Záhrobský, Novák: Jak uspět pod olympijskou vlajkou?

4
1714

Po titulech z mistrovství světa a Olympijských her ve Vancoveru se začala po celém světě nahlas skloňovat jména Martina Sáblíková a Šárka Záhrobská. Přišla mnohá uznání od vysoce postavených představitelů za vynikající výsledky, především však za to, že tyto dvě velice talentované dívky mohou stát pod českou národní vlajkou. Pod jakou vlajkou by však měly stát? Stačí říci, že nebýt odhodlaných, houževnatých a nikdy se nevzdávajících osobností jejich trenérů, s největší pravděpodobností bychom Šárku ani Martinu na stupních vítězů nikdy nespatřili!

O jejich práci se však tolik nemluví – probírá se pouze to, co se v den konání dělo na trati. Avšak pro nás, kteří se dívají na úspěch z odlišné perspektivy, je nějaká medaile pouze malinkatým vrcholem ledovce. Ta tvrdá práce, která stojí za tou medailí, je tím nejdůležitějším!

Je otázkou, jak totiž mohou dva trenéři, jimž jejich kolegové z branže přezdívali “exoti” nebo “debilové”, stanout se svými svěřenkyněmi až na úplném trůnu svých disciplín? Šli do toho po svém, vymykali se klasickému stylu trénování a odmítali klasické tréninkové praktiky! Své řemeslo dlouhá léta studovali, ověřovali teorii a na jejím základě vytvořili svůj vlastní trénink. Trénink byl založen na zkušenostech těch nejúspěšnějších a jen málokomu dovolili do něho zasáhnout. Jeli jednoduše podle sebe, svého úsudku, svých zkušeností a své hlavy! Když se na jejich trénink chodili dívat lidi, častokrát odcházeli a klepali si na hlavu. Ani to je nezastavilo a nesebralo jim to elán, pokračovali!

Toužíte-li totiž dosáhnout takhle vysoko, nemůžete trénovat úplně stejně jako stovky těch před vámi, kterým se nic podobného nepodařilo. A to platí pro každé odvětví. Musíte na to jít prostě jinak. Petrové moc dobře věděli, že většina tréninkových technik jejich kolegů na vrchol rozhodně nevede. Nebyly v nich žádné inovace a nic vlastního. “Buď trénuj jako my všichni, nebo vypadni.” Tak můžeme shrnout slova jejich kolegů.

Příběh těchto trenérů je v mnoha ohledech podobný, stejně jako jejich pohled na další věci. Jedním z bodů, na kterém se trenéři shodují, je pohled na talent člověka. “Talentem je člověk, který se narodí a jen tak zaběhně 100 metrů za 11 vteřin, ale když to zaběhne za 9,7 sekund, to není talent!” Těmito slovy se Novák odkazuje na světového rekordmana Usaina Bolta. Martina a Šárka nemají bůhvíjaký talent, jsou to především neuvěřitelní dříči! Za tuto vlastnost nesou velkou zodpovědnost právě osobnosti jejich trenérů, kteří jim byli skvělým příkladem.

Je sice pěkné, že nyní, po získání 2 nejcennějších kovů pod pěti kruhy, se tu rozjela divoká kampaň pro výstavbu rychlobruslařského stadionu speciálně pro Martinu – aby přece měla kde trénovat. A hlasy, že je ostuda, aby olympijská vítězka trénovala na rybníce. Není to však náhodou trochu jinak? Není trochu pozdě dávat až nyní možnost Martině trénovat? A copak to není evidentní, že právě tréninky na českém rybníku a v těžkých podmínkách mají velkou zásluhu na tom, že Sáblíková stanula na úplném vrcholu?! Ty doby byly tak těžké, že kdyby s trenérem netáhli za jeden provaz a nešli do toho naplno, zabalili by to po prvních měsících se slovy: “V našich podmínkách se tento sport trénovat nedá.” Oni to však neudělali!

A jak se tak člověk dívá na záběry z předávání medailí, často si říká: “To je úžasný, teď bych si to s ní(m) rád vyměnil!” Musí si však uvědomit jednu podstatnou věc: Aby člověk mohl stanout “tam”, musí nejprve stanout “tam a tam”. Kdo by tedy byl ochotný vstávat brzy z rána a namísto snídaně jít ve štiplavém mrazu skrz na skrz propotit své oblečení? Vzdát se svého pohodlí a den co den dřít? A znovu a znovu a znovu? Jen málokdo… Šárka a Martina jsou těmi, které to podstoupily. Především díky pevné ruce a cílevědomosti svého trenéra. Člověka, který je neustále mimo dění kamer, avšak on je tím, kdo má na úspěchu svěřence neměřitelný podíl. Až tedy příště uvidíte šampiona nebo šampionku stoupat na stupně vítězů, podívejte se na to z odlišné perspektivy – slzy štěstí a úspěchu rázem naberou úplně nového významu…

4 KOMENTÁŘE

  1. Výborné téma. Bohužel si myslím, že je hodně odfláknuté. Připadá mi to jako spousta prázdných frází. Ano, všechny jsou pravdivé, jenže bez hloubky. Proč těm trenérům autor nenapíše, neudělá s nimi rozhovor. Jistě by to článku prospělo.

  2. Hezký podvečer Petře, děkuji Vám za příspěvek k článku. Pokud Vám článek přijde jako spousta prázdných slov, je mi to líto. Každý však má svůj názor a úhel pohledu na věc. A každý by téma zpracoval po svém. Já to udělal takto… A k rozhovoru: Trenéry již naštěstí vyzpovídal jeden z kolegů a zpracoval skvělý rozhovor. Pokud byste rozhovor skutečně hledal, zajisté byste ho našel. 😉 Zde je odkaz: http://isport.blesk.cz/clanek/vancouver-2010-lyzovani/87285/zahrobsky-a-novak-pry-jsme-debilove-a-exoti.html . Skvělý zbytek dne! 😉 Radek

  3. …hodně odfláknuté,spousta prázdných frází,bez hloubky…Asi pán četl jiný článek nebo je to hodně zapšklý literární kritik…?M.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here