Také vás fascinuje klidná mysl astronomů? S jakou rozvahou hledí na oblohu, bádají, filozofují… Není to (jen) tím, že ve svitu hvězd vypadá všechno lépe, ale protože pozorování hvězd opravdu přináší něco nadpozemsky obohacujícího. Proč si jako hobby zvolit astronomii nebo proč (aspoň občas) zvednout pohled k nebi? 
„Svítí hvězdy na nebi proto, aby každý našel tu svou?“
Antoine de Saint-Exupéry
Důvodů, proč se dívat na noční oblohu, je několik, například mohou ukazovat cestu. Nejenom geografickou…
Je to ZDRAVÉ
Astronomie má přínos pro psychické zdraví, stejně jako jakákoli aktivita, která nás baví a obohacuje. Zkoumáním a přemýšlením nejen o hvězdách, ale i prostoru, času a vším kolem trénujeme svůj mozek, paměť, představivost… Přínos má ale i pro zdraví fyzické, neb chceme-li opravdu pěkný výhled, musíme na čerstvý vzduch, dojít si na nejlepší klidné, bezpečné místo, kde není velké světelné (ani jiné) znečištění, ideálně k panenské přírodě na dosah. Pozorování nebe lze snadno pojmout i jako formu meditace, která prospívá stránce fyzické i psychické současně.
Může to být ZADARMO
Ačkoli investice do teleskopu se vyplatí – je dlouhodobá (nemusí být velká, sortiment je velice široký, lze si vybrat z různých cenových kategorií), kochat hvězdami se dá i bez něj. Pohodlné oblečení, dobrá nálada plus dobré počasí zaručí krásný zážitek i s absencí technického vybavení.
Objasní ČAS
Ať už nás tíží minulost, komplikovaná přítomnost, popřípadě obavy z budoucnosti, chvilka očního kontaktu s nočním nebem dodá času jiný rozměr. Ty krásné hvězdy, které zrovna vidíme, zkoumáme, objevujeme, k nám posílají pouze obraz minulosti. Než k nám jejich světlo dorazí, mnohé vyhasnou, přeskupí se, změní se, explodují… Zjišťujeme tak, že s odstupem lze vidět a chápat pouze minulost, jako ve fotoalbu, vzpomínkách. Kdežto přítomnost se nachází v našem blízkém okolí, TADY a TEĎ. Pokud chceme něco učinit, máme příležitost vždy jen nyní. Nad budoucností vždy visí otazník, avšak můžeme ji částečně predikovat s ohledem na minulost a přítomné kroky.
„Život je možné prožívat jen směrem vpřed a chápat jen směrem vzad.“
Jack Welch
Dodá PERSPEKTIVU – nic není moc malé, ani velké
I ta nejmenší jiskřička představuje obrovskou hmotu a energii. Ať už máme problém s čímkoli, představme si ho v porovnání s hvězdou: Co je větší? Co by nás ohrozilo víc? Vybuchující hvězda či srážka s ní, nebo… (doplňte svůj problém, svou lapálii). Hned se lépe a klidněji dýchá, že? Žádná starost není větší než ta nejmenší hvězdička na obloze. Na druhou stranu s perspektivou jde ruku v ruce i pochopení, jelikož nikdo nemůžeme znát skutečnou velikost hvězdy anebo problému, není-li přímo u něj či jeho součástí. Do konceptu neodmyslitelně (v souvislostech s – nejen – výše zmíněným) patří i úcta, respekt. I ta malilinkatá jiskřička muže být kolos 1000000x… větší než my, který se malým jeví třeba jen kvůli vzdálenosti.
Ukazuje SPOJITOST
Ve vesmíru nic není osamělé. Přestože jsou některé vzdálenosti mezi objekty obrovské, stále obývají jeden prostor, díky čemuž jsou doma, kdekoli. Hvězdokupy působí jako rodina, sólisté jako výletníci… A jestliže hledíme my na ně, dívají se taktéž – nejsme sami, jsme v tomto vesmíru spolu, vždy (i když je zataženo, mlha nebo den). Pokud by se nám přeci jen zdálo, že potřebujeme těsnější blízkost s naší hvězdou, spoléhejme na gravitaci. Přitažlivost funguje pro zrnko prachu i pro supernovu.
„Hvězdy netuší, že tvoří souhvězdí.“
Jean Cocteau
Zajímavost: Jako ukázkové spojení zdánlivě samostatných jednotek můžeme uvést i les. Stromy spolu komunikují, vzájemně si pomáhají, dokonce prý tvoří vztahy, rodinu. Přitažlivost a provázanost nalezneme nejenom ve hmotě, ale také v činech, událostech. Řetězové reakce, příčina a následek, osud, náhoda… Jako kuličky, jedna ťukne do druhé, ta do třetí, čtvrté…
Poskytuje víru/naděj v NEKONEČNO
Když jedna hvězda zanikne, další vznikne. Co na jedné straně černá díra zničí, na druhé třeskem stvoří. Červí díry jsou bezkonkurenčním transportem a energie nekončí, ani nezačíná, pouze se mění forma. Proč se tedy hrozit nějakých konců? Neděsme se závěru, dbejme o to, aby průběh byl co nejlepší (krásný odkaz bude věčný… možná i víc než odkaz). A kdyby byl náš vesmír přeci jen konečný?
„Podle moderní astronomie je vesmír konečný. To je příjemné zjištění – především pro lidi, kteří si nikdy nemůžou vzpomenout, kde nechali věci.“ Woody Allen
Tudíž i ohraničený vesmír by měl své klady. Navíc, kde by jeden vesmír končil, začínal by druhý…
CO chtít (NE)ZMĚNIT
Vesmír se prostě děje. I ta největší hvězda nemůže ovlivnit vše. Jedna z teorií tvrdí, že uprostřed jednoho z vesmírů (našeho) je obří černá díra, která vše udržuje ve svém poli, nicméně ani ta nemá v moci ovládat všechny pohnutky jednotlivých hvězd, planet, komet, měsíců, meteoritů… Vše má svou cestu. Nenakládejme na svá bedra tíhu, kterou má nést někdo jiný. Můžeme směřovat, pomáhat, přitahovat, ale netrapme se tím, co nelze změnit, co není na naší cestě.
„Nespouštěj své oči z hvězd a své nohy ze země.“
Theodore Roosevelt
Zajímavost: Víte, co je teoretickými fyziky pokládáno za střed vesmíru, resp. všech vesmírů? Ten, kdo se optá, kdo si tuto otázku položí, může si na ni s vědeckým požehnáním odpovědět: „JÁ jsem středem vesmíru.“ Ano, toť výhoda nekonečna* resp. neměřitelnosti – nemá konec, ani začátek a střed nalezneme zrovna tam, kde jsme my. Silnější motivaci než vědomí, že jste středem vesmíru, nepotřebujete… teď dokážete vše! 🙂
Kvízová otázka: Víte, v čem se liší astronomie od astrologie? Jedná se o často pletené pojmy.
