Hoteliér roku Jiří Gajdošík: „Základ je v práci, úspěch neukecáš!“ (2. část)

0
400

V minulém článku jste si měli možnost přečíst úvod rozhovoru s hoteliérem roku Jiřím Gajdošíkem. Dnes vám přinášíme druhou část tohoto, co se postoje a přístupu k úspěchu týče, velice nutričně vydatného rozhovoru.

Asten Hotels se postupně rozrůstá, krom rozvoje a řízení současných hotelů získáváte i nové zákazníky, je to v dnešní době složité?
Nejtěžší je překonávání prvotní nedůvěry klientů, jsou to sice většinou byznysově orientovaní lidé a jednoduše rozeznají, že jim nabízíme win-win situaci, ale ke svým hotelům mají mnohdy až překvapivě silný osobní vztah. Odtud pramení přirozená obava, abychom jim nezkazili, co tak vytrvale budovali.

Teď už však máme ty nejtěžší začátky za sebou a postupně se to stává jednodušším. Také pomáhá, že jsme slušní lidé, máme něco za sebou, nikdy jsme nic neukradli, ani nikoho nepodvedli, chováme se slušně a normálně. Krom toho neseme určité jméno z našich předchozích byznysů. Snažíme se o lidských přístup, vše s klienty diskutujeme, věnujeme se detailům, nikomu nic nediktujeme.

V pozicích s velkou zodpovědností bývá společným jmenovatelem vysoké pracovní nasazení, jak si udržujete osobní rovnováhu a balanc mezi pracovním a soukromým životem?
Celý život jsem sportovec, takže přes sport. Se ženou oba běháme, běháme desítky, půl maratony i maratony. V běhu hledám vyváženost, abych se cítil dobře. Sport má jednu výhodu, jeden den vyhráváte, druhý den prohráváte, ale tak či onak ten následující den vždy dál trénujete. Tak by se mělo vnímat i podnikání. A je jasné, že když budu já ve firmě na dně, firma na tom bude stejně. Krom sportu hlavně rodina, děti, zahrada. Sice musím někdy cestovat, ale jindy se snažím přijít domů dříve, užít si rodinu než jde spát, a pak případně zase sednout k počítači a řešit, co je potřeba.

V začátcích bývá tempo ještě vyšší, jak to zvládáte nyní?
Nyní to úplně vyrovnané není, dočasné vypětí je velké, ale je potřeba chápat, že máte nějaký projekt, a ten má své fáze. Chápat, že je potřeba ho někam vést, snažit se ho postavit na vlastní nohy, dotáhnout každou etapu do konce, usilovat o tu vyrovnanost. Je potřeba si ale umět i přiznat prohru, když se něco nedaří. Poučit se z toho, jít dál, a hlavně chybu již neopakovat.

Na začátku jste zmiňoval, že jste strávil několik let prací v zahraničí, jak důležitá byla tato etapa z pohledu získávání zkušeností a sebedůvěry?
Jakákoliv zahraniční zkušenost je k nezaplacení, ať chcete, nebo nechcete, pro zkušenosti si do zahraničí musíte dojít. Důležité věci se dějí jinde než v Česku. Pokud se chcete něco naučit a rozšířit si obzory, musíte si pro to všechno někam dojít. A obzvlášť pokud jste ve vhodném věku. Poté máte jen dvě varianty, buď tam zůstanete, anebo se vrátíte.

Vy jste se rozhodl vrátit se, ale určitě se zahraniční zkušenost podepsala nejen na novém začátku v roce 1998…
Každá fáze v životě vám otevírá dveře do fáze nové, ta má zahraniční fáze mi dala dostatečné obzory a otevřela šanci dostat se do mezinárodního managementu. A to i přesto, že jsem z managementu zase takové zkušenosti neměl, do té doby jsem byl jen šéfkuchařem řídícím nějakých deset lidí. Ale hlavní byla ta zkušenost a vnímání, že práce je práce, byznys je byznys. Mezi tím nic neukecáš. V Česku jsme zvyklí si práci ohýbat, snažit se ji ukecat, nějak si pomoct… to v zahraničí neplatí, buď pracuješ a máš, anebo nepracuješ a nemáš. Nic mezi tím.

Lidé, než vůbec začnou něco dělat, mnohdy přemýšlí, jak být úspěšný. Podle Vás to vypadá, že přístup k práci je klíčem, přitom pracovitost jste si vzal ze zahraničí. Je to tak jednoduché?
Je hrozně důležité vědět, že základ je právě v práci. Spousta lidí si myslí, že ráno vstanou a zbohatnou. Ale tak to nefunguje, obzvlášť pokud hrajete čistě a férově, všechno má svou historii a cestu, a ty se budují dlouhodobě. České vnímání, že vše nějak prokličkujeme a ono to nějak bude fungovat, prostě neplatí. U nás je to třeba vidět na špatné kvalitě služeb… Nicméně zpět k otázce, toto vnímání mi neskutečně pomohlo, obzvlášť na začátku devadesátých let. Člověk, který mě po návratu zaměstnal, ze mě cítil disciplínu, kterou jsem si přinesl právě ze zahraničí. Díku tomu se má zahraniční fáze uzavřela, a otevřela se fáze Diplomat, pak ty další vedoucí až k Asten Hotels.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here