Starosti, strach, smrt a další bonusy života: Jak na ně?

0
967

Mnoho pozornosti je zaměřeno na úspěch, růst, sebezlepšování a hezké chvíle, ale život přináší i starosti, strach a smrt. Ani ty nejúspěšnější nemíjí…

pixabay

Z myšlenek mnohých filozofů vyplývá, že život je cestou, na které je hromada starostí a těžkostí.

Proč je člověk se starostmi provázán?

Bohyně starosti dostala nápad, že vytvoří člověka. Požádala bohyni země o hlínu, aby z ní mohla vytvořit jeho tělo. Když na něj hleděla, zdálo se jí, že mu ještě něco chybí. Zavolala boha nebes, aby dal člověku duši. Tak, z úsilí bohyně starosti, těla stvořeného bohyní země a duše od boha nebes, vznikl člověk.

Bohové se mezi sebou začali přít, kdo má na takovém díle větší zásluhu, komu člověk patří. Bohyně země tvrdila, že jí patří, jelikož je z hlíny = ze země. Bůh nebes zase tvrdil, že člověk patří jemu, protože mu dal duši. Spor byl tak velký, že bohyně starosti zavolala na pomoc boha času, aby spor vyřešil. Bůh času byl rozzlobený, že ho probudili, ale spor vyřešil: „Až člověk zemře, jeho duše půjde do nebe a jeho tělo se rozloží do země – vrátí se bohům nebes a země. A za to, že jsi mě vyrušila z klidu, bohyně starosti, bude celý život patřit tobě.“

Proto nás celý život starosti provázejí.

(Zdroj: mýtus)

Dokud jsme živi, nic není jisté

To, co se stane v následujícím okamžiku, nikdy nevíme s jistotou. Každý den žijeme den, který jsme (pravděpodobně) ještě nikdy nežili. Občas se „poštěstí“, že narazíme na problém, u kterého máme strach menší, jelikož máme dojem, že jsme na něj (nějak – trošku) připraveni. Absolutní vymizení strachu a pochybností je nereálné… 

Počítej s nejhorším, doufej v nejlepší a buď připraven, že budeš stejně překvapen.
Autor neznámý

Život je rizikový, jsme v neustálém ohrožení a víme to. Proto máme strach ze smrti, z toho, že k nám něco přijde, že k nám něco nepřijde, z nemoci, ze vztahů a lásky, o děti, z vývoje politiky, světa… I když se snažíme mít věci pod kontrolou a nevystavovat se rizikům, nevyhneme se jim.

Tvrďáci se bojí nejvíc

Jedny ze základních obranných mechanismů představuje tvrdá slupka nebo zastrašování. Tvrdá slupka nebývá útočná, snaží se chránit samu-sebe. Pro okolí bývá překážkou dostat se pod ní, správně jádro pochopit – prohlédnout, pro majitele bývá obtížné důvěřovat. Při zastrašování se také chrání křehké jádro, avšak stylem útočným, ponížením druhých nebo uvedením v nejistotu – výtkou či otevřeným koncem.

Otevřené konce jsou děsivé – nevíme, co čekat. zázemí, bezpečí a láska se zdají v nedohlednu,
ne kvůli pravděpodobnosti, ale kvůli strachu.

Podle Sokrata je (již více 2 700 let) filozofie o tomtéž a jediným způsobem, jak se vyrovnat se životem a strachem, je hloubit se. Poznat sám sebe, rozhodovat sám o sobě. Žít z vlastního pramene – pak okolní vlivy nad námi ztrácí svou moc (ne zcela, ale podstatně).

„Bylo by lépe, aby má lyra byla rozladěna a falešně hrála a aby falešně zpíval sbor, který bych řídil, a aby celý svět se mnou NESOUHLASIL a mluvil opačné věci, než abych já sám jediný byl se sebou v nesouladu a sobě odporoval.“
Platón

Jak posílit odvahu, štěstí a životní elán?

  • umět být sám se sebou (i s milovanými)
  • nepochybovat o sobě (příliš) – nenechat se otrávit, být odvážný a sám sebou
  • mít v duši jasno a čisto
  • mít kolem sebe to, co nám dělá radost, i kdyby to byly „blbůstky“ (ale nebýt konzumní)
  • vidět za horizont (úspěch, bohatství, moc, vzhled, zvyky, ego apod. za horizontem nejsou, hleďme dál, na opravdovost, duši, v níž je štěstí, láska)

To důležité nemá okraje.
Anna Hogenová

  • připusť si možnost, že se můžeme mýlit my i druzí a umět (si) odpustit
  • být zvídavý, nikoli (jen) zvědavý (jít do hloubky a podstaty, nezůstávat u povrchností)
  • mít DOMOV a pečovat o něj (rodina – milovaní, zázemí, místo bezpečí, místo relaxace…)
  • vážit si toho dobrého a minimalizovat to, co nám ubližuje

Mnohé dary lidé nevidí, dokud není pozdě. Ať už jde o západy a východy slunce, zpěv ptáků, čerstvý vzduch, třpyt ranní rosy, vítr ve vlasech, zář hvězd na nočním nebi nebo o nezištnou lásku těch, v jejichž očích dokážeme vidět celý svět a oni v našich též.

Inspirace z přednášky: Anna Hogenová – Odvaha ke štěstí

Čtěte také: Ve tmě krajinu neprohlédneš

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here