Ondřej Lachman z Vazárny: První měsíce jsme neměli skoro ani na chleba

0
4881

Ondřej Lachman z Vazárny o sobě říká, že je snílek, co pořád něco vymýšlí a strašně rád přichází s novými nápady. Z bývalé čistě knihařské dílny, se svojí manželkou Haničkou, postupně dělají i papírensko-kreativní dílnu, kde pro vás vyrobí jakýkoli vlastní design už od jednoho kusu. Ručně, s láskou a na voňavém recyklovaném papíru. 

Bavili jsme se o tom, jak dva produkční ke knihařské dílně přišli. Jak ze začátku neměli ani tucha, jak na to. Co je stálo nejvíc peněz? A čím to je, že dnes si jejich výrobky zamiloval i Seznam.cz?

“Naskytla se příležitost, tak jsem ji využil.”
Ondřej

Ondřej se přes 15 let věnoval marketingu a grafice. „Pracoval jsem v příbramské reklamní agentuře. Už mě ale nebavilo dělat pořád jen ty bannery a vizitky stále dokola… Navíc mi vadilo, jak se s tím papírem zachází… Měl jsem vizi, že chci dělat hezčí a luxusnější věci z recyklovaného papíru. Můj sen bylo podnikat. Dělat konečně svoje vlastní věci.“

Musíš si za tím aktivně jít

„V listopadu jsme byli na návštěvě u mých známých v Bratislavě. Vyprávěl jsem jim tuhle moji vizi, že bych chtěl dělat svoje projekty… Věci z papíru, a že mě ta práce v reklamce už vlastně ani nebaví. A moje kamarádka mi řekla: “Jo to je skvělý nápad, za tím si musíš aktivně jít a musíš to chtít.” Já jsem pak přijel domů a říkal jsem si: “A co je to za tím si aktivně jít? To mám vyhledávat?” – Vůbec jsem neměl představu, co to znamená aktivně si za tím jít… Pak jsem pochopil, že to aktivně si za tím jít jde ruku v ruce, z celého srdce to i chtít. Když totiž člověk něco chce, i když jen podvědomě, řídí ty kroky k tomu cíli, kterého chce dosáhnout.“

Byla to kombinace rozjuchanosti a touhy dostat se k něčemu vlastnímu

Nebýt rozlučkového večírku, možná by Vazárna ani nebyla. „Měl jsem jednoho dne vyzvednout zásilku, co jsme zadali knihařské dílně. Zrovna to vyšlo na den, kdy večer předtím byla rozlučka s jedním z našich kolegů, co odcházel z firmy. A já tam zašel v té pravé povečírkovské náladě (smích). Dámy mi řekli, že už nebudou přijímat žádné nové zakázky, že už končí a já jak jsem byl v té náladě, tak jsem řekl: To není možný, že by takhle krásný starý řemeslo skončilo… Dali jsme se do řeči, a pak ze mě vypadla hulvátská věta jak z devadesátých let divokého kapitalismu v Čechách: “A kolik za to chcete?” Dámy se překvapivě nezalekly a bez jediného zaváhání mi částku oznámily a já bez stejného zaváhání suverénně odpověděl: “Tak já to koupím!”

O práci s papírem jsme věděli úplný minimum, spíš nic

Ze dne na den to samozřejmě nebylo. „Samozřejmě jsme to nejdřív museli probrat doma. (smích) Ale celkem brzy padlo definitivní rozhodnutí, že do toho tedy půjdeme. Hanča byla v té době na mateřský a Vojta už chodil do školky, takže měla přes den volno a chodila se 3 měsíce učit, okoukávat… K oficiálnímu převzetí klíčů a tím celé dílny došlo 1. června 2015. Pamatuju si ten den živě. Tehdy jsme poprvé přišli do dílny a byli jsme jako v Jiříkově vidění. Neměli jsme ani tucha co dál… Vlezli jsme tam a koukali na sebe, a hlavou nám lítalo, co budeme teďka dělat… Vůbec jsme nic nevěděli. Začali první pokusy o naše „originální výrobky“. Tržba za první měsíc byla pouhých 7400 Kč.“

Prošli jsme si všemi zákoutími, co podnikání přináší

Nízká tržba, zkušenosti žádné, založená rodina, z toho by jeden měl nervy v kýblu opatřené pořádnou dávkou strachu, Ondřej to vidí ale jinak. „Já se neumím bát. Nemám ten klasický strach, co vás brzdí. Strach je pro mě nejhorší emoce, co člověk může mít. Strach je malá smrt. Jsem snílek a taky střelec. Do všeho jdu naplno. Nebáli jsme se, že by to nešlo, za ty roky jsme si ověřili, že víra je 80% úspěchu. Samozřejmě prošli jsme si všemožnými zákoutími, co podnikání přináší, ale ta víra je vždycky zdolala.“

Totální neznalost prostředí stojí dost peněz

Pokusů a omylů bylo na začátku víc než dost. „Zafinancovali jsme si to sami, ale dost peněz jsme “probendili” naší neznalostí. Náš první nákup materiálů byl, že jsme si samozřejmě koupili ty nejhezčí a nejdražší papíry a samozřejmě jsme půlku úplně zničili. Pak jsem chtěli posprejovat papíry, ale nevěděli jsem technologický postup, tak to také letělo do koše. Totální neznalost prostředí stojí dost peněz. Na to dost lidí na začátku zapomíná a může je to stát celé podnikání.“

První vlna pozitivní energie

První velká pozitivní vlna energie přišla celkem brzy. „Dostali jsme pozvánku na festival Povaleč, jestli bychom tam neudělali workshop, jak se vážou knížky. Teď když se na to podívám zpětně, tak se samozřejmě musím pousmát nad těmi našimi výtvory (smích). Ale tam nás návštěvníci skutečně nabili pozitivní energií a dodali sílu pokračovat dál. Každopádně to pořád nebylo tak nějak ono.”

Osud nás má asi rád

“V září se nám vrátilo naše know how, naše Jana, což byla neskutečná záchrana! Jana je paní, které dílna původně patřila a začala s námi znovu spolupracovat. Jana nám přinesla přes třicet let znalostí práce s papírem a knihařského řemesla. Díky ní jsme udělali meziplanetární skok ve znalostech a kvalitě zpracování. Navíc na nás pořád dohlíží, abychom dodržovali přesné postupy.” (smích)

Ze začátku byla první tržba jen přes 7000 Kč, dnes si jejich výrobky zamiloval i Seznam.cz

Je nějaké tajemství úspěchu, proč se na Vazárnu obrací stále více firem? „Na našem přístupu k zákazníkovi si opravdu zakládáme. Všechno to děláme personalizovaně od A do Z a navíc vždy přemýšlíme, co bychom mohli udělat navíc. Přitom je jedno ať už jde o zakázku pro velkou firmu, nebo si člověk chce nechat udělat jen jeden vlastní dyzajn, třeba diář, vždy se snažíme, abychom se sešli, vnímali potřeby a představu našeho zákazníka a udělali víc, než se od nás očekává.”

Děláme vlastní design už od jednoho kusu

Co všechno pro vás Vazárna udělá? „Stále vážeme knihy, děláme diplomky či archivy… Pak máme výrobky u nás v eshopu, které je možné osobně koupit i v naší příbramské prodejně (diáře, sešity, desky, zápisníky), a pak jsou samozřejmě firemní zakázky či vlastní designy od diářů po svatební foto-albumy od jednoho kusu. Jak říkáme, buďte originální už od jednoho kusu.”

Pořád se můžeme učit, zdokonalovat a vymýšlet nové postupy

Ondřej má nápadů víc než dost. „Já celou Vazárnou dost žiju, takže nápady přichází téměř neustále. Baví mě, že je to tradiční řemeslo a něco tady po nás zůstává. A že to člověk nikdy neumí stoprocentně a pořád je kam se posouvat. Pořád se můžeme učit, zdokonalovat a vymýšlet nové postupy. Třeba teď chystáme edici ke vzniku století republiky, kterou bude možné zakoupit v eshopu jako jiné naše výrobky. A samozřejmě se zase těšíme na festival Povaleč, kde si lidé mohou zkusit sami vyrobit svůj vlastní zápisník. Takže pokud se tam některý ze čtenářů chystá, určitě za námi doražte, budeme se na vás těšit!”

Tento článek je ze série článků Rozhovory s nečekateli, jejíž autorkou je spisovatelka Elena Olivarez. Jestli Vás zajímají další inspirativní rozhovory/příběhy, podívejte se na web www.elenaolivarez.cz.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here