O tuto pozitivní lidskou náklonost k delfínům se do značné míry zasloužil jeden člověk – Richard O’Barry. V první polovině minulého století jsme toho o delfínech ještě příliš nevěděli, až začátkem šedesátých let s nimi lidé navázali bližší kontakt a Ric O’Barry patřil mezi jednoho z prvních cvičitelů delfínů na světě. Byl těmito tvory zcela fascinován, ohromen jejich inteligencí a úžasnou snahou komunikovat. Možnost cvičit delfíny, pečovat o ně a učit se jim rozumět se stala povoláním snů. Příležitost na sebe nenechala dlouho čekat a Ric ji ideálně využil. Stal se hlavním cvičitelem pro připravovaný televizní seriál Flipper.
Našel způsob, jak se s delfíny dorozumívat, jak je naučit, co mají dělat a díky jeho práci získal Flipper popularitu po celé zemi a později i mimo spojené státy. Ric O’Barry se stal velice úspěšným mladým mužem, vydělal spousty peněz a do určité chvíle se zdálo být vše dokonalé. Vše změnil jeden silný moment. A tím byla smrt Cathy (Flippera). „Byla opravdu nešťastná, cítil jsem to, viděl jsem to, v mém objetí spáchala sebevraždu. Sebevražda je silné slovo, ale musíte pochopit, že delfíni a velryby nedýchají automaticky bez přemýšlení jako my lidé. Každý nádech je řízen vědomím. Kdykoli se jejich život stane neúnosným, mohou ho ukončit tak, že se již nenadechnou. A v této souvislosti používám slovo sebevražda. A ona to tak udělala. Doplavala do mého náručí, podívala se mi přívo do očí, nadechla se… a už se nenadechla podruhé.“
Ric delfíny miloval, pečoval o ně s tou největší ohledupností a úctou. Prozření, že přes veškerou svou snahu nedokáže zajistit, aby byli šťastní, převrátilo jeho svět zcela vzhůru nohama. Druhý den už byl zadržen ve státní věznici za pokus o osvobození delfínů z laboratoří Lerner Marine. Ovšem bylo pozdě, lavina již byla spuštěna… Seriál Flipper udělal z delfína ikonu showbynysu. Po celém světě se začala budovat delfinária a nedočkavé davy diváků plnily tribuny. Jeden delfín na „správném“ místě dokáže vydělat i milion dolarů ročně. Není se tedy čemu divit, že takováto příležitost nezůstala bez povšimnutí. Rozvoj komerčního využívání delfínů už nebylo možné zastavit.
„Kdybych byl býval věděl vše, co vím dnes, dal bych dohromady dost peněz na to, abych je vykoupil a dal jim svobodu. To by byla ta správná věc. Každý rok jsem si kupoval nové Porsche. Ale byl jsem takový ignorant, jaký jsem jen mohl být. Trvalo mi 10 let tenhle průmysl vybudovat. A strávil jsem posledních 35 let jeho ničením.“
Od roku 1970 bojuje Ric O’Barry proti zneužívání delfínů po celém světě. Byl navždy vykázán ze schůzí IWC (Mezinárovní velrybářská komise) a mnohokrát zatčen za neoprávněná osvobození delfínů držených v zajetí. Roku 2009 se dostal do povědomí široké veřejnosti díky celovečernímu dokumentu The Cove (Zátoka).
Fakt, že japonská vláda se chová v otázkách rybolovu velice krutě a nesmlouvavě, zná asi každý. Neustálé snahy Japonska obejít zákazy a omezení týkající se lovu i ohrožených druhů velryb jsou součástí každé konference a jen málokdo chápe jejich smysl. Ovšem, lidé jsou pro peníze schopni dělat hrozné věci, ale ani ty tady nehrají prim.
„Nabídli jsme jim zaplatit stejnou cenu, jakou by získali prodejem, ale odmítli to. Řekli, že o peníze tady nejde. Že je to o vybíjení škůdců.“
Téměř dvě třetiny lidí na Zemi jsou skutečně závislí na potravě z moře. Jiný zdroj prostě nemají. Delfíní maso však údajně obsahuje velké množství zdraví nebezpečných látek. Rtuti až 20x více, než je maximální povolené množství, čímž se stává pro lidský organismus velmi škodlivé a po jeho delším požívání bude následovat otrava. Delfíni rozhodně nepatří k přemnoženým druhům, a přesto je jich ročně pro maso zabito 20 000. Ani v Japonsku není zcela běžné jíst delfíny, proto je maso označeno a prodáváno jako vzácnější druhy velryb. Pokud jsou tato fakta pravdivá, nejedná se už o nutnost, ale špinavý byznys!
The Cove není dokument v pravém slova smyslu, protože emoce zde hrají příliš významnou roli. Naše rozhodnutí však vycházejí z čistých faktů a logiky daleko méně, než si sami připouštíme. Zato emoce jsou vždy tou jiskrou, která zažehne požár. Ve filmu jde čistě o pokání člověka, který si uvědomil, co odstartoval a snaží se udělat něco jiného, než jen na celou věc se sklenkou whisky v ruce zapomenout. The Cove je příběh o překonání slepé lhostejnosti, odvaze i změně životních priorit, který nám Ric O’Barry, režisér Louie Psihoyos a další podávájí ve velmi surové podobě. Ať už je váš názor na tuto problematiku jakýkoli, je jasné, že ta malá skupinka lidí dokázala něco mimořádného. Všechny velké změny vzejdou vždy a jen z touhy jednotlivců a The Cove může být konkrétním příkladem.
za takove clanky :))