Pomoc a rada: Zabijáci šťastného života

Velký rozmach pozitivního myšlení, oduševnělosti a moci podvědomí do našich životů přinesl mnoho krásného – víme, jak dostat ty nejlepší věci, porozumět a dosáhnout svého úspěchu, jak získat život snů (dreamlife), jak dosáhnout těch nejvyšších cílů či jak vydělat pořádný balík peněz.

Velký rozmach pozitivního myšlení nás však infikoval i dvěma negativně působícími „chorobami“ zvanými pomoc a rada. Obě tyto choroby jsou stejně zákeřné, neboť dokáží zničit osobní vztahy i životní pohodu. Že nevíte, o čem je řeč?

Choroba jménem Pomoc:

Pomáhat se musí umět. Občas totiž máme sklony pomáhat víc, než ti druzí žádají a tím vlastně využíváme sami sebe. Mnohdy se stane, že „problém“ svého přítele řešíme více my, než on. Na tom není něco v pořádku! Snažíme se dávat ještě něco navíc, aby přítel věřil v naši podporu. Zaplétáme se do jeho záležitostí, jsme mu oporou – vždyť on mi to jednou vrátí, až budu potřebovat.

Nevrátí! Zatímco my se o přítele strachujeme, on se cítí trochu méněcenný a cítí náš soucit. V lepším případě. V horším ho to začne bavit a začne vaší pomoci využívat v mnoha dalších věcech. To známe všichni, že? Ale my žijeme svůj život, za nějž jsme zodpovědní. Žijeme vlastní štěstí i prohry, přinášíme oběti i žádáme od života to nejlepší. Jakmile navíc dáme ostatním pocit, že jim můžeme kdykoli pomoci, oni se nikdy nebudou cítit dost silní na to, aby oni někdy pomohli nám…
Pomáhat se vyplatí jedině v ten moment, kdy jsme si naprosto jisti, že nás o radu osoba skutečně žádá! V opačném případě začneme žít život pro druhé a bez druhých.

Naším základním uvědoměním musí nutně zůstat podstatný fakt: Cesta každého jedince je naprosto unikátní. Není dvou totožných cest! Proto také každý potřebujeme jinou pomoc – jednomu stačí naslouchání, druhému jen slovo útěchy, třetí vyžaduje více. Tady dobře vidíme, jak je pomáhání složité a jak je lehké uklouznout a zničit tak i letitá přátelství…Že už víte, o čem mluvíme?

Choroba jménem Rada:

Zapeklitost lidských vztahů i pomoci jsme si zažili téměř všichni. Ale co je na radách do života špatného? Asi „jen“ to, že za každou radu přebíráme zodpovědnost. A že jsme poradili druhému špatně? Pak veškerá vina padá na nás. A opět se roztáčí kolotoč přátelství, ošklivě vyřčených slov a bezesných nocí.

Buďme upřímní – rádi radíme druhým, i když to po nás ani nikdo nežádá. Potřebujeme tak ukázat své zkušenosti a moudrost. A sláva, konečně nás někdo potřebuje!  Ale představme si, že jsme sami v nezáviděníhodné situaci a chceme jen, aby nám někdo naslouchal a on stále místo toho jen mluví a mluví a mluví (navíc samozřejmě vždy jen o svých zkušenostech) a my toužíte po trošce klidu! Ano, přesně takhle je to s dobře mířenou radou…

Také to, jak jsme dosáhli úspěchu my neznamená, že tak dosáhnou úspěchu i ostatní. Naopak, naše rada je může zcela zničit! Talmud, soubor prastarých rabínských textů o židovské etice, říká: „Neodsuzuj druhého člověka, dokud jsi nestál na jeho místě.“ My to můžeme použít i pro nabízené rady, tedy: „Neraď druhému člověku, dokud nejsi na jeho místě.“ nebo „Nepomáhej, dokud si nejsi jist, že pomoc potřebuje!“

A opět jsme u toho, že každý máme jinou životní cestu, která se nám stane šťastnou tehdy, když se naučíme hledat odpovědi a pomoc v sami sobě.

A ostatní ať si mluví své…