Rouška: Dobrý pomocník, ale zlý pán?!

0
826

Rouška se stala v posledních měsících naší součástí. Někteří ji vnímají jako nesmyslné omezení svobody, jiní jako užitečného pomocníka při prevenci proti virům. Spokojených nositelů je ale minimum, proto v dnešním článku přinášíme pár zajímavostí a tipů, jak k ní přistupovat…

Rouška není (příliš) velké omezení

Přístup k roušce představuje vetší problém než rouška samotná.

Kryjete si, při běžných společenských akcích, intimní partie?
Omezují vás kalhoty, sukně apod. svršky?
Ale zvládáte je (min. mezi cizími lidmi) nosit, že?
Tak proč by to (v určitých situacích) nešlo s rouškou přes ústa a nos, která je doporučena (popř. nařízena) nikoli jen kvůli pravidlům slušného chování, pro dress code, ale pro zdraví druhých (i vlastní*)?

Nejsou novinkou

Již v roce 23 – 79 n.l. si lidé chtěli chránit dýchací cesty. Podle záznamů šlo nejprve o ochranu dýchacích cest v dolech před prachem, vyrobena měla být ze zvířecí kůže. V 16. století Leonardo da Vinci navrhl jemně tkané plátno namočené ve vodě pro ochranu námořníků před toxickou zbraní. Při zkoumání plynů kolem roku 1785 vynalezl Jean-François Pilâtre de Rozier (oficiálně) první respirátor. Zkoušely se různé materiály, tvary, funkce, typy… První (oficiální) zaznamenané použití chirurgické roušky je připisováno francouzskému chirurgovi jménem Paul Berger, který ji použil během operace v roce 1897.

Pro mnohé jsou běžnou součástí oděvu

Ve zdravotnictví je rouška již dlouhou dobu součástí kvalitní výbavy. Obstojně chrání pacienty a i přes mírný diskomfort, se kterým se lékař musí při nošení potýkat, nebrání kvalitně odvedené práci, což můžeme vidět jak v ordinacích (např. u zubaře), tak při operacích, které mohou trvat i velmi dlouho a být náročné fyzicky i psychicky.

Respirátory mají také velké využití ve zdravotnictví, kdy chrání i samotného nositele, nejen pacienta (nemají-li výdechový filtr), ale využití respirátorů (i ochranných masek celkově) na denní bázi lze vidět i například v potravinářství, v laboratořích (farmaceutický průmysl), těžebním a stavebním průmyslu, na manikúře atd. 

Ochranu dýchacích cest využívají (často ve formě speciálního šátku) i milovníci zimních sportů, vojáci, hasiči, kovbojové, z̶l̶o̶d̶ě̶j̶i̶… V mnoha krajinách jsou roušky/respirátory využívané běžně v chřipkové sezóně nebo při velké koncentraci smogu.
Zapátráme-li v paměti, jistě najdeme celebrity, které mají dokonce image spojenou s nošením roušky/masky… 

Rovněž mnozí alergici si v sezóně/při vystavení alergenu roušky/respirátory oblíbili (například při otírání prachu, klepání koberců). Pro lidi s oslabenou imunitou jsou samozřejmě respirátory velice nápomocnou bariérou, která jim umožňuje nabrat síly.

Musí to být nejen na hlavě, ale i v hlavě

Špatná manipulace s rouškou může způsobit nositeli problémy (okolí též, ale pravděpodobně méně). Předpokládá se, že i zapocená* rouška, pokud je dobře nasazená, celistvá (z vhodného materiálu, vrstev), okolí ochrání více, než žádná rouška. Však si zkusme prsknout na zrcadlo přes mokrý hadr – bude to (aspoň) tlumeno. Za špatnou manipulaci (zanedbávání praní, žehlení či jinou nedodrženou doporučenou péči o roušku, za její kontaminaci špinavýma rukama apod.) pocítí následky pravděpodobně především nositel.

Pro ochranu nositele (nejen okolí) je nutné nejen dobré nasazení, ale též udržovat roušku v čistotě. V ideálním případě sáhnout po respirátoru (po typu, který chrání okolí i nositele).

Z mnoha profesí víme, že i několikahodinové (pozor, vždy nutno dodržovat doporučení konkrétního výrobce) nošení roušky/respirátoru lze zvládnout, avšak nejsme-li na to trénovaní, volme (podle možností) sociální distanc, v němž můžeme roušku bezpečně odložit (doma, v lese, na procházce, kde nejsou davy…)

Kapénky se šíří nejen při kýchání, kašli, smrkání, funění,
ale kupříkladu i při zpívání nebo obyčejném mluvení.

U mnoha nemocí mohou být někteří jedinci bezpříznakoví,
proto je rouška označována i za preventivní pomůcku.

Chráníme druhé = chráníme sebe.

TIP: Máme-li na výběr, nosme takovou roušku, která nám je (v rámci možností) pohodlná a která se nám i vizuálně líbí. Pamatujme, že jde pouze o „povrch“- my jsme stále my, i s částečně zakrytým půvabem. Vzduch se k nám stále dostává (správná rouška není vzduchotěsná). Za běžných okolností ji nemusíme mít nasazenou 24/7. Připomínejme si, proč ji máme: chráníme druhé (včetně našich nejmilovanějších), chráníme i sebe. Vnímejme ji jako pomocníka (kterého na rizikových místech povoláme do služby) + stále dodržujme zásady zdraví, čistoty a veselé mysli. 

Čtěte také: Proč někteří ohrožují zdraví druhých?

Otázka k zamyšlení: Myslíte, že první – povinně nošená – bederní rouška (pro tajemno a zahřátí) způsobila větší vlnu odporu než první – povinně nošená – rouška obličejová (pro ochranu zdraví druhých nebo vlastní)?

TIPY: Roušky fungují, ale…  Roušky – rozcestník na relevantní zdroje

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here