Prachovka za všechny prachy: Příběh neúspěšného sebevraha

2
1497

Úspěch může být oříšek, stejně tak i „pouhá“ motivace k práci, bohatství, vztahům, k životu. Vždy ale existuje způsob, jak to aktivovat. Někdy velmi neočekávaně. Pojďme se podívat na jeden zajímavý příběh… 

prach

Laškuje s vámi pocit vyhoření? Pochybujte o svém smyslu života? Hledáte směr? Kuráž a odhodlávání dělat, co vás baví? Postrádáte radost ze života? Přečtete si následující příběh, který vypráví o jednom (ne)úspěchu…

Prachovka za všechny prachy

Mladý Alfons měl už od dětství pocit, že nikam nezapadá. Když se ho ptali: „Čím chceš být, až budeš dospělý?“ nedokázal odpovědět. „O čem sníš, co si přeješ?“ Nevěděl. Ostatní sebejistě směřovali ke svým cílům, od školky přes univerzitu, až k vysněné kariéře a založení rodiny. Alfons proplouval nevědíc, co se svým životem.

V jeho 28 letech nastal zlom. Na základě otázek a požadavků okolí vydedukoval, že jeho život nemá smysl, neboť ho nedokázal definovat. Nic ho extra nebavilo, neměl cíl, neměl přání… A tak se na procházce deštivým podvečerem rozhodl pro sebevraždu.

„Hledat smysl života, to je jako hledat brýle, které máš na nose.“
Peter Gregor

Brouzdajíc kalužemi, promýšlejíc styl odchodu, narazil na malý obchůdek se starožitnostmi, který byl dlouho zavřený. V posledních dnech se chystal na znovuotevření. Postarší paní oprašovala masivní cínovou nádobu ve vitríně jen o něco málo masivnější prachovkou. Ze zašlého artiklu se po zásahu prachovky stávala zářivá věc, kterou si Alfons zatoužil koupit. Když mu oči sjely k cenovce, povzdechl si: „Tolik peněz nemám.“

Vydal se domů. Myšlenky na jeho konec se prolínaly s obrazem starožitnosti, která zásahem prachovky tak prokoukla. „Když nepotřebná nádoba dokázala získat kouzlo i mnoho let po její použitelnosti jen díky prachovce, možná bych měl, před mým koncem, také svůj život oprášit. Aby se na něj hezky dívalo!“ A tak si zakoupil prachovku. „Odejdu, až po sobě uklidím. Tedy, až po mně zbude blyštivý byt a blyštivé pracovní prostředí…“

Ať je za nás i po nás krásně.

Alfons do té doby otíral prach hadříkem – jednou za čas. S prachovkou začal prach otírat denně. Mnozí fyzici by řekli, že se jedná o logickou věc, neboť prachovka, není-li dostatečně elektrostaticky nabitá (nebo vlhká), nepřitáhne prach na sebe, ale pouze jej přeskupí. Pro Alfonse však taková prachovka byla krásným odrazovým můstkem…

Po čase doplnil prachovku kvalitním koštětem, mopem, vysavačem, nůžkami na živý plot, sazeničkami… Zkrátka pomůckami, aby se to kolem něj blyštilo!

„Při otázkách na smysl života odpovídejte skutky.“
Benjamin Franklin

Jeho nasazení si všimli sousedé, spolupracovníci a spoluobčané. Začaly mu chodit nabídky k dobrovolnictví pro okrášlení školy, úřadu, města…  Nabídky přijímal, neboť nechtěl odejít, dokud nebude po něm (tedy všude tam, kde se ocitl, co bylo v jeho blízkosti nebo kde se mohl ocitnout) čisto, hezky, zkrátka blyštivo.

Jeho konec nastal v noci. Následující den ráno ho objevil jeho bratr, jak bezvládně leží v posteli. Již měl vše uklizeno. Prachovku i ostatní náčiní měl uschované, v ruce mu ležel jen lístek: „Doufám, že byl můj život blyštivý tak, že třpytky radosti budete vídat i po mém odchodu.“

Zdá se vám to jako smutný příběh? Inu, byl by… jenže když si upřesníme čas, kdy Alfons odešel, zjistíme, že odešel v době, kdy mu bylo 98 let, a navíc, že zemřel přirozenou smrtí. Do té doby měl stále co dělat. Prach se usazuje každý den, každý den někde nějaký papírek nepořádnému občanovi do trávy ulétne, každou zimu potřebuje zahrada zazimovat, každé suché léto zalévat… Proto mu trvalo tak dlouho, než udělal vše, co musel (chtěl). Až když přišel jeho čas, zhodnotil, že jeho život byl dostatečně blyštivý a může se posunout dál.

Stromy, které zasadil, plodí další stromy. Květiny, které zaléval, vykreslily úsměv na mnoha tvářích, oslavily mnohá výročí, dokonce započaly mnohá manželství. Čistota, kterou obstarával, zažehla v mnohých lidech cit k pořádku, sounáležitost, pracovitost, ohleduplnost, lásku k městu a přírodě…

(Zdroj: Iva Preislerová)

Nikdo není zbytečný

Příběh Prachovka za všechny prachy ukazuje, že i ten nejmenší život, který by se mohl zdát bezcílný, může ovlivnit mnoho životů a zanechat po sobě úžasnou stopu… třeba i pouhou prachovkou.

A samozřejmě z příběhu rovněž vyplývá, že na smrt je vždy času dost. Netřeba spěchat. Navíc, kdo ví, co další den přinese?

„Smyslem života jest žít.“
Atheris Blaek

Čtěte také: Citáty mistra inteligentního humoru

2 KOMENTÁŘE

    • Máte pravdu, někdy to tak je. 🙂
      Krásný je k tomu citát: „Že nedostanete vždy to, co chcete, je někdy obrovské štěstí.“ Dalajláma

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here