„Disciplína je duše armády. Z malých skupinek vojáků tvoří hrozivou armádu, přináší úspěch slabým a sebevědomí všem.“
Washington se narodil v roce 1732 plantážníkovi ve Virginii a byl v rodině pátou generací, která se přišla na svět na americké půdě. Byl modelovým příkladem virginského gentlemana, který stavěl vychování a morálku nad egoistické touhy. Když mu bylo 16 let, vytvořil a rozdal 110 kopií knihy s názvem „Pravidla slušnosti a decentního chování“, napsané v roce 1595 jezuitskými mnichy. Jevil odhodlání působit tím nejlepším dojmem jak na veřejnosti, tak v soukromí.
Tento druh disciplíny ho předurčil ke kariéře vojáka, a proto narukoval k Britské koloniální armádě do pozice podplukovníka. Ve věku 22 let již bojoval ve Francouzsko-Indiánské válce, kde předvedl velmi slabý leadership a jeho špatná rozhodnutí stála života několika jeho mužů. Odešel od armády, ale již za šest měsíců byl zpět a sloužil jako pomocník generála Edwarda Braddocka. Když byl Braddock smrtelně raněn během nečekaného přepadení, mladý Washington se ujal vedení bitvy. V té utržil čtyři zásahy mušketou a dva koně, na nichž seděl, byli usmrcení. Přesto přežil a získal si pověst muže, nad jehož životem drží ruku sám Bůh a tato ruka jej vedla i nadále v životě, během mnoha zázračných úniků ze spárů smrti.
„Pevně věřím, že osobní čest je hodnota, která je stejně významná jak ve veřejné sféře, tak v soukromé.“
Po pár letech ve vojenské službě odešel Washington na odpočinek a oženil se s vdovou Marthou Dandrige Custis, přičemž přijal její dvě děti za vlastní. Vedl rodinnou plantáž Mount Vernon, a byl jedním z poslanců státu Virginie. Jako majitel plantáže obchodoval s britskými dovozci, kteří po dlouhá léta posílali podřadné zboží výměnou za jeho zemědělské produkty. Navíc byl schválen zákon zaměřený na snížení dluhu vůči Britům, který vydával pro Washingtona nepříznivé regulace na již nevýhodný obchod.
Cítil se využívaný nepoctivými obchodníky a tím, že s ním Britové jednali jako s podřadným člověkem. Navzdory vojenským represím vůči nespokojeným občanům začal veřejně promlouvat o svých postojích a záhy byl znám jako jeden z čelních odpůrců zákona, který diskriminoval Američany vůči Britům.
„Osud nenarozených miliónů lidí bude záležet, vedle Boha, na odvaze a způsobu vedení této armády. Náš krutý a neúprosný nepřítel nám dává jedinou možnost – hrdý odpor nebo nejhanebnější ponížení. Proto máme jen dvě možnosti – rozhodnutí zvítězit nebo zemřít.“
V květnu roku 1775 se konal druhý kontinentální kongres ve Philadelphii. Washington byl jedním z poslanců státu Virginia a zcela jediným, který se účastnil všech jednání v plné vojenské uniformě. Brzy poté byl zvolen velitelem Kontinentální Armády.
V červnu už velel pěším jednotkám a jak se střídaly boje, jeho nálady klesaly od povznesené z vítězství k mizerné z porážky. „Pokud bych měl uvalit kletbu na svého nejhoršího nepřítele, přál bych mu aby byl nyní v mé pozici.“ napsal po porážce u Fort Washington v roce 1776. „Už nevím co mám dělat. Zdá se nereálné dále pokračovat ve velení za této situace, ale pokud teď podlehnu, vše bude ztraceno.“
Po letech bojování, díky pomoci od Francouzů a ve velké míře díky Washingtonově strategii, Britská armáda vedená generálem Cornwallisem byla nucená vzdát se v bitvě u Yorktownu v roce 1781.
„Už jen ta nejmenší znalost světa musí přesvědčit člověka, že jsou to akce a ne slova, které jsou pravdivými kritérii velikosti jednotlivce.“
Přestože Washington po skončení Revoluční války vyjádřil touhu jednoduše odejít na odpočinek na jeho milovaný Mont Vernon a farmařit, cítil povinnost stabilizovat nově vytvořený národ. Čerstvě sepsané konfederační zákony neměly dostatečnou sílu pro vládu nad jeho zemí, a tak uspořádal speciální konvenci ve Philadelphii v roce 1787. Po ratifikaci právě vytvořené ústavy byl Washington jednohlasně zvolen jako první prezident Spojených států amerických.
„Chovejte se ke všem národům s upřímnou vírou a spravedlnosti, rozvíjejte mír a harmonii se všemi.”
„V naší situaci bude jako první skutek ze všech vytvořit Precedent, a je mým silným přáním, aby všechny pravidla, která bude obsahovat, byla založena na pravých a neměnných principech.“ Jako první prezident postavil svou politiku na jemu vlastní silné morálce, respektu k ostatním národům a loajalitě ke spravedlnosti, která předčí jeho soukromé zájmy. Jeho zkušenosti ve vedení ho naučily lekci, že vést se dá pouze osobním příkladem, ale že je zároveň moudré vyhledávat konzultaci od zkušených a moudrých lidí. Povolil Kongresu velkou volnost ve vytváření zákonů a dával důraz na opatrný výběr soudců. V diplomatických jednáních po vyhrané válce zastával neutrální pozici, ve které nestranil bývalým spojeneckým Francouzům, ani nediskriminoval poražené Brity. Trval na tom, že nestranný postoj povede k nárůstu moci a vlivu Spojených států.
„Každá pozice, ve které člověk může sloužit své zemi, zasluhuje úctu.“
Washington sloužil dvě prezidentské období a odešel na začátku roku 1797. Poté prožil ještě tři klidné roky, než zemřel na svém Mount Vernonu. Celý svět mu vzdával čest a úctu v proslovech a článcích. Spojené státy se na dlouhé měsíce ponořili do zármutku a každé město zorganizovalo velké smuteční pochody.
V Senátu byl čten text, který vyjadřoval pocity národa: „S hrdostí patriotů se díváme zpět na život George Washingtona a porovnáváme jej s jinými ze zahraničí, kteří vynikali především ve slávě. Starověká a moderní jména jsou jím zastíněna. Velikost osobnosti a provinění byly příliš často spojovány navzájem, ovšem jeho věhlas je křišťálově čistý. Ať spoluobčané ctí památku hrdinného generála Washingtona, patriotického státníka a virtuózního stratéga. Ať všichni učí své děti vždy pamatovat na fakt, že ovoce jeho práce a příkladu, který stanovil, jsou jejich dědictvím.“
