Doba, kdy se kuchaři schovávali za širokou zástěrou, skončila. Nová generace šéfkuchařů si je vědoma svého vzhledu a ví, že image je jednou z jejích silných zbraní. Dnešní šéfkuchaři jsou celebrity. Dávají o sobě vědět, ukazují se na veřejnosti, mají svůj vysílací čas v televizi, objevují se v časopisech a na obálkách svých knih a v restauraci je vidíme hovořit s hosty. Příprava jídla v jejich podání připomíná koncert jehož závěrem je symfonie barev, tvarů a chutí.
Ve svých 24 letech se mohl pochlubit úspěchem, na který jiní čekají celý život – první michelinskou hvězdičkou. Tu získal roku 2000 a letos k ní přibyla druhá, což ho pasovalo na nejmladšího nositele dvou michelinských hvězdiček. Šéfuje restauraci L’Amphitryon v Colomiers nedaleko Toulouse a jeho kulinářské výtvory jsou k nakousnutí stejně jako jejich 32 letý majitel. Posuďte sami: marinovaný červený tuňák, servírovaný na závitcích ze syrového tuňáka nebo sardinek, tresčí krém a herinkový kaviár – to je jen příklad jeho nevyčerpatelné invence.
Oliverománie se na nás valí ze všech stran. I naprostý gastronomický analfabet pletoucí si michelinské hvězdičky se vzorkem pneumatik při vyslovení jména Jamie Oliver zastříhá ušima: kde už ho jenom slyšel?
Oliverovi nelze upřít jedno prvenství – zdemokratizoval kuchařské umění. Je autorem četných kuchařských knih /co kniha, to bestseller/, ale hlavně ho proslavily jeho kurzy vaření, které spolehlivě přitáhly k obrazovce statisíce diváků a vnesly svěží vítr do kulinářského vysílání. Zásadně vystupoval bez obligátní kuchařské čepice na hlavě, čímž si vysloužil přezdívku „naked chef.“ K Jamieho úspěchu přispěla i jeho image rockera v džínách a botaskách a jeho dar zpřístupnit vaření široké veřejnosti, navíc s humorem a srozumitelně. Svou popularitu využívá i ke chvályhodným projektům, jako je vzdělávání problematické mládeže a zlepšení kvality jídla ve školních jídelnách. Bez nadsázky se dá říct, že Jamie Olivier se stal britským národním bohatsvím.
Během svého 42 letého života šéfoval dvacítce restaurací po celém světě, mezi něž se od loňského listopadu řadí i restaurace Maze Prague v pražském hotelu Hilton. Gordon Ramsay měl našlápnuto ke kariéře profesionálního fotbalisty, ale nehoda jeho plány změnila a zavedla ho na cestu gastronomie. /Skoro by se chtělo říct „Díky Bohu“./
Prošel stážemi u Guy Savoye a Robuchona v Paříži, aby se posléze vrátil do Anglie a dostal se až na vrchol – jedna z jeho londýnských restaurací se brzy pyšní ziskem tří michelinských hvězdiček, celkem jich restaurace pod jeho vedením nasbíraly 12. Do povědomí veřejnosti se dostal i svým televizním pořadem “Hell’s Kitchen”, v němž mezi sebou soupeří dvanáct kuchařů o lukrativní post šéfa exkluzivní restaurace a kde naplno zazářila jeho šťavnatá, ne zrovna vytříbená mluva. Ale proč ne – je třeba se odlišit a vedle jeho fantastické kuchyně je to právě image rebela a hrubiána, která mu získává popularitu.
Ve svých 37 letech vypadá o deset let mladší. Do Nice dorazil z Finska roku 1993 a zpočátku sbíral zkušenosti v předních restauracích na Azurovém pobřeží. Vlastní restauraci L’Atelier du Goût otvírá v Nice roku 2002. Úspěch ani ocenění v podobě hvězdičky v průvodci Michelin na sebe nenechají dlouho čekat. Roku 2007 stěhuje svou restauraci do La Réserve, vyhlášené předválečné restaurace v Nice. Z 24 míst ji rozšiřuje zhruba na 100 /bistro se 70 místy a gastronomická restaurace s 25 místy/. Sázka na riziko se vyplatila, o čemž svědčí michelinská hvězdička po necelém roce provozu.
Joni Tormanen dokazuje, že i přes svůj mladistvý vzhled má tým 32 spolupracovníků a budoucnost restaurace plně pod kontrolou.
Předsevzal si, že ještě před 40. narozeninami dosáhne na tři hvězdičky od Michelina. Sázku sám se sebou vyhrál – vytoužené tři hvězdičky si na své konto připsal loni, ve věku 38 let. Restaurací, která se jimi může chlubit, je Le Meurice v Paříži. Alléno tady šéfuje týmu 75 kuchařů, který řídí jako orchestr – rozděluje partitury a diriguje jejich vzájemné sladění, tak aby výsledek – umělecké dílo – byl jedinečný.
Letos se podílel na vytvoření nové restaurace Le Dali v Hôtel Le Meurice. Jak už její název napovídá, vzdává hold Salvadoru Dalímu a tomu je podřízena i výzdoba, pod kterou je podepsaný Philippe Starck.
Má talentu na rozdávání. Ostatně je to také držitel titulu Nejlepší světový cukrář roku 2005. I když se k tomuto řemeslu, které povýšil na umění, dostal náhodou, osudu neunikl. Učil se u takových cukrářských mistrů, jako je Ladureé a Fauchon. Výsledky jeho práce přinesly roku 2000 ovoce v podobě postu šéfcukráře slavné Plaza Athénée. Celá Paříž míří do Galerie des Gobelins, čajovny v Plaza Athénée, aby ochutnala jeho elegantní a hříšně svůdné sladkosti a – možná- se mezi dvěma sousty pokusila zahlédnout jejich autora. Momentálně nabízí například dezert ve formě sendviče /krém, želé z manga a jasmínu a plátky jahod/ nebo shooting, obdélníkový dezert z mletých mandlí plněný jahodami a schovaný pod závějí krému z maracuji a zázvoru.
