ŽIVOTNÍ MOTIVACE A POSTOJE

Nezřídka se bohužel stává, že lidé ztratí, nejen pracovní, ale bohužel i životní motivaci. Proto jsem se rozhodl věnovat část této kapitolky právě tématu životní motivace. Mnoho lidí přišlo o životní smysl, životní motivaci právě nějakou bolestnou ztrátou. Třeba svého blízkého. Někomu zase mohla zkrachovat firma, do které vkládal hodně svého času a úsilí.

Četl jsem výpovědi lidí, kteří zažili třeba pobyt v koncentračním táboře v Osvětimi. Ztratili tam úplně vše! Nejen své blízké, svůj majetek, ale i své jméno. Bylo jim přiděleno pouhé číslo! Co bylo motivací těchto lidí, že přežili? Co je motivovalo, v těchto často nelidských podmínkách? Byla to naděje! „Naděje vždycky způsobí, že uvěříme,“ praví Robert Fulghum. Že je naděje opravdu důležitá nás utvrzuje také Honoré De Balzac. „Naděje je paměť, která touží.“ Opravdu, bez naděje, že se všechno může změnit, by jistě tito ubozí lidé nepřežili. A tak je to i s námi v běžných podmínkách. Musíme mít naději, že to, co děláme se nám skutečně podaří. Musíme v to zkrátka věřit.

Chtěl bych se zde však také zamyslet nad našimi životními postoji k práci. Jaký mít vlastně přístup a vztah k práci. Jak to souvisí s naším tématem motivace? Poměrně hodně, náš vztah k práci je totiž výsledkem naší motivace. Tudíž i daný profesní úspěch je přímo úměrný naší motivaci k práci.
Chtěl bych Vám vyprávět jeden názorný alegorický příběh. Byli jednou tři kameníci. Všichni tři měli za úkol dělat stejnou práci. Jejich pracovní náplní bylo otesávání kamene. Mezi těmito kameníky byl však velký rozdíl. Jednou je navštívil jeden cestovatel a tázal se jich, co to dělají. Na jeho zdánlivě prostou a jednoduchou otázku, každý z nich odpověděl zcela jinak! První kameník mrzutě odvětil: „Otesávám kámen.“ Druhý kameník se na chvíli zamyslel a potom řekl: „Vydělávám sobě a mé rodině na chleba.“ Když se zeptal třetího kameníka, dostal tuto odpověď: „Já stavím chrám!“
Vidíme zde velké rozdíly v přístupu k práci. Pro prvního člověka to byla naprosto nezáživná práce, zatímco pro posledního to byla práce spojená s životním úkolem.
Z tohoto jednoduchého příkladu vyplývá, že člověk, který ve své práci vidí jen pouhé nesmyslné otesávání kamene (jak tomu bylo v našem příběhu), nebude mít takový elán k práci jako jeho soused, který se snaží uživit svou početnou rodinu. A už vůbec nebude jeho motivace dosahovat vitalitě a energii člověka, který otesává kámen s tím vědomím, že vytváří velké dílo. Záleží tedy pouze na nás, jak budeme chtít chápat svou práci. Budeme-li ji brát jako povinnost, jako vydělávání si na chleba, či jako svůj životní úkol. 
O rozdílech v přístupu k práci a jejich důvodech by jistě mohla vyprávět řada psychologů, jmenovitě třeba Kevin Leman. Psycholog, který jako dítě byl velmi problémovým žákem. Teprve později se však ukázalo, že hlavním nedostatkem malého Kevina nebyl nízký intelekt, ale malá motivace ke studiu.
Řada úspěšných lidí dobře ví, že mít správný přístup k práci, je velmi důležité! Jak říká klasik, miluji práci, dokážu sedět a dívat se na ni celé hodiny! V této kapitole jsme tedy názorně mohli vidět, jak náš osobní přístup k práci ovlivňuje náš celkový výkon. Pozorujeme taky, že motivací pro často složité životní situace může být naděje. 

II. DRUHY MOTIVACE A DALŠÍ ASPEKTY ÚSPĚŠNOSTI PRÁCE

Motivací existuje celá řada. Obecně je však můžeme pojmenovat, jako naše osobní motivy. Právě ty nás vedou k tomu, že jednáme a chováme se na jejich základě. Abychom mohli využít a proměnit motivaci v pracovní zázraky, musíme poznat sami sebe. Musíme vědět, co nás k čemu motivuje, abychom na základě toho, mohli svou motivaci neustále rozšiřovat. Dospěl jsem k závěru, že mezi hlavní motivy patří motivy jako:pud, zvyk, zájem, ideál, ambice (ctižádost) a cíl. 
Pudový motiv:

Měli bychom začít hezky po pořádku. První druh motivace je tedy vlastně naše přirozenost. Mohli bychom se ptát, co sbližuje dva partnery opačného pohlaví? Co je motivuje, aby spolu chodili? Myslím, že nejobecnější odpovědí by mohl být právě pud pohlavní. Motivem jsou tedy vzájemné sympatie.

Další příklad bychom mohli najít u matky, která pečuje o nemocné dítě. Co ji motivuje k tomu, že vstane o půl třetí ráno a jde dítěti uvařit čaj? Asi by většina z nás odpověděla, že je to samozřejmé. Ovšem i tato zdánlivá „samozřejmost“ má svůj kořen v mateřské motivaci, respektive ji má na starosti mateřský pud.

Zvyk:
 U spousty lidí jsou některé činnosti natolik samozřejmé a automatické, že se z nich velmi často stává zvyk. Ptal jsem se svého otce, co ho motivuje, že každý den vstává ráno v pět hodin do práce. Odpověděl mi, že to bude nejspíš povinnost, samozřejmost. Prostě zvyk. Zvyk je někdy opravdu železná košile, jak praví jedno české přísloví. Vidíme však, že síla zvyku může být i užitečná.
Motiv zájmu:
 Málokdo z nás nemá nějaký svůj koníček, zálibu. Jaká bude asi motivace malého dítěte, který si hraje s legem a vůbec nevnímá okolní svět? Hra ho prostě baví. Má radost ze hry. To je jeho motivací.
Při motivaci, je důležité, aby nás daná činnost bavila! Malý školák, který neví, co pořádně dělá a proč, těžko bude mít nějakou větší motivaci k učení. Své taky dělá pochvala. Žák, který se cítí nedoceněn, rychle ztrácí zájem o studium.
Říká se, že na co člověk chce, na to si čas udělá. Myslím, že je to pravdivé. Taky je pravda, že člověk pro svoji oblíbenou činnost, či koníček je často schopen spoustu obětovat. Vedle peněz, času a trpělivosti to někdy bývá bohužel i zdraví…
Ideál:
 Člověk, který se snaží někomu nebo něčemu přiblížit, ztotožnit se s ním, má jistě velkou motivaci. Právě ta ho vede přímo ke svému ideálu, cíli.
Známe jistě mnoho příkladů z historie, kdy vzor druhého člověka ovlivnil další významné lidi. Mezi ně patří třeba i Don Bosko. Tento muž zasvětil svůj život starosti o mladé kluky, kteří nemají kde bydlet. Snažil se je vést a shánět jim práci. Jeho vzor byl sv. František Salezský, který vynikal svou trpělivostí a laskavostí. Bosko se snažil být jako on. Na památku jeho jména založil společnost SDB (Saleziánů Dona Boska).
 Ctižádost, ambice:
 Mnoho z nás se často žene právě za kariérou. Vychází – li touha být „něčím“ z potřeby sebeuplatnění, tak je vše v pořádku.
Lidé chtějí ovšem přímo vynikat, být něčím vyjímeční a významní. Dosáhnout svého cíle, jim právě pomáhá tato silná ctižádost. Silnou ctižádost můžeme najít u lidí, kteří jsou perfekcionisté. Stojí dodat poznámku, že většina z nich jsou prvorození nebo jedináčci. Nutno dodat, že já jako prvorozený jsem toho příkladem. Z vlastní zkušenosti musím opravdu říci, že ctižádost je opravdu silný aspekt, chcete-li něčeho dosáhnout. Bez něho se často neobejdeme!
Motivace cíle:
 Každý z nás má jistě větší motivaci, vidí-li na své práci nějaký výsledek, nějaký posun. Nechat se motivovat cílem je tedy uvědomělá aktivita! „Soustřeďte se na cíl a dokážete cokoliv,“ říká jeden kanadský psycholog.
Dobrá je však tady jedna praktická rada. Pokud je náš cíl veliký a vzdálený, mohli bychom propadnou depresi při neúspěchu. Proto je více než vhodné, rozdělit si náš cíl na více menších dílů. Bude tak pro nás jejich dosahování snažší a budeme se vždy konkrétně zaměřovat na daný cíl s vědomím, že po jeho splnění budeme zase o krůček blíž našemu vysněnému cílu. Jak říká Jean Anouilh: „Život se skládá z mnoha malých mincí, kdo je umí sbírat, má bohatství.“ 
Tak toto je obecný souhrn základních motivů, které nás velmi významně ovlivňují. Samozřejmě bychom mohli najít další zcela konkrétní motivy vedoucí k práci. Mezi ně určitě patří peníze.
Málokdo dokáže jít a pracovat, aniž by věděl proč a za jakým účelem. Každý se dnes až prospěchářsky ptá, co já z toho budu mít? Tuto otázku bychom mohli nahradit, ale i třeba jinou otázkou. Třeba otázkou co mě má motivovat, abych danou práci dokončil? Bohužel se stává, že jedinou motivací pro mnoho lidí jsou právě již výše uvedené peníze. Lidé potom nehledí na zdraví, na okolní vztahy, na čas, zkrátka na nic. Další důležitý aspekt je samozřejmě i třeba vytváření dobrých pracovní vztahů na pracovišti. Při celkové dobré atmosféře se vždy lépe pracuje!
Otázkou ovšem je, zda-li je motivace jediná pomyslná akcelerace na náš vysněný cíl, či dokončení úkolu. Ne, myslím si, že je jich celá řada. Mezi další patří třeba i velmi důležité nadšení a zápal pro danou věc, případně práci. Ale vlastně nadšení a motivace jdou ruku v ruce spolu. Je totiž pravda co říká Paulo Coelho: „Na světě je jedna řeč, které všichni rozumí, je to řeč nadšení.“ Člověk dobře motivovaný bývá potom pro věc obvykle také zápalený, nadšený.
Prošli jsme druhy motivací a je jen na nás, abychom usoudili, který druh motivace bude pro nás tím klíčovým. Poznat sám sebe je totiž jedním z klíčů k úspěchu. A právě k tomu nám měla pomoci tato kapitola.

III. KLÍČ K ÚSPĚCHU

Myslím si, že motivace by se opravdu dala pokládat za klíč k úspěchu. Je to vlastně takový malý, ale důležitý klíček, který mnohdy otevírá těžké vrata naší lenosti. Člověk však musí mít pevně vytyčený cíl! Neznamená to, že si řekne chtěl bych možná „tamto“ nebo „ono“. Musí si pevně stanovit svůj osobní bod, ke kterému má směřovat!
Je na místě svůj cíl zcela konkretizovat. Člověk si také za svým cílem musí jít! Nesmí se hned vzdávat, třeba i po velkém neúspěchu. Líbí se mi věta Williamse Tennessee: „Člověk nesmí dopustit, aby se jeho život zastavil, ani tehdy, když jeho životní sen ztroskotal.“
Ovšem musí chtít, musí mít chuť pracovat. Dosvědčuje to i Paulo Coleho, který nám říká: „Když něco opravdu chceš, celý vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit.“
Člověk, který nemá cíl, nemá ani motivaci! Proto si každý člověk buď vědomě nebo dokonce nevědomky musí vytvořit svůj domnělý cíl, aby mohl pracovat. Člověk bez cíle je člověk bez motivace! To je prostě zákon. Není také na škodu připomenout, že velmi důležitá je radost z práce, která v motivaci v lecčems souvisí. 
Jak se lépe motivovat? Způsobů, jak se tedy lépe motivovat existuje celá řada. Záleží jen na naší originalitě a důvtipu. Zkrátka někdy musíme „přechytračit“ sami sebe! Někteří lidé používají třeba tuto „motivační“ techniku. Za každý, třeba i malý úspěch se pochválí a odmění. I jen nějakou malou sladkostí. Nebo si řeknou, že až dosáhnou požadovaného cíle, tak si dopřejí to, či ono. Všichni asi známe, jak nás maminky motivovaly k dobrému chování, když jsme byli malí. „Když budeš hodný, dostaneš…“ Neříkám, že takový způsob výchovy je vždy vhodný, ale aspoň vidíme, že motivace dělá opravdu skutečné divy. 
Jaký je ale tedy klíč k pracovnímu úspěchu? Je to motivace, nadšení, zápal pro věc? Je to především naše poznání těchto věcí a dalších aspektů, které hrají pro každého jedince jinou roli!
Co je však velmi důležité a na co nesmíme zapomenout? Joseph Kiling Rudyard nás varuje: „Chceš realizovat své sny? Probuď se!“ Je to velmi praktická rada, protože mnoho z nás si vysnilo cíl, kterého většinou nejde přirozenou cestou dosáhnout. Neznamená to však, že nemáme snít, to ne. Vždyť člověk by měl mít pořád nějaké ideály. Hezký je citát od Charlese Pierreho Baudelaireho, který říká: „Sen je dobrodružná výprava, na kterou se vydáváme každého večera.“ Je tedy hezké snít, měli bychom ovšem žít s nohama na zemi! 
Už je nám tedy asi všem jasné, že poznat sám sebe, poznat co motivuje mě, je pro každého z nás velmi důležité. Je na výsost jasné, že právě motivace způsobuje mnohé nejen pracovní zázraky. Nejsme-li tedy v naší profesi úspěšní, měli bychom si dát chvíli pauzu a projít si všechny důvody naší osobní, ale i profesní motivace.
Řada lidí dokázala podat nadlidské výkony, právě díky silné motivaci. Důkazem toho nám mohou být více či méně známí sportovci. Jejich vůle k vítězství, k úspěchu, byla pro ně natolik silná, že se stala opravdovým motorem v jejich snažení. Vezměme si příklad! Snažme se tedy poznávat sami sebe a vymýšlet nové postoje a způsoby své osobní motivace!
 

Tags:

O autorovi: Magazín Dreamlife

 

 

Další články v kategorii Myšlení

 

Jeden komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 

 

 
 

Přihlašte se k newsletteru


poskytuje MailChimp!
 
 
 

Už také na Instagramu!

 
 

Doporučujeme