Právě vychází biografická kniha Český sen Tomia Okamury! Inspirujte se neuvěřitelným příběhem člověka, který našel sám sebe!
Nikde nebyl doma. V Japonsku se dospělí podivovali, jak je možné, že cizinec mluví tak dobře japonsky a děti se mu smály, v Čechách si jej zase pletli s Vietnamcem a často se setkával s šikanou. Nedostal příležitost na dobré vzdělání, nedostal zprvu ani příležitost v podnikání, s bratrem nějaký čas museli žít v dětském domově, z prožitých traumat koktal, na světě si připadal sám a ztracený…
Pro jeden z rozhovorů ke svému dospívání Tomio řekl: „Tatínek je takový tradiční Japonec, takže všechny telefony, které mi chodily domů, se nahrávaly na záznamník, aby se pohlídalo, jestli nejsou závadné, dostával jsem každý měsíc číst knihu o úspěšných lidech a psal z ní referát, měl jsem zakázáno pracovat a dostával jsem jen kapesné, to abych si nevydělal na něco závadného. Každý den jsem musel být do šesti hodin doma, byť mi bylo osmnáct.“
Jenže Tomio dokázal rozpoznat své nevýhody, byl si vědom své odlišnosti a uvědomil si, že jediný, kdo mu pomůže, je jen a jen on sám a jeho schopnosti. Z nepřívětivého Japonska, kde lidé se vzezřením cizinců a bez kvalitního vzdělání neměli na růžích ustláno, se přesunul do Prahy a začal se protloukat jako učitel japonštiny. Z popeláře nebo prodejce popcornu to byl posun vpřed, nicméně Tomio stále hledal opravdovou příležitost.
A ta přišla, chytil se jí a s japonskou pracovitostí ji už nepustil, namísto toho ji rozvinul v úspěšný byznys. Jako učitel japonštiny byl požádán o záskok za průvodce Prahou, neměl sice zkušenosti, ale nabídku vzal. Nejenže zjistil, že si jako průvodce vydělá za den to co jako učitel za týden, ale objevil skrytý potenciál – české a evropské cestovky nebyly schopny reflektovat japonskou mentalitu a očekávání turistů. Z našetřených peněz si pronajal malé místo na londýnském veletrhu cestovního ruchu, oslovil největší světové cestovky, a do Prahy, kde neměl ani kancelář ani pracovní telefon, se vracel s dohodou v kapse. Charisma, pracovitost, odhodlání… přesně tím Tomio dokázal zaujmout.
Nyní sedmatřicetiletý podnikatel přiváží do Česka více než sto tisíc japonských turistů ročně, vlastní prodejnu japonských potravin a módy, restauraci i překladatelskou agenturu, podílí se také na vydávání Pivního magazínu a je viceprezidentem Asociace českých cestovních kanceláří. Právě díky asociaci, díky svým charitativním akcím a také díky Dnu D se stal mediálně známou osobností a to mu bere většinu času. Vztah k práci i přes jeho úspěchy tak zůstal v Tomiovi hluboko zakořeněn: „Neberu si ani jeden den dovolené, i v sobotu a neděli chodím do práce, protože mě to baví.“
Přesto byla situace i jiná, a článek uzavřeme slovy Tomia Okamury pro Hospodářské noviny: „Kvalitní manažer nepracuje od rána do noci, naopak má čas a je odpočatý. Ještě před tím, než jsem vzal funkci v asociaci, která mi zabírá většinu mého času, měl jsem své firmy zvládnuté tak, že jsem pracoval dvě hodiny denně. Fungovalo to výborně.“
