Conrad Hilton: Není hotel jako hotel

1
729

Myšlenka a prvotní impuls vzešel od jediného člověka. Jeho jméno asi uhodnete, byl to Conrad Hilton. Jak však sám nejednou přiznává, obrovský úspěch byl výsledkem spojeného úsilí, týmové práce a vzájemné pomoci mnoha lidí, s nimiž se v životě setkal. Tento velký obchodník si moc dobře uvědomoval, že skutečného úspěchu nikdo nedosáhne osamocen a v podnikání to platí dvojnásob.

Již tomu je více než 120 let, co se v Novém Mexiku narodil chlapec, který se měl stát jedním z největších hotelových magnátů, jaké svět kdy pozná. Už od mládí byl velice aktivní. Podnikavost a odvahu zdědil po otci, přezdívaném „Gus“, matka mu zase dokázala vštípit neochvějnou víru v pravdu a lásku. Jeho snem nebylo vlastnit řetězec luxusních hotelů, ale díky svému aktivnímu přístupu se dostával na zajímavá místa. Například ve 23 letech byl zvolen do zákonodárného sboru pro Nové Mexiko. Politika však nebyla pro pravdumilujícího Hiltona tím správným směrem, a tak za dva roky ve své funkci skončil. Ve 27 letech se stal viceprezidentem banky v San Antoniu, avšak šance na větší úspěch zhatila jeho služba v armádě v 1. světové válce, kdy o místo v bance přišel. Krátce na to přišla další rána. Jeho otec umírá při autonehodě a mladý Hilton je propuštěn z armády, aby pomohl zachránit chátrající rodinný podnik. To se mu nakonec podařilo a svou pozornost začal opět obracet na bankovní sektor. Koupit banku si však nemohl dovolit, a protože přešlapovat na místě prostě nebyl jeho styl, rozhodl se zkusit něco jiného. Možná to byla náhoda, možná osud, ale tehdy dvaatřicetiletý Hilton koupil hotel Mobley v malém městě ve středním Texasu. Odstartoval si tak náročnou cestu k trůnu hotelového krále.

V prvních měsících pracoval téměř neustále, sháněl nájemníky, rekonstruoval nevyužité prostory hotelu a zvyšoval kvalitu nabízených služeb. Proslavil se jako chytrý, rozumný vyjednavač. A protože jeden prosperující hotel byl pro něj málo, trávil mnoho času hledáním společníků a postupně tak rozšiřoval aktiva své společnosti.

„Minimální cena – maximální služba.“

Růst podnikání nabíral na rychlosti, rozjetý vlak však opět narazil na zeď. S hospodářskou krizí v roce 1929 začala léta strádání, dluhů a nejistoty. Téměř 80 % podniků tohoto odvětví balancovalo na hranici bankrotu a ani Hiltonovy hotely nebyly výjimkou. Novou krev do žil jim vlily až v roce 1936 výnosy z dřívějších investic do nafty a nebe nad finanční situací se začalo opět vyjasňovat. Za nějaký čas již byly součástí řetězce Hilton Hotels takové kousky, jako v té době největší hotel světa Stevens Hotel (2800 pokojů), nejluxusnější Waldorf-Astoria Hotel (1900 pokojů) a mnoho dalších. V porovnání s prvním hotelem Mobley, který měl pouze 40 pokojů, to byl hodně dlouhý skok kupředu.

Conrad Hilton byl brilantním obchodníkem a jednoznačně jedním z nejúspěšnějších světových podnikatelů. Soukromé problémy se mu sice s takovým přehledem řešit nedařilo, dvě jeho manželství skončila rozvodem, přesto jej můžeme považovat za ideálního učitele pro ty, kteří hledají inspiraci a odvahu pro svou vlastní cestu. Podstata jeho filozofie je krásně vystižena v knize s názvem Jak Myslí Milionáři, však posuďte sami:

„Věřím v Boha a v možnost získat si prostřednictvím modlitby jeho lásku. Věřím ve svou zemi a v to, že je jejím osudem veliké a ušlechtilé poslání. Věřím v pravdu. Věřím, že každý, kdo úmyslně říká lež, se vědomě mrzačí. Ale především věřím v odvahu a nadšení, neboť bez nich lidé sami brzdí splnění svých největších přání.“

1 komentář

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here