Co stojí za každým úspěšným mužem i úspěšnou ženou? Odpověď je prostá – nespočet překonaných překážek. A též nespočet neúspěchů i zklamání. Přesně toto je zlomový bod, rozhodující o našem osudu. Přijměte překážky jako výzvy, překonejte je důvtipem i silou, a posléze odpalte špunt šampaňského, jak daleko to jen půjde!
Neexistuje nic přímějšího než právě překážky, nikdy neposílají barevná psaníčka a nepářou se s nikým. Nehledě na omáčku jdou vždy přímo k věci – vpálí nám to rovnou mezi oči a klidně nás skolí na zem! A znovu! A ještě jednou! A tak se domníváme, že nám překážky podkopávají nohy, ubližují nám a brání nám dosažení úspěchu. Opak je pravdou.
Jsou však sítem, oddělujícím semena od plev, vítěze od poražených. Pomáhají nám najít a zahubit i poslední pupeny nepotřebných vlastností a podpořit bujarý rozkvět kvalit vítězů. Překážky jsou našimi největšími pomocníky na cestě. Vítězové využívají překážku jako odrazový můstek, poraženci se stejná překážka jeví jako mantinel.
Přetavte překážku v příležitost
Překážka je překážkou pro toho, kdo v neznámé situaci pokrčí rameny a se slovy „To nemá cenu,“ odejde. Nikoli však pro člověka, který se překážce tváří v tvář postaví se slovy: „Z jakého důvodu tu jsi, jakou lekci mi přinášíš a jakým způsobem tě mohu překonat?“
První věta zbaví odpovědnosti, vypne mozek a zintenzivní chudáčkovský syndrom. Kdežto druhá věta, ač vyžaduje notnou dávku odvahy, jelikož v danou chvíli to vyžaduje mnoho síly takto přemýšlet, nabízí svobodu. Takto mění překážka své skupenství na příležitost. Příležitostí naučit se, vyrůst a dosáhnout. Jako by říkala například: „Odhoď ten těžký batoh zlozvyků a výmluv. Dál můžeš jít jedině bez něj!“
Překážkou není jen kus dřeva
Překážkové škobrtání nás však nezřídkakdy stojí pěkně nabitá ústa. Ale nejen ústa. Často utrpí naše sebevědomí, naše sebeúcta i přesvědčení. Když masivní kopí zamíří přesně mimo tvrzenou zbroj, podlomí se kolena každému. Všimněte si však, že do tohoto momentu nemáme na výběr. Toto se stává každému, překážky si nevybírají. Prvně máme na výběr teprve nyní – zůstat na zemi, anebo se s kuráží sparťanského bojovníka opětovně napřímit.
Důmyslně se před námi překážky den za dnem zjevují ve formě protichůdných názorů, nedostatku financí, odhodlaných protivníků, časového presu a dalších situací. Jen aby znovu prověřili naše odhodlání a touhu uspět. Chceme-li však obstát, pokaždé musíme sebrat sílu, oklepat se a jít dál!
Nejde to jinak!
Uvědomte si, že jiným způsobem než přes osobní zkušenost nelze člověka doopravdy prověřit. Kdejaké malebné fráze dokáže z úst bez ostychu vypustit každý, a tak bychom jej mohli považovat za úspěšného, avšak pouze úspěšný člověk je ztělesněním svých slov, myšlenek a ideálů. A to se ukáže tváří v tvář překážce. „Nejkratší odpovědí je čin,“ jak pravil George Herbert, s nímž rozhodně souhlasíme.
Právě schopní mají jedno společné – příliš nemluví, namísto toho jednají. Dříve či později dosáhnou svého záměru. Pokud by tomu tak nebylo, proč by nejúspěšnější lidé historie označovali svůj – na první pohled – největší životní pád za to nejlepší, co se jim v životě mohlo přihodit…? Z tisícovek příběhů vzpomeňme na Steva Jobse – to překážky, tedy skryté příležitosti, jej učinili tím, kým se stal.
Překážka = přítel našeho potenciálu
Překážky jsou tu pro nás, nikoli proti nám. Jsou mocným akcelerátorem našeho úspěchu. Že jsme potkali překážku znamená, že zaživa netlíme na jednom místě, ale že jsme začali vykonávat něco nového a neznámého. Každý začíná od nuly. To, co se v temnotě neznáma jeví jako robustní mantinel, je z blízkosti na denním světle perfektní plošinou k odrazu vstříc azurovému nebi příležitostí. Zdali ani vy nesympatizujete s otravným kňouráním a stěžováním si na okolnosti a raději svou energii investujete do hodnotného výstupu, neztrácejte ani minutu. Nejdůležitější je nepolevit a jít dál! Nádech, výdech… a nyní znovu vyhrnout rukávy, plivnout si do dlaní a vzhůru do boje o úspěch!
Naprosto souhlasím. Čím více se ohlížím do minulosti, tím víc vidím, že ty největší změny k lepšímu přišly po ztrátách, kritice a dalších „pěkných“ věcech. S postupem času vděčím za všechny ty „hatery“, zmařené příležitosti a ztracený čas, protože mě nakormidlovaly správným směrem.