Budoucí světoznámý šéfkuchař se narodil 8. listopadu 1966 ve Skotsku, už v dětství si byl nucen projít ledasčím. Jeho otec často střídal zaměstnání, navíc se projevoval jako alkoholik a sukničkář – jako rodičovský vzor a autorita tedy nic moc. Společné neshody vyvrcholily odstěhováním tohoto mladého kluka v pouhých 16 letech. V tomto období rozhodně nevyčníval v kuchyni, nýbrž na travnatých hřištích jako nadějný fotbalista – měl dokonce podepsanou smlouvu s jedním z předních anglických klubů. Slibnou a velice dobře placenou kariéru však zmařila vleklá zranění, která dosud na 100 procent nevyléčil.
Díky těmto zraněním se však začal stále více věnovat tomu, pro co se narodil – gastronomii. Jak ale sám přiznává, byla to spíš náhoda, že vystudoval catering a hotelový management. A již během studia si začal stavit základnu pro svůj nový sen – pro svou vlastní restauraci. Jeho obrovské ambice jej mezi řadovými kuchaři nenechaly trčet příliš dlouho, brzy se díky svému zápalu pro věc a umu dostal mezi špičku ve svém oboru. Podléhal především kouzlu francouzské gastronomie. V roce 1993, v pouhých 27 letech, se stal šéfkuchařem a později i majitelem restaurace Aubergine, s níž během 3 let získal dvě michelinské hvězdy.
A už to jelo… Od té doby je mistr šéfkuchař k nezastavení. Založením Gordonova holdingu začal společně se svými partnery ovládat svůj segment trhu. Roku 2003 otevřeli svou první mezinárodní restauraci Verre umístěnou v Dubaji, následovala restaurace St. James, Boxwood café i další.
Ani oku laika však Gordon Ramsay jistě neunikl, neboť se proslavil díky účinkování v televizních pořadech, jež se točí ohledně gastronomie. Jistě jste i vy slyšeli názvy jako Noční můry kuchyně (Kitchen nightmares), Pekelná kuchyně a Master chef. Tyto pořady nám jej naplno vryly do paměti.
Nelze opomenout jeho nekompromisní vyjadřování a drsnou image, ale sám moc dobře ví, proč to tak dělá. Je pochopitelné, že jej za tohle určitou skupinou lidí odsuzován, nutno si ale uvědomit, že tu hovoříme o osobě, která podlehla svému snu. Je to další člověk, který nemarní svým životem, jde si tvrdě za svými sny a snaží se ostatním dopřávat nejlepší kulinářské požitky jejich života. Není to však jen drsňák, jenž myslí výhradně na sebe – příklad jeho dobré duše je v jeho aktivní podpoře charity, sponzoruje například charitativní maratón, kterého se i sám účastní, dále podporuje i nakažené virem HIV. Ať už s novou michelinskou hvězdou, nebo s dalším kulinářským překvapením, o tomto šéfkuchaři však zaručeně ještě uslyšíme. Ještě aby ne, sám s oblibou hlásá: “Žiju abych vařil.”
