Emoční inteligence, můžeme se ji naučit?

4
851
Rodí se lidé již s určitou dávkou schopností empatie, nebo empatii získávají díky životním zkušenostem? Na zdánlivě těžce zodpověditelnou otázku našli vědci odpověď – obojí. Jedno z důležitých zjištění z výzkumů totiž naznačuje, že emoční inteligence je nedílnou součástí genetické predispozice. Avšak současně psychologické výzkumy dokazují, že také výchova hraje svou roli. Nicméně podíl těchto složek na celkovém výsledku empatických schopností asi nelze jednoznačně určit, pravdou ale zůstává, že emoční inteligence může být rozvíjena a lze se ji naučit.
První věc je totiž zřejmá, a to že emoční inteligence roste s věkem. Jednoduše se jedná o dospělost, přestože však máme dospělost vymezenou nějakým věkem, toto tvrzení neplatí vždy a mezi dospělými lze nalézt potřeby k rozvíjení emoční inteligence. Bohužel ale mnoho školících programů s cílem rozvíjet vůdčí schopnosti včetně emoční inteligence jsou vyhozenými penězi a ztrátou času. Proč? Zaměřují se na špatnou část lidského mozku.
Emoční inteligence totiž přichází neurotransmitéry z limbické části mozku, který ovládá pocity a podněty. Na základě výzkumů se dospělo k zjištění, že limbický systém se nejlépe rozvíjí a učí motivací, rozšířeným cvičením a zpětnou vazbou. Jedná se tak o jinou část mozku, než která zajišťuje technické, analytické a logické myšlení. Tato část totiž pracuje s koncepty a logikou, takže se umí naučit pracovat s počítačem nebo zvládat prodejní hovory na základě přečtené knihy. Jenže omylem tréninkových programů emoční inteligence je zaměření pouze na tuto část mozku pracující s logikou, Konsorcium na výzkum emoční inteligence dokonce prokázalo, že takové špatné zacílení může mít negativní dopad na lidskou výkonnost.
Pokud tedy mají být programy efektivní, je naprosto nezbytné se zaměřit na limbický systém mozku. Je třeba pomoci lidem přelomit staré návyky chování a vytvořit návyky nové. A nejenže toto zacílení zabere podstatně více času než běžné tréninkové programy, ale také naprosto nezbytně vyžadují individuální přístup.
Takový rozvoj empatie je pak náročným procesem, pokud si vezmeme výkonného pracovníka, který má nízkou schopnost empatie a špatnou schopnost naslouchat, je pouze na pracovníkově odhodlání své chování změnit a zlepšit. Potřebuje motivaci a touhu po změně. A také cvičení problémových situací a zpětnou vazbu od kolegů, případně i kouče. Je třeba, aby přijal zpětnou vazbu od všech učastníků, promítl si zpětně situaci a pokusil se lépe reagovat.
Proto je důležité zdůraznit, že budování emoční inteligence nemůže fungovat bez upřímné touhy po změně a bez společného úsilí. Krátký seminář jednoduše nemůže pomoct, stejně tak jako přečtení nějakého manuálu. Ale každý může změnu a zlepšení zvládnout! Přesně jak řekl Ralph Waldo Emerson: „Nic skvělého nebylo dosaženo bez nadšení.“ Vaším cílem je stát se lídry, tak ať jsou tato slova průvodcem na cestě za tímto cílem a cílem zvyšovat a rozvíjet emoční inteligenci.

4 KOMENTÁŘE

  1. Mám z článku pocit, že autor považuje termíny empatie a emoční inteligence za téměř, ne-li zcela, synonyma… pokud jsem jen text špatně pochopil, omlouvám se, pokud ale ne, doporučuji mu si příště lépe nastudovat, o čem píše…

  2. Mily Cipisku, je videt; ze Te Rumcajs s Mankou v te empatii a emocni inteligenci zrovna moc nevychovali – sice sis mozna nastudoval fajnovosti terminologie, ale to je asi tak vsechno…. jsi-li na to takovy odbodnik a fajnsmekr, proc Tva odpoved neodpovida popdsouvanemu EQ ??? 🙂 Odpovidas jako hulvat ci v jemnejsi terminologii – abych se Ti ponekud priblizila : jako narcista 🙂

  3. Domnivam se, ze empatie je podminkou vyssiho EQ – soudim tak z vlastni zkusenosti. Cim vice se dokazi vcitit do pocitu druhych lidi, tim vice dokazu pochopit jejich jednani, reagovat na nej a postupne vlastne je i spravnym zpusobem presvedcit nebo bez pocitu zklamani ustoupit pokud vidim, ze tentokrat je vetsi dil pravdy na strane jejich. Je to vlastne umeni netriumfalne vyhravat, bez pocitu litosti ustupovat, citlive a spolupracujicne vest lidi kolem sebe tam kam je potreba a zbytecne si nenicit nervy netrpelivosti, kdyz to hned nejde. A to lze ziskat jenom zkusenosti, ktera se da naucit. Clovek se ale musi napred zbavit pocitu vlastni menecennosti ci naopak sebestrednosti. Cili napred musi tvrde zapracovat sam na sobe a vsechny ty sve pozitivni i negativni city a pocity priznat i tem druhym a take pravo tyto pocity mit i vuci nemu samemu. Teprve pak muze lidi kolem sebe zacit videt takove, jaci opravdu jsou.
    Musim pochopit, ze moje problemy jsou jen obdobou problemu tech druhych, ze i druzi mysli jako ja a take treba chteji uspet tam co ja atd atd…. Nejlepsi a nejosvedcenejsi zpusob treninku je: co bych delal ja na jeho miste a co bych ja rekl, kdybych byl v teze situaci a pak se opravdu poctive snazit si to predstavit a zareagovat. A budete prekvapeni, jak jste vlastne stejni a jak je snadne druhe pochopit, opustite-li na chvili svoji sebestrednou pozici. Pozor, tim nikomu nevytykam sebestrednost, ta je nam dana prirodou k tomu, abychom uspesne prezili, ale nesmi se to prehanet. Zkuste to a uvidite, ze to neni tezke – v podstate jsme totiz vsichni hodne stejni :-)))

  4. Děkuji za komentáře. Empatie neměla v článku vyznít jako synonymum k emoční inteligenci, ale měla sloužit jako příklad pro rozvedení hlavní myšlenky o osobním rozvoji v této oblasti a jako příklad pro upozornění na odlišné potřeby apelu při snahách o změny návyků chování. Tzn. empatie měla být takovým konkrétním průvodcem článku. Jedna z úvodních vět opravdu vyznívala, jako bych pojmy položil do stejné roviny, takže jsem formulaci trochu pozměnil. Děkuji za upozornění, s pozdravem Tomáš Novotný

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here