Dolomitenmann: Nejtvrdší zkouška lidského odhodlání

0
618

Do rakouského městečka Lienz se sjíždí téměř 500 závodníků (celkem 119 týmů), a přestože se jedná výhradně o špičkové sportovce, je již jasné, že velká část z nich blížící se závod nedokončí. Koná se zde mistrovství světa extrémních štafet. Ten nejnáročnější, nejextrémnější a nejtvrdší štafetový závod vůbec – Dolomitenmann. Od roku 1987 si získal již velkou oblibu a letošních 28 tisíc burcujících diváků je toho důkazem.

V celkové délce měří Dolomitenmann něco pod padesát kilometrů. Překonat takovou vzdálenost nemůže být pro čtyři sportovce přeci žádný problém, říkáte si možná, ovšem opak je pravdou. Pro srovnání, k dokončení dvaačtyřiceti kilometrů maratonského běhu stačil na MS nejlepší čas dvě hodiny a čtyři minuty (český rekord je asi o osm minut pomalejší), ke zvládnutí Dolomitenmannu potřebují čtyři sportovci dobu dvakrát tak dlouhou (letos se dva týmy dokázaly dostat pod hranici čtyř hodin), a to ještě velkou část závodu absolvují na kole a druhou etapu dokonce letí padákem.

Jak by se mohlo na první pohled mylně zdát, náročný terén není tou hlavní překážkou. To především nevyzpytatelné horské počasí se postará závodníkům o tu „největší“ zábavu. Nazvat jej proměnlivé může působit trochu úsměvně. Závod již startoval v teplotách pod bodem mrazu i ve čtyřicetistupňových vedrech. Silné bouřky, vichřice, extrémní lijáky i sněhové vánice, prostě vše, na co si matička příroda vzpomene – to je Dolomitenmann. Jak se na takové podmínky připravit? Nijak, prostě se připravte na všechno nejlépe, jak dovedete. Možná právě proto se závodníci z celé Evropy spojují v mezinárodních týmech a vyrážejí vstříc tomuto nevšednímu dobrodružství.

Závod zahajují běžci 13 kilometrů dlouhým během s převýšením přes 1900 metrů. Poté na vrcholu kopce Schober Köpfel (2441 m.n.m) předávají štafetu letcům, kteří absolvují dva několikakilometrové lety a dva kratší běhy i s padákem. Za silného větru se jedná pravděpodobně o nejnebezpečnější úsek. Pokud jde vše dobře, předávají letci štafetu na třetí úsek. Po běhu a plavbě přes řeku usedá závodník do kajaku a skáče z 6 metrů vysoké skály přímo do studené vody. Pětikilometrová trať divoké řeky plná překážek je fyzicky nejnáročnější částí celého závodu. Finálový úsek jsou horská kola – 17 km výjezd (převýšení přes 1700 m) a 9 km extrémní příkrý sjezd. Pokud kdokoli mine pouze jediný kontrolní bod, jednu branku na divoké vodě, tým v závodě končí. Úseky jsou skutečně na hraně a další ztížení jednotlivých pasáží by již hraničilo s bezpečností, už nyní jen málokterý závodník vyvázne bez šrámu.

Každý úspěch vyžaduje odhodlání, ale jen v málokterých případech je to tak bezprostřední jako v tomto. Vůlí se můžete, ba dokonce musíte, doslova dotlačit až do cíle. Máte jej přímo před sebou, stačí jen pár dalších kroků, a to přeci nevzdáte. V jednoduchosti takového cíle je nesmírná krása. Sáhnete si u něj na dno, až na dno svých sil. Je to zážitek opravdu náročný, jak ale jinak můžeme zjistit, čeho jsme skutečně schopní?

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here