Michael Schumacher: Bůh F1

2
1027

Fenomén jménem Michael Schumacher opustil startovní rošt seriálu Formule 1, po neuvěřitelných šestnácti letech, sedmi titulech a 91 vítězstvích. Spasitel a symbol stáje Ferrari, bůh Tifosi a nejnenáviděnější soupeř těch, co se s touto legendou potkali na trati. Překonal všechny rekordy, figuruje na prvních místech všech možných statistik tohoto sportu a zanechal po sobě neskutečně prázdné místo. Jeho cesta skrz úspěchy, přes větší úspěchy až k úspěchům největším nebyla vůbec jednoduchá, jak by se mohlo zdát, nebyla dokonce ani snadná a už vůbec ne přímočará. Tento jezdec s nesporným talentem se propracoval na výsluní vlastní pílí, nikdy nebyl ve stínu, nikdy na nic nečekal, vždy věděl co chce a za tím si šel. Ano, díky této buldočí, soutěživé a cílevědomé povaze si získal mnoho příznivců stejně jako odpůrců a do jejich pamětí vryl velmi kontroverzní závodní momenty, ale nikde na světě nenajdete nikoho, kdo by nemluvil o tomto člověku, jezdci, s patřičnou úctou. Perličkou pak může být, že v soukromí je Michael právě pravým opakem – skromným člověkem a vzornou hlavou rodiny.

Jako každý jezdec prošel jednotlivými stupínky přes motokáry, formule Ford, formule 3 až roku 1991 vstoupil do kolotoče Formule 1, kde se ihned zařadil do první desítky. Během prvních dvou let u Benettonu kolem něj vznikl tým lidí, kteří jej následně doprovázeli po celou jeho kariéru. Právě ti, co společně s Michaelem později pozvedli Ferrari, dostali na výsluní stáj Benetton. Jejich společné úsilí vyústilo v zisk dvou titulů mistra světa pro Michaela (1994, 1995)… A pak přišel přestup do v krizi se zmítající italské stáje Ferrari. Tou dobou mohla být stáj hrdá maximálně tak na svůj název, nefungovalo nic. Během prvního roku (1996) systematicky přebudovali celé fungování týmu, stavbu vozu i tým lidí kolem Michaela a ten se mohl vydat na další veleúspěšnou etapu závodní kariéry. Ještě v letech 1997 a 1998 nebyl výkon Ferrari dostatečný na zisk titulů mistra světa, ale byl to právě on, kdo jako jediný stačil tempu Williamsů a následně McLarenů, a díky jemu byly šampionáty atraktivní. Pak přišel rok 1999, dobře rozjetá sezóna končí pro Michaela v půlce, na okruhu Silverstone, kde si při nehodě zlomí nohu…

Návrat krále v sezóně 2000 je fámozní, na spojení Michael Schumacher – Ferrari nestačí nikdo. Tato dominance pokračuje rok co rok a vrcholí v roce 2004 ziskem pátého titulu v pěti letech. Michael stále prahne po dalších a dalších vítězstvích, stále je tím stejným bojovníkem, ale u Ferrari nastávají těžší časy. Jezdci čelí problému spolehlivosti vozu. Přitom právě na tomto aspektu stavěl tým z Maranella své úspěchy, díky této vlastnosti jejich vozů získali s Michaelem tolik titulů mistrů světa. Sezóna 2005 je utrpením, Michael odstupuje ze sedmi závodů z devatenácti a dosahuje pouze jednoho vítězství. Dalším návratem má být rok 2006, celý tým se upíná k nové sezóně, ale opět stejné problémy. Přesto v půlce sezóny již odepisovaný Michael dotahuje propastnou bodovou ztrátu na Fernanda Alonsa, dokonce srovnává bodové zisky na 116 ku 116 a v posledních dvou závodech je značně lepším jezdcem. Ani tak však osmý titul nezíská, a to opět kvůli technickým potížím Ferrari… I přes hořkost této porážky Michael odchází z Formule 1 jako král, v posledních závodech předvádí stále své neochvějné umění a cit pro jízdu, stejně jako technické schopnosti, a ukazuje, že je právoplatným držitelem sedmi individuálních titulů mistra světa Formule 1.

Na závěr jen snad připomeňme jeho poslední závod, jeho výkon na brazilském okruhu Interlagos budiž nejvýstižnější vizitkou… Michael dominuje kvalifikačním blokům, ale v závěru je kvůli poruše odkázán startovat z desátého místa. Po nedělním zahřívacím kole se na startovním roštu srovnává na 20 tisíc koňských sil připravených hned po zhasnutí červených světel trhat asfalt, Michael zkouší předjet vozy BMW, ale je vidět že nechce riskovat. Během několika úvodních kol se dostává neuvěřitelnými předjížděcími manévry na páté místo, při posledním předjetí však dochází k poškození pneumatiky, zvládá dvojnásobný smyk a pomalu přiváží své Ferrari do boxů. Na dvacátém místě a s minutovou ztrátou na pozdějšího vítěze pro něj začíná závod znovu. Bojuje o každou pozici, fanoušci žasnou, Michael se probojovává na bodované pozice už v půlce závodu. Následuje zastávka v boxech a další stíhací jízda, jedno nejrychlejší kolo střídá druhé. Soupeři jsou o vteřinu až dvě pomalejší. Nikdo mu nedokáže vzdorovat, jezdci před ním marně kličkují, někteří chybují, když spatří rudé Ferrari ve zpětném zrcátku a jiní jen frustrovaně buší do volantu po ztrátě své pozice. Nakonec Michael protíná cílovou pásku na finálním čtvrtém místě se ztrátou pouhých 24 sekund. Je hrdinou dne a pro mnohé nezapomenutelným hrdinou celé Formule 1.

2 KOMENTÁŘE

  1. Byl to bezpochyby skvělý jezdec, ale bůh F1 v žádném případě. Každý kdo alespoň trochu sleduje F1 si mohl všimnout, že za jeho někdejšími rekordními výsledky stála skvělá práce celé stáje Ferrari, bez které by byl průměr, tak jako je dnes u Mercedesu…

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here