Objevení tajemství za hranicí biologické smrti, stejně tak jako posunutí nebo dokonce zrušení této hranice bylo a stále je jednou z existenčních otázek všech civilizací, náboženství a dalších lidských skupin nebo i jedinců. Avšak do naprosto jiné roviny veškeré myšlenky a úvahy posunul v roce 1967 profesor psychologie James Bedford, který se úspěšně stal prvním kryonizovaným – hluboce zmrazeným člověkem. Sice tou dobou již několik let existovaly vizionářské teorie zachycující možnosti hlubokého zmrazení se zachováním samotného člověka a odvážné sci-fi myšlenky představující si budoucnost jako všehoschopnou civilizaci v otázkách fyzického zhmotnění člověka, jenže takto daleko nikdo nikdy nezašel.
Hlavní myšlenka je jednoduchá – lidské tělo již mrtvého člověka je v co nejkratším možném čase přepraveno do kryonické laboratoře, zde je za neustálého chlazení připraveno pro hluboké zmrazení. Nejhlavnějším problémem je 70% obsah vody v lidském těle, voda totiž při mrznutí vytváří krystaly, které poškozují buňky, proto je nezbytné zastavit v těle veškeré chemické procesy i pohyb molekul. Jakmile je dosaženo tohoto stavu, během týdne se postupně z člověka stává mumie v mrazicím boxu. Za teploty tekutého dusíku -196°C je pak buď celé tělo, nebo samotná hlava po šestý obratel připraveno pro budoucí oživení. Vědci vychází z hypotézy, že v budoucnosti nebude problém poškozené tkáně obnovit včetně mozku a jeho informací nebo dokonce dodat nové tělo i s přenesenými informacemi z původního mozkového úložiště, jak moc je tato teorie však reálná nedokáže nikdo ani ze současné vědecké špičky odhadovat.
Této teorii krom zmiňovaného profesora psychologie také hluboce věří Američan Robert Ettinger, který tuto šanci na nesmrtelnost předvídal již v roce 1962 ve své publikaci, a aby svou vizi a důvěru jasně deklaroval, dal první zmrazit svou matku, posléze ženu a záhy do ledové rodinné hrobky uložil i svou druhou ženu. Zní to šíleně, dokonce snad i fetišisticky. Ale když si uvědomíme, že zde uvažujeme potenciálně živé osoby, jsme již v jiné rovině a podobně jako ostatní nemusíme mít problémy s morálními a etickými otázkami. Nemluvě o faktu, že velmi častými zákazníky kryonických společností jsou lidé s nevyléčitelnými chorobami, kteří své naděje upínají v budoucí rozvinutost medicíny a očekávají, že budou po probuzení vyléčeni. A že poklidně dožijí běžný život…
Avšak ne vše bylo natolik růžové, v roce 1978 se dostala kryonika na okraj propasti, když krom výše zmiňovaného zakladatele kryoniky Jamese Bedforda postupně roztáli všichni jeho ledoví souputníci, a to téměř bez povšimnutí. Na záchranu bylo již pozdě, a proto byli pohřbeni, paradoxně zachráněný James pokračuje ve své ledové pouti. Tato doba, kdy událost vstoupila s obviněním z vraždy do historie kryoniky i lidstva jako Chatsworthský skandál, je ale dávno minulou a dnes kryonice zejména v Americe roste počet firem i okruh zájemců a fanoušků neuvěřitelným tempem, za příslib naděje jsou ochotni investovat do samotného zmrazení na 150 tisíc korun a na program udržování ve zmrazeném stavu 3 miliony korun. Další zodpovědnost je pak převáděna na potomky, anebo je hrazena z nadstandardního zdravotního pojištění.
Etické a morální otázky jsou jak namístě, tak i pochopitelné a akceptovatelné. Ale na druhou stranu, kdo z vás by nebyl ochoten je do jisté míry posunout nebo potlačit pro vidinu vlastního věčného života? Zatím je však nezbytné konstatovat, že při tomto hledání našel nejvýstižnější pravdu právě
