Francouzská Guyana: země kajmanů, pirog a Motýlka

0
602




První dojmy
Po 8 až 9 hodinách letu, kdy už nedočkavě vyhlížíte obrysy Jižní Ameriky, vás uhodí do očí nekonečná zeleň tropického pralesa pod vámi. Po vystoupení z letadla se tropický dojem ještě znásobí všudypřítomnou vlhkostí vzduchu. Oblečení se na vás začíná lepit, připadáte si jako ve skleníku.

Překvapení pokračuje i v centru hlavního města Cayenne. Vedle očekávaných obyvatel tmavé pleti a míšenců je tu nezvykle mnoho Asiatů. Národnostní mišmaš dokresluje početná komunita Libanonců, více či méně ilegálních přistěhovalců z Brazílie a Surinamu, indiánů a samozřejmě Francouzů. Francouzští zaměstnanci ve státní správě, hlavně učitelé, vojáci ale i lékaři a zdravotní sestry si totiž mohou dva až tři roky odpracovat v některém francouzském zámořském departmentu, mezi něž Francouzská Guyana patří.

Vítejte na francouzském území
Zemi o velikosti zhruba tří čtvrtin ČR obývá oficiálně pouhých 90 000 obyvatel a je, jak už název napovídá, francouzským územím. Francouzština je úředníkem jazykem, prezidentem je Nicolas Sarkozy, všude se platí eury a platí tu francouzské zákony. I když… S těmi zákony to zas až tak horké není, stačí se podívat na místní silnice, poznamenané častými dešti a absencí údržby. Motocyklová přilba je tady jev naprosto neznámý a nejčastějším obutím na motorku jsou praktické žabky. Pokud uvidíte připoutaného řidiče, je to určitě Francouz, který dorazil teprve nedávno a ještě se nestačil aklimatizovat. Policie, oblečená do slušivých tropických uniforem s šortkami a košilemi s krátkým rukávem, tuto situaci více méně toleruje. Ostatně, co jiného jí zbývá. Ale abychom nekřivdili – v centru 40 tisícového Cayenne lze narazit i na semafory. Fungují zcela výjimečně – jednou z takových příležitostí, kdy stálo zato je zprovoznit, byla návštěva tehdejšího premiéra Sarkozyho.

Dostupný sever, nedostupný jih
Při pohledu na mapu země zaujme jedna věc: prakticky jediná hlavní silnice se táhne podél severního pobřeží. Vnitrozemí je autem nedostupné, lze se do něj dostat buď vrtulníkem, nebo pirogou, která je důležitým dopravním prostředkem. Ve spodní třetině mapy přerušovaná čára vymezuje tzv. zakázanou zónu – území vyhrazené volnému pohybu indiánů.

V zajetí barev a vůní
Chcete-li si Francouzskou Guyanu opravdu vychutnat, neměli byste vynechat místní trh v Cayenne. Prodávající jsou téměř výhradně Asiaté – Laosané, kteří přišli do země v 70. letech 20. století. Opravdu stojí za to okusit brzy ráno utržené mango, ananas nebo miniaturní, ale o to sladší jihoamerické banány.

Středoevropana okouzlí i rozkvetlé mandloně, kávovníky a kakaovníky nebo rozsáhlé porosty bambusu. V pralesích divoce kvetou a voní desítky květů včetně orchidejí a ibišku, které se v Evropě pěstují jako pokojové rostliny. Při procházce tropickým pralesem není výjimkou, že vám cestu zkrášlují třpytiví modře zbarvení motýli morpho, přes cestu nebo nad hlavami vám přeběhnou opice a při troše štěstí narazíte na pavouky velké jako pěst.

Francouzská Guyana křížem krážem
Stojí za to navštívit Cacao, vesničku s asi 700 obyvateli laoského původu, která se stala výletním místem obyvatel Cayenne. Jako bychom se přenesli v čase a místě. Všechno tady připomíná Asii před 100 lety – domy, oblečení, účesy i tradiční jídlo. V místním muzeu kromě historie regionu zaujme hlavně entomologická část s živými exempláři. Průvodce si nechává po předloktí proběhnout deseticentimetrového pavouka nebo housenku a stejný zážitek nabízí i turistům.

Chceme-li poznat jihoamerickou faunu blíže, skoro povinnou zastávkou je zoologická zahrada Fauna Flora Amazonica v Montsinery, založená Němcem Rudolphem Watchingerem. Kromě několikametrových anakond, barevných papoušků nebo opic, se kterými si můžete popovídat na vzdálenost několika centimetrů, je největším tahákem krmení kajmanů. Působivé představení diriguje sám zakladatel, který vchází do ohrady s proviantem. Hladina se rozčeří, vynoří se šupinatá hlava a za mohutného cvakání fotoaparátů přihlížejících turistů jediným cvaknutím zubů spolkne celou kořist.

Na na území Francouzské Guyany žijí i jedny z největších želv na světě – kareta obrovská a 1,7 metrů dlouhá a 600 kg vážící kožatka velká. Od března do července samice opouštějí oceán, aby na pevnině nakladly do vyhrabaných děr vajíčka podobná pingpongovým míčkům. Vše potom pečlivě zahrabou a majestátně se navracejí do moře. Po 70 dnech lze pozorovat klubání mláďat, která neomylně zamíří k oceánu. Dnes kladení asistují desítky dobrovolníků, kteří vajíčka přemisťují do ohrad, aby tak byla chráněna před psy, kraby a lidmi.

Daleko větším šarmem než metropole Cayenne oplývá městečko Saint Laurent du Maroni u surinamských hranic. Mimo jiné zde stojí věznice, která sloužila jako rozmisťovací tábor, odkud byli vězni deportováni na další místa. Právě tady se začal odvíjet příběh nejslavnějšího obyvatele Francouzské Gyuyany, Motýlka alias Henriho Charriera. V dosud zachovalé věznici je k vidění cela s kavalcem, na které je – prý vlastoručně – vyryto Motýlkovo jméno ve francouzštině – Papillon.

V Kouru zřídili Francouzi vesmírné centrum, odkud se do vesmíru vydává raketa Ariane. Její start se dá pozorovat z různých míst, mimo jiné i z Cayenne.

Tak jako celý jihoamerický kontinent i obyvatelé Guyany rádi slaví. Místní karneval sice nemůže konkurovat tomu brazilskému, ale nadšení a temperament jsou srovnatelné a nefalšované. Průvody masek vyrážejí do ulic od ledna každou neděli odpoledne a karnevalové veselí trvá déle než měsíc.

Turistické agentury organizují návštěvy pitoreskních vesniček v pirogách, často spojené s obědem v místní restauraci. Dobrodruzi se mohou pod vedením průvodců /samozřejmě i bez nich, ale na vlastní riziko/ vydat na několik dnů do džungle, přespávat v hamaku a lovit kajmany. U surinamských hranic stojí za to navštívit domorodé indiánské vesnice, kde se popelí nahé děti, jejich do půl těla obnažené matky perou prádlo v řece a nedaleko stojí dřevěné boudy s hi-fi aparaturou a hrdým nápisem Karaoke club.

Ve Francouzské Guyaně pochopitelně existují hotely, a to i na slušné úrovni. Jediné, co zde nenajdeme, jsou plážové hotelové komplexy. Koupání v moři je tady totiž problém. Pláže jsou sice relativně čisté a liduprázdné, ale když se podíváme na oceán, pochopíme proč – voda zbarvená hlínou naplavenou z tropického pralesa ke koupání zrovna neláká. Nejbližší mořskou koupel je tak možné si dopřát u Ďábelských ostrovů, které na mapě najdeme jako Iles du Salut. Ale k dispozici je celá řada koupališť s čistou vodou.

Kdy vyrazit?
Cestu je lepší si naplánovat na červenec až říjen, od listopadu do června trvá období dešťů, během něhož spadne 2,5 až 5 metrů vody. A deště to jsou opravdu intenzivní – v několika málo minutách jste promočení na kost. Celoroční průměrná teplota dosahuje příjemných 27 °C.

Pokud vám začne být Francouzská Guyana těsná, hned za rohem je Brazílie a Surinam – cesta za dobrodružstvím může pokračovat

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here