Kdo by neznal jméno jednoho z nejproslulejších a nejúspěšnějších podnikatelů v českých dějinách? Rodák ze Zlína, učeň z Ameriky a průkopník moderních podnikatelských principů. Čím si zasloužil obdiv tolika lidí a pověst nejlepšího českého zaměstnavatele 20.století?
Tomáš Baťa st. se narodil 3.dubna 1876 ve Zlíně do obuvnické rodiny jako šesté z dvanácti dětí. Vyučil se podle vzoru svého otce, tedy obuvnickému řemeslu, aniž by tušil, jak správnou volbu učinil. Po ukončení studia, které trvalo pouhé čtyři roky, se vydal do Vídně (nutno podotknout, že pěšky a ve věku pouhých 15 let), aby zde zúročil své poznatky a pokusil se prorazit jako švec. Jeho boty však byly i přes všechno úsilí neprodejné a Baťa si poprvé uvědomil, že není zdaleka tak důležitá výroba, jako trh a jeho požadavky. Vrátil se zpět do Zlína a nastoupil v otcově dílně jako obchodní cestující.
Začátek podnikání
24.srpna 1894 se pro Baťu stává zlomovým datem. Vrhl se rovnýma nohama do podnikání. Společně se sestrou Annou a bratrem Antonínem založil vlastní továrnu na výrobu a opravu obuvi. Již tehdy se Baťa nebál užití moderních výrobních postupů. Zavedl na svou dobu nezvyklou pásovou výrobu (zde ho inspiroval Henry Ford, pro kterého Baťa rok pracoval při svém pobytu v USA), svým zaměstnancům stanovil pravidelnou pracovní dobu. Hlavní myšlenkou – a také hlavním důvodem úspěchu – byl Baťův cit pro potřeby zákazníka. Kromě samotných výrobků nabízel nadstandardní zacházení, reklamu, zkrátka mnohem víc než pouhé minimum, na které byl tehdejší nakupující zvyklý. To vše za stejnou, nízkou cenu.
Nápad, který situaci zachránil
Přes všechno Baťovo úsilí však firma neprosperovala příliš dobře, jediné co rostlo byly dluhy a jednu chvíli hrozilo, že bude nutné podnik zavřít. Duchapřítomný Baťa však přišel s nápadem, kterým situaci zachránil: uvedl na trh světovou novinku – lehkou plátěnou obuv, která se okamžitě stala módním hitem u nás a pokračovala za hranice Evropy. Závod se stal světoznámým, v roce 1910 zde pracovalo již 350 dělníků a výroba vzrostla na 3 400 párů obuvi denně.
První světová válka pro Baťu nebyla – jak by se mohlo na první pohled zdát – žádnou finanční katastrofou. Už jako jediný vlastník továrny obdržel zajímavou zakázku – rakousko-uherské armádě během bojů dodával miliony párů bot. Logicky, po válce přišla recese, nebylo komu prodávat, nikdo neměl peníze. Hospodářská krize zapříčinila krach mnoha – nejen obuvnických – firem, také Baťa se opět potýkal s problémy. Skvělá vlastnost taktika a podnikatele však znovu zapracovala. V září 1922 přistoupil k odvážnému kroku a snížil cenu veškerých svých bot na polovinu. Tím si zajistil odbyt a také hravě zlikvidoval firmy dosud se snažící o přežití. Přebral vládu na trhu a Baťova továrna zažívala něco, o čem se jí ani nesnilo, expanze poboček do 60 zemí světa.
V této době se Baťa začal naplno věnovat svým zaměstnancům: vybudoval pro ně nový Zlín. Stavil obytné domy, školy, kulturní zařízení, nemocnice, kina a filmové studia, čímž dal vzniknout jednomu z prvních českých měst funkcionalistické architektury. Byl u zrodu hnutí Mladých mužů a žen, které poskytlo mladým lidem možnost studovat a pracovat. V roce 1923 neodolal nabídce Zlínské radnice a stal se starostou města, jímž zůstal až do své smrti.
Motivace
Tomáš Baťa si jasně uvědomoval, že práce podřízených, která je bez motivace, je výrazně slabší než práce těch, kterým jsou svěřeny pravomoci a důvěra. Baťa sám to komentoval slovy: „Mým cílem nebylo vybudovat firmu. Potřeboval jsem vychovat lidi, kteří budou dobře sloužit zákazníkům. Teprve s nimi jsem mohl vybudovat firmu.“ Baťa vytvořil systém samostatných oddělení se samostatnými vedoucími. Změnil myšlení zaměstnanců a vetknul jim motivaci. Každé oddělení mělo samostatný rozpočet, každý byl placen podle svých zásluh.
V roce 1931 Baťa převedl své závody na formu akciové společnosti. Ale mnoho času na sledování dalšího vývoje mu však nezbývalo. Při své cestě do Švýcarska dne 12.července 1932, kam chtěl letět v osobním letadle při příležitosti otevření nové pobočky, startoval z firemního letiště v Otrokovicích. Hustá mlha neposkytla pilotovi podmínky potřebné k přežití. Ještě na svém pozemku, téměř ihned po startu, letadlo havarovalo. Pilot i Tomáš Baťa na místě zemřeli.
Filosofie přežila
Ač Zlín přišel velmi náhle o svého nejúspěšnějšího rodáka, filosofie Baťova podnikání přežila a je základním pilířem dnešního managementu. Baťovi podniky byly po válce v r. 1945 znárodněny, v 90.letech 20.století ve Zlíně nastoupil následník Baťova závodu – obuvnický podnik Svit. Baťova značka však dodnes zdobí nohy mnoha spokojených zákazníků.
Čtěte také: Odešel velikán
