Přivřete oči a sněte s Dreamlife: Právě jste se probudili, sympatický člen posádky vás francouzsky upozorňuje, že za několik minut přistanete. Tak vstanete z lehátka na přídi vaší jachty a půjdete dovnitř, dáte si sprchu a oblečete si nějaké lehké bílé šaty. Pak si nasadíte svoji kapitánskou čepici a půjdete na můstek dohlédnout na přistání. Samozřejmě, že vy s lany po molu běhat nebudete, jen pokud by jste o to projevili zájem, o vše se postará zdatná posádka.
Vaše jachta právě přistála na nejkrásnějším cípu Francie. Na Azurovém pobřeží, stačí letmý pohled z paluby a poznáte odkud se vzal ten název. Na dohled od přístavu v Saint Tropez se tyčí pevnost, která několik staletí chránila tento přístav před nepřáteli. Město ale po dlouhá léta zůstavalo jen chudou rybářskou osadou, teprve po druhé světové válce místní objevili kouzlo turismu. A od té doby se Saint Tropez porslavilo jako společenské centrum Francouzské riviéry. V roce 1964 natočil režisér Jean Girault první film, z bodoucí slavné série “Četník za Saint Tropez” v hlavní roli s Louisem De Funes, slavná četnická stanice, která sloužila k natáčení filmu je dodnes velmi vyhledávanou turistickou atrakcí.
Pak si ještě stihnete nakoupit na místním tržišti, dát nákup na zadní sedadlo a vyjedete. Cesta mezi levandulovými poli, luxusními vilkami milionářů, slunečnicemi a vinicemi rychle ubíhá. Čas od času potkáte postaršího pána na kole, jak veze velké svazky levandule a i když je přes třicet stupňů ve stínu, on v černých kalhotách a dlouhé košili šlape do strmého kopce, připadne vám, že pokud se ten pán vůbec potí, pak to musí být levandulová esence.
V dálce se vzpínají mohutné Alpy, tam se zítra vydáte, odpočinout si trošku od toho tepla. Málokdo totiž ví, že nedalekou od slunného pobřeží jsou francouzské Alpy, kde se dá takřka celoročně lyžovat. Mezi nejznámější patří resort Courchevel. Ale aby jste se neochladili příliš, večer bude patřit pravé party tak, jak ji umí jen Francouzi. Navštívíte všechny nejlepší kluby na pobřeží a budete-li mít chuť, můžete uspořádat malou after-party u vás na lodi. Tekuté zásoby na jachtě sice nejsou bezedné, ale pár beden pravého šampaňského se tam jistě někde najde. Po klikatých serpentinách jste se dostali do vily. Bílé stěny, červená střecha a pergola obrostlá psím vínem. Je nejvyšší čas začít chystat večeři, váš lodní kuchař sice dokonale hýčkal chuťové buňky na světové úrovni, ale vlastní jídlo, třeba i trošku připálené nebo přesolené, je přecijen vždy tou nejlepší lahůdkou.
Navíc vás ani žádné velké vaření nečeká, to co jste nakoupili na pobřeží je tak dobré, že se to nemusí nijak upravovat, stačí nakrájet na menší kousky, trošku ozdobit a donést na stůl. Zapálit svíčku, dát do studené vody několik svazků levandule, a pár slunečnic. Pak už si jenom otevřete láhev dobrého vína a na starém gramofonu si pustíte desku Edith Piaf.
A zatímco se bude po kamenné podlaze do listů révy a dlouhých řad levandule rozléhat „Non Je Ne Regrette Rien“ vy si připijete, vybavíte si, co krásné vás ještě další dva dny čeká. A až hudba přestane hrát, slunce pomalu zmizí za obzorem a celým okolím se začne rozléhat zpěv cikád, které budou zvěstovat, že dnešní večer byl stvořen pro lásku.
