Richard Bach, možná potomek slavného skladatele, se nikdy nenechal odbýt jednoduchými odpověďmi. Jeho životní otázky byly složité a on se celoživotně zabýval těmi nejhlubšími úvahami ohledně lidského bytí. Poznal slávu, úspěch i velké bohatství. Poznal strmý pád, chudobu, touhu všeho nechat a utéct. To, jak rozmanitý je jeho život i to, jak přistupuje k realitě, ukazují už jeho role:
Letec
U létání to všechno začalo. Létal, aby pozoroval zákonitosti světa. Jednu dobu se dokonce živil prodejem vyhlídkových letů. Létal od vesnice k vesnici, zastavil se zhruba na den a pak opět putoval dál. Létání pro něj znamenalo svobodu – žil sám, bez požadavků společnosti i bez blízkého člověka. K pilotování ostatně utíkal vždy, když si potřeboval pročistit hlavu. To pak pozoroval říši přírody a pohroužil se tak do filosofie, již předává dál…
Filosof a spisovatel
Proslavil se knihou Jonathan Livingstone Racek. V 70. letech něco zcela nečekaného, šokujícího, krásného. Příběh o malém rackovi, který překonává omezení a dokáže letět až za perspektivu racčích (údajných) možností. Richard Bach tak lidem dal naději na splnění jejich snů a oni se mu odvděčili – kniha mu přinesla miliony dolarů a popularitu. Následovaly knihy jako Iluze, Most přes navždy, Jediný nebo Out of my mind. Každé dílo je jiné, každé však poodhaluje jeho chápání života. Jde většinou o knihy s autobiografickými prvky, ale i fiktivní díla o tom, jak se dá hrát s našimi představami a štěstím. V knize Iluze, kde se setkává s mesiášem, dokonce říká, že neexistuje realita. Vše je podle něj jen naše fantazie a my můžeme fantazírovat o svých snech tak dlouho, dokud se nesplní.
„Nikdy ti není dána touha a přání, aniž by ti současně nebyla dána síla jej splnit.“
Bohém a manžel
Kniha Most přes navždy čtenáře rozvášnila. Bach píše o tom, že každý má na světě svou drahou polovičku, tzv. „soulmate“. Je to duše, která se narodila pro nás, aby s námi prožila určitou část života. Ta druhá polovina naší duše, říká Richard Bach, je tu pro to, abychom ji dokázali milovat bez podmínek a nároků, a tak s ní dokázali sdílet celý náš život, naši osobnost a lásku. On svou osudovou ženu potkal – krásnou hollywoodskou herečku Leslie Parrish, ale jeho bohémská povaha mu radila utéct, nevázat se a svobodně létat. Až později zjistil, že svobodní můžeme být i v tom nejbližším vztahu.
S Leslie, se kterou se nakonec oženil, dlouho cestoval po světě a přednášel o tom, jak překonali most přes navždy a otevřeli se tak nekonečnému zdroji radosti, lásky a pochopení. Věnovali se psaní knih (Jediný), seminářům, bojovali za záchranu přírody. Stali se z nich spřízněné duše a těmi si zůstali dodnes, ač se na konci 90. let rozvedli. Autor k tomu dodává: „Oba jsme chtěli jinou budoucnost. Mohli jsme zachránit manželství a říct si, že nemůžeme být tím, kým jsme. Anebo jsme mohli zachránit lásku a úctu jeden k druhému a odejít z manželství. Rozhodli jsme se pro to druhé…“
„To, čemu housenka říká konec světa, to mistr nazývá motýlem.“
Richard Bach je dobrodruhem, spisovatelem, letcem i milencem. Vyjadřuje sám sebe i své boje, strachy, chyby. Po obrovském úspěchu Jonathana Livingstona Racka vydělal miliony dolarů. Svěřil je však do rukou finančnímu poradci, který nejprve ohlásil špatnou investici a následně bankrot. Richard Bach (za pomocí Leslie) se i přesto dostal zpět na autorskou špičku. Dodnes žije život bohatý na zážiky, na emoce i lásku. Dodnes čerpá ze studnice moudrosti a žije si svůj sen. Stále létá, aby tak viděl svět z ptačí perspektivy.
A hlavně ví, že neexistuje realita. Protože vše je fantazie. A on může fantazírovat tak dlouho, dokud se mu všechny sny nevyplní…
„Svůj život jsem věnoval tomu, abych se stal tím, kdo jsem. Stálo to za to?“
Knihy Richarda Bacha jsem četla už na gymnáziu, kdy mi kamarád půjčil Most přes navždy. Jeho biografický příběh mě tak oslovil, že jsem si přečetla ještě Iluzi, jejíž předmluvu jsem se naučila nazpaměť, Dvouplošníka, Letce, Knihy fretek. A nespočítaněkrát Racka. A ten mi změnil život. On byl mou inspirací pro to, abych se nevzdala, když mi začaly klacky padat pod nohy. Děkuji, Richarde Davide Bachu.
Děkuji za inspiraci i článek. Rád si knihy v brzké době přečtu 🙂