Hoteliér roku Jiří Gajdošík: „Základ je v práci, úspěch neukecáš!“ (1. část)

0
361

Během středoškolských studií byl pro Jiřího Gajdošíka sport na prvním místě, věnoval se profesionálně fotbalu a usiloval o postup do vyšší ligy, nicméně mezitím také snil o světě hotelů. Právě ta druhá část pak nabrala ten správný směr, cesta vedla přes kuchyně restaurací do hotelových hal, od běžných pracovních pozic až k těm nejvyšším.

První zkušenosti z hotelového a restauračního průmyslu nasbíral v zahraničí, po návratu ze zahraničí se stal asistentem ředitele hotelu Diplomat, kterého natolik zaujal, že mu o pár let později byla svěřena vedoucí pozice při znovu otevření hotelu Le Palais Prague. Zde kariéra Jiřího Gajdošíka nabrala obrátky, překonal veškerá očekávání a luxusní pěti hvězdičkový hotel dovedl k řadě mezinárodních ocenění, mezi nimi i například TOP 10 Luxury World 2006 by Tripadvisor. K tomu navíc ve stejném roce přidal i osobní ocenění hoteliér roku České republiky!

V letošním roce se stal spoluzakladatelem a současně ředitelem Asten Hotels spravující portfolio luxusních butikových hotelů v regionu střední a východní Evropy. V současné podobě portfolio čítá Alchymist Hotels v Praze, Chateau Mcely, Augustiniánský Dům v Luhačovicích, Grund Resort Golf & Ski v Mladých Bukách v Krkonoších a Bellevue Hotel Karlov v Benešově. Asten Hotels staví na exkluzivní kvalitě služeb a maximální péči o hosty, z úst Jiřího Gajdošíka to však nezní jako obvyklé klišé, ale spíše jako garance spokojenosti. Jak se k současné práci dostal, jaká byla cesta k úspěchu, jak zvládá pracovní vytížení a mnoho dalšího jsme se zeptali právě jeho.

Jak jste přišel k tomu stát se hoteliérem, byla to vědomá volba, anebo postupná cesta?
Vlastní rozhodnutí. Když jsem byl v posledním roce střední školy, na cestě na praxi do Itálie jsem si přečetl knížku Hotel od Arthura Haileyho, a tehdy jsem si řekl: Já chci být hoteliér. Tou dobou jsem hrál profesionálně fotbal a snažil se přejít z dorostenecké druhé ligy mezi dospělé, vzhledem k nutnosti mít zaměstnání mě postavili do kuchyně. Tým mě pak po pár měsících propustil, já však u vaření zůstal a sbíral zkušenosti.

Jak pak vypadala cesta z kuchyně k cíli řídit hotel?
Následujících osm let jsem pracoval v Česku, Rakousku, Španělsku a Německu, než jsem se v roce 1998 vrátil s odhodláním orientovat se na hotelový management. A to i přestože jsem s tím neměl zkušenost. Prošel jsem výběrovým řízením na asistenta ředitele hotelu Diplomat, který měl 400 pokojů, přitom jsem zrovna vyšel z kuchyně… Krom jiného jsem musel skrýt, že jsem neuměl pořádně pracovat s počítačem, a musel jsem se to urychleně naučit.

Z Diplomatu jste pak přímo odešel na pozici jednatele hotelu Le Palais…
Po třech letech jsem se tam přesunul, abych Le Palais znovu otevřel a vedl. Hotel měl stejného majitele jako Diplomat. Tehdy si ředitel všiml mého přístupu k práci, a tak jsem tuto šanci dostal, v 31 letech to byla skutečně zkušenost. Spousta lidí nám nevěřila, od prvního dne jsme chtěli hrát nejvyšší ligu mezi luxusními hotely, a podařilo se nám všechny překvapit. Už když jsem tam končil, v hlavě se mi rodila myšlenka současného konceptu.

Od té doby do založení Asten Hotels však ještě uběhl nějaký čas, myšlenka zrála v podnikatelský nápad?
Pracoval jsem přes 2 roky jako regionální ředitel, ale na myšlence jsem pracoval a dál ji rozvíjel. Věděl jsem, že většinu butikových hotelů si lidé otevírají jako investici, ono to totiž zní sexy mít hotel, ale je za tím obrovská dřina. Většinou jsou to lidé vizionáři, mají vizi, jak hotel vybudovat, ale každodenní mikromanagement je ubíjí, unavuje a demotivuje, radši by něco dál budovali. Proto jsme se rozhodli nabídnout jim řešení.

Tím, že majitelům vytáhnete pomyslný trn z paty?
Ano, my jsme řešením pro tyto lidi, kteří postupně zjistí, že takto sami vést hotel nemohou. Krom každodenní operativy taky vzhledem ke globální situaci – byznysy se koncentrují a spojují, aby získaly silnější pozici pro získávání potřebných cílů.

Asten Hotels se rychle rozvíjí, být hoteliérem a řídit hotel jste si již splnil, co Vás hnalo svých cílů dosáhnout, a co Vás pohání, abyste vytrval nyní?
První hnací myšlenkou bylo, že chcete otevřít hotel, chcete být ředitelem hotelu. Na té cestě se ale musíte smířit s tím, že musíte vařit, obsluhovat, nosit kufry a podobně, postupně se někam posouváte. Možná vás takové věci ubíjí, ale pořád máte tu motivaci jít dál a být lepší, chcete hrát na nejvyšší úrovni, dělat opravdu dobrý byznys.

Ale to hlavní pro každého hoteliéra jsou hosté, je to skvělý pocit procházet halou a sledovat kolem sebe všechny lidi, někteří si čtou, jiní pracují na počítači, a když s nimi začnete komunikovat a zjistíte, že jsou spokojení, je to opravdové zadostiučiněn. To je to nejdůležitejší.

V dnešní době jsou mými hosty majitelé hotelů. Mou motivací je představa, že za pár let tuto různorodou skupinu majitelů deseti či dvaceti lidí uvidím sedět pohromadě u jednoho stolu, a budou říkat: Před několika lety jsme se rozhodli, že ti dáme šanci, a dnes jsme spokojení. Vzal jsi nám z beder náročnou práci, na začátku jsme se báli, že nám sebereš i naše hotely a byli jsme nedůvěřiví, ale teď jsme za to rozhodnutí rádi.

Pokračování rozhovoru příště…

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here