Co se to s námi sakra stalo?

29
1471

Velice často se nám může zdát, že se celý svět otáčí vzhůru nohama – jako bychom úplně zapomínali na to, co je nám nejdůležitější. Televizní pořady nás až k prasknutí ládují hordami fantastických informací, bulvár rozebírá špínu showbyznysu, kolem nás létají především pomluvy a negativismus. A co my? My to tolerujeme, nepřemýšlíme a dokonce to začneme považovat za normální.

Žijeme uměle vytvořenými domnělými stavy, že neustále potřebujeme uznání ostatních. Jsme snadno ovlivnitelní, vše se nás dotýká, každému se chceme líbit a chceme, aby k nám choval sympatie, oháníme se právy, blbost nad blbost! Jsme na tom snad závislí? Dále máme pocit, že víme o celém světě naprosto vše, pak se nás však nějaký drzoun zeptá: „A kdo vlastně jsi?“ A my započneme sáhodlouhé jmenování svých titulů, ocenění a doporučení od ostatních (téměř zapomeneme zmínit své vlastní jméno). Jenže on odvětí: „Na to se tě neptám, kdo jsi ty?“ A my jsme v koncích, neznáme odpověď a jsme naprosto rozhození, jak to je možné?! Na takto banální otázku. To se totiž na stranách mnoha časopisů a obrazovek televizí nerozebírá.

Dále je zajímavé, že nepřemýšlíme způsobem, co vše již máme, povětšinou toužebně sledujeme to, co nám právě schází… Nechceme pochopit, vůbec netoužíme chápat. Nejsme vděční, soudíme a hodnotíme, bereme vše jako samozřejmost. Proto tak trpíme, když o to přijdeme – jenže to už je pozdě! Namísto uvažovaní raději věříme úplně všemu – kolem nás je přece tolik informací a my skutečně nemáme čas přemýšlet úplně o všem. Informační éra přišla a začala každým dnem chrlit miliardy a miliardy informací, vše se zrychlilo a my jsme se náhle ocitli v době informačních kanálů a chrličů „důležitých“ novinek. A zapomínáme na to nejdůležitější…

Zavzpomínejme, co k souvisejícímu tématu řekl jeden z největších myslitelů. Sám velký Buddha těsně před smrtí promluvil ke svým učedníkům takto: „Nevěřte ničemu! Nezáleží na tom, kde jste si to či ono přečetli nebo kdo to vyslovil. A to i v případě, že jsem to vyslovil já, pokud se to neshoduje s vaším vlastním úsudkem a vlastním zdravým rozumem.“

Přehluší-li totiž vnější, z tohoto pohledu, naprosto nepodstatné informace tok informací vnitřních a ty ustoupí do pozadí, musíme se nad sebou sakra rychle zamyslet!

Co nám k plnému životu schází?! Vždyť každý z nás toho má tolik, každý – každý můžeme v jistém smyslu pomáhat. Můžeme žít, prožívat díky svým smyslům a pocitům, chápat, rozumět, využívat neuvěřitelných schopností svého těla, a my místo toho řešíme, ve kterém obchoďáku je tenhle jogurt o korunu levnější… Doslova tím sprostě vraždíme svůj čas. Můžeme se rozhodnout, možnost volby spočívá v našich rukou, jen v našich. A každý moment máme novou příležitost vnitřně se rozhodnout: Já to změním, není pozdě!

Nejsme ani ve válce, nemusíme rukovat, nemáme problémy s hladem, žízní, epidemiemi, no a? Tak mile rádi vymyslíme jinou snůšku malicherných problémů a hurá to vyžvanit všem okolo! Bublina negativna bobtná do takových rozměrů, až najednou není skrze ní vidět, že za všechno si můžeme sami! Trápíme se, trápíme ostatní! Lidi, vždyť žijeme v ráji! Miliony a miliony lidí odjinud považují naše možnosti a styl života za ráj. Vážíme si tak tohoto prostředí i my? Ale kdeže, jdeme smýšlet nové problémy velikosti komára a vytvářet z nich velbloudí záležitosti a především to řešit, rozebírat, stěžovat si… Stěžovat si na ráj, není to neúcitvé?

Nechce se nám přemýšlet nad nejdůležitějšími otázkami našeho života? Nevadí, máme přece televizi, u níž „přijdeme na jiné myšlenky“. Ovšem na jaké? Na přesně ty, na které si daný kanál přeje a vždy to s námi nemusí myslet dobře… Jen si vezměte k ruce televizní program a spočítejte, kolik v něm najdete zmínek o násilí, smrti a krutém zabíjení. Už jen z těch titulků v novinách to na nás dýchá. Nad čím asi tak přemýšlejí diváci těchto pořadů? Jaký to má dopad na nás? A co na naše děti…? Co kdybyste nyní leželi u televize a zde běžela reklama se sdělením: „Nyní běžte k oknu v 5. patře a vyskočte,“ uděláte to? Že jsem asi upadl?! Tak proč takto reagujeme na moudra v reklamách na zubní pasty, obchodní řetězce, auta a další? Copak nám to není úplně zřejmé? Jak dlouho se ještě budeme zády otáčet od pravdy, že pokud se nerozhodneme, bude s námi manipulováno stále víc a víc? Co řekne televize nebo napíše bulvár není moudré ani svaté – a občas tomu věříme i přes to, že to odporuje naší vnitřní moudrosti. Pravda a její interpretace je často až zarážející. Pokud je něco napsáno tučným písmem v televizních aktualitách nebo na stránkách magazínu a oraženo značkou „pravda“, jak tomu můžeme věřit?

Není zdravé věřit všemu bez použití vlastního mozku!

Není tu něco sakra, ale sakra špatně? Nestala se někde doslova gigantická chyba? Dost už však bylo kritiky, pouze kritikou se nic nevyřeší. Je tu nějaká možnost to změnit?  Položili jste si někdy otázku: „Mám já vůbec šanci s tím něco udělat?“ Ano, máte, každý z nás má tu moc! Přidat svou hrst dobra a mít šanci změnit tento trend! Položte si otázku: „Co je v mé moci nyní učinit ve jménu dobra?“ Podejte pomocnou ruku, podpořte, obejměte nebo darujte úsměv, vždyť to stačí! Můžete myslet na velkou změnu, na níž však nedosáhnete a nepodaří se vám, pokud nejste schopni činit změny malé!

Uskutečníte tedy dnes čin, jímž projevíte svou nekonečnou lásku svému blízkému či blízkým? Nebo neznámému člověku? Stojí to za to? Tohle není obchod „něco za něco“. Nečekejte, zda vám to vrátí, o to tu nejde. A kde je napsáno, že máte povolení učinit čin pouze jeden? Nejprve zvládněte první, pak se pusťte do druhého. Mým přispěním je i tento článek. Většinu z vás neznám, pevně však věřím, že právě slova tohoto článku jsou nejlepším, co jsem vám mohl zprostředkovat. Věřím, že povedou alespoň ke špetce zamyšlení a odvahy učinit správný čin, pak další a pak další. Pošlete to dál… Pošlete to dobro z vás i druhým. Co vy na to, plácneme si?

29 KOMENTÁŘE

  1. Je to tak,člověk si musí uvědomit,pokud učiní dobrý skutek či se jen usmívá na kolemjdoucí,nepomůže jen druhým,ale i sobě minimálně zlepší den. Jde přece o to prožít život ve vší spokojenosti.Já jsem se v pátek rozhodl,jelikož nemám co dělat,že budu chodit vypomáhat do speciální školy,ukončuji totiž studium na VOŠ a moc tam už nechodím,tak proč nezískat nové zkušenosti a třeba i lepší náhled na svět a život?Pokud Vás něco dobrého napadne nehleďte na to,jak budete vypadat v očích druhých,ale jděte a udělejte to!Krásný advent a svátky vánoční Vám všem přeje Fred.

  2. Zdravím Frederiku, děkuji Vám za příspěvek, k němuž není co dodat… Jen tak dál, pokračujte a čiňte dobro! Držím palce, ať Vám to jde co nejlépe. Radek

  3. Výborně napsaný článek, který mi opět připoměl správné náhledy na svět a na to jak se mám dobře…
    díky!

  4. Je vzláštní, jak se lidé naučili být negativní a ještě zvláštnější mi přiijde, že to málo kdo chce změnit. Je zarážející, že jde žít lehce, zdravě a spokojeně a většina si volí cestu v nemoci a nespokojenosti 🙂

  5. Skvělý večer Jirko, my děkujeme Vám za reakci! Nechť je článek Vaší každodenní inspirací. 😉 Radek

  6. Taktéž skvělý večer i Vám :-). 🙂 Máte pravdu, je to skutečně zvláštní a zarážející… Ale proto jsme tu také my! My, kteří toužíme po změně k lepšímu. A nikdy nevíte, který čin může být tím, jež nastartuje změnu v životě druhého. 😉 Držím Vám palce, Radek

  7. Dobrý den pánové,
    já osobně se s tím setkávám každý den, lidé jsou a budou negativní a jednoduše řečeno na sebe ošklivý. Na druhou stranu ještě, že tu jsou a my máme možnost poznat rozdíly, mezi těmi milými, hodnými lidmi a těmi druhými. Jsem zde poprvé a Váš příspěvek mě zaujmul..děkuji za účast Tomáš

  8. Frede možná mě napadlo, ani nevím jestli to tady tak jde..A ani nevím jestli by to šlo, ale mám firmu, která se defakto zabívá lidskými vztahy, tak pokud budete mít chvilku volna..Rád Vás poznám na kafe a můžu se podívat, jestli tam je nějaká pozice volná? Ne, že bych Vás chtěl zbalit, ale když jsem si četl ty příspěvky o konnání dobrých skutků, tak mě napadl tento..
    PS: e-mail vanous10@seznam.cz

  9. Mám pocit, že tam bylo sepsáno vše, co už nějakou dobu pozoruji a z toho důvodu jsem již několik měsíců bez televize a rádia… Časopisy nekupuji a každým dnem mě zaráží lidská hloupost víc a víc… Záčínáme se podobat stádu ovcí … tento článek mi jen vzal slova z úst.. Děkuji za zveřejnění, už nějakou dobu jsem přemýšlela o tom, jak to udělat 😀

  10. Dík za milý článek, naprosto souhlasím. Bohužel v naší společnosti je nejrozšířenější vlastností závist. Závidíme všechno a všem a nevidíme kolem sebe to, co je krásné. Hlavně si nevážíme toho, co máme a pořád toužíme po tom, co mají ti druzí a přitom si neuvědomujeme, že to záleží čistě a jedině na nás. Za všechno si můžeme sami. Přeji vám, abyste potkávali co nejvíce milých a usměvavých lidí.

  11. Zdravím šamane. 🙂 Ano, možností projevit svůj názor je více – někdo jej projevuje skrze texty, někdo skrze přednášky, jiný skrze hudbu – a tak je to v pořádku. Druhou stránkou věci je to, co mají lidé skryto za pojmem hip hop… Pokud by lidé v hip hopu viděli pouze toto a neměli divoké předsudky (díky vyprávění, filmům atp.), jistě by ho poslouchalo mnohem více lidí. Každý si však zvolme to své… Radek

  12. Hezký den Tess. Děkujeme za Vaší reakci. Zvolila jste si obdivuhodný přístup, to je super! Jak to udělat? Být příkladem. Pokud vytrváte, začnete být šťastným příkladem, který sice nebude vědět, kdo vyhrál nejslavnější pěveckou soutěž světa, avšak bude šťastně dál žít i bez této vědomosti. A lidé to vycítí – takto učiníte změnu. A ovcí bude stále méně a méně… 🙂 Radek

  13. Krásně a prostě vyjádřeno přesně to, co si už dlouhá léta myslím. Jako by mi autor mluvil z duše !

  14. Milá Věro, děkujeme za Váš příspěvek. Jak píšete: ‚Pravda pravdoucí, situace smutná, ale nikoliv beznadějná.‘ Skvěle napsáno, ještě jednou velké díky! Radek

  15. Všichni máte naprostou pravdu. Je mi 23, již 6 měsíců žiju úplně bez televize a je mi skvěle. Lidi okolo stejně s televizí žijí a šíří to neskutečnou rychlostí okolo nás. Zjistil jsem, že když si uvědomíme, jakou můžeme mít budoucnost a jakou máme přítomnost, minulost je ve většině případů zbytečně řešit. Ovlivňuje nás to stejně jako okolí, které je neskutečně závistivé. A když sledují, jak jsem ušetřen všech negativních zpráv ze světa i ČR, tak mi dokonce závidí i to, že se na ně nedívám. Mám pocit, že opravdu nemají tak silnou vůli myslet jen pozitivně. Je to tak?

  16. Som rád, že ako na Slovensku tak aj v Čechách sa nájdu ľudia, ktorí majú oči dokorán otvorené a vedia čítať medzi riadkami…
    Tvoriť stádo oviec je rafinovaným zámerom… Avšak aj tieto podlé zámery dočkajú svojho konca!
    Veľmi ma teší, že tento magazín spája krásu hmotného sveta s morálnymi hodnotami, ktoré má človek hlboko v srdci.

  17. Hezký večer Adame, máte skvělý přístup! Jen tak dál. Televize je sama o sobě strašně jednoduchou zábavou – tak jednoduchou, že u ní nemusíte vůbec přemýšlet a pouze hltáte stále nové a nové (nepodstatné) informace. Mnoho lidí má falešný pocit, že u televize relaxuje – a nikdo jim to nevymluví. Jim to však vyhovuje. To již není naše starost! Vsadím se, že během krátké doby za Vámi začnou tito lidé chodit a žádat o pomocnou ruku. Všichni jistě ne, několik z nich ale jistě přijde. Tehdy máte tu nejlepší příležitost jim ukázat, jakým způsobem jste toho docílil vy – takto můžete nejúčinněji pomoci. 😉 Radek

  18. K Vašemu komentáři není moc co dodat, vystihl jste to perfektně! Lidí na stejné frekvenci je mnoho – a nejsou jen na Slovensku nebo v Čechách. 🙂 Je však důležité si uvědomit, že nad veškerým konáním visí síla naší vlastní vědomé volby. Každý si tedy volíme zda tou ovcí budeme, nebo ne. To je to, oč tu běží… Díky za komentář, hezký zbytek večera. Radek

  19. Už to bude přibližně půl roku, co se zabývám osobním rozvojem. Nějak mi nejde dát dohromady duševní a materiální bohatství. Všimla jsem si toho i tady na stránkách, že je málokdy kombinujete v článcích. Tento článek mi vyzněl, jako kdybych se měla přestat starat o všechno materiálno propagované v časopisech (hezký dům, který si přeji mít; oděvní značku, kterou bych chtěla založit; mít kariéru v hudebním průmyslu …) a žít naprosto v nevědomosti. Strašně se to ve mně odporuje. Jako kdybych si měla vybrat mezi duševním bohatstvím, nebo tím materiálním. Prosím. Neznáte nějakou literaturu? Nebo nepřehlédla jsem tu na dreamlife nějaký článek? Nebo nenašel by se tu nějaký moudrý člověk a nevysvětlil by mi, jak mít obojí? Děkuji

  20. Děkuji 🙂 A nechystáte v nejbližší době nějaký článek o tom? Jinak když někdo má sny, tak musí vědět, co se děje, co je nového v oboru, ve které chce uspět, ne? K tomu mi ta televize slouží.

  21. …když ji používáš se zaměřením. Je to jen nástroj. A napsat článek… jo to by šlo. Nejsem ale redaktorem ani dopisovatelem Dreamlife. Přeji Ti nádherný zimní den nebo dnes krásnou noc plnou hvězd. 😉

  22. Ahoj, pokud to chceš spojit, tak je vlemi zajímavá cesta, jsem teď spokojená, děkuji za vše co mám a co prožívám, ale chci víc a mít se ještě líp :-). Tím si ničím neodporuješ 🙂 Jen možná nepůdješ tak rychlou cestou, jako jsem ted nespokojená a chci víc. Jen takto nebudeš nikdy spokojená, kdežto v první variantě budeš pořád spokojená 🙂

  23. Nadherny clanok, malo by si ho precitat, co najviac ludi…..lebo bohuzial je to tak, zaoberame sa nepodstatnymi vecami, preberame cudzie myslienky, nerozmyslame sami za seba a potom ten svet vyzera, tak ako vyzera……nastastie su tu taki ludia, ako ste vy, ktori nam pripominaju skutocnu podstatu zivota……..dakujem za clanok

  24. Přeji krásný podvečer,
    děkuji za nádherně napsaný text, který mi mluví přímo z duše. Každý den si uvědomuji to ohromné bohatství, kterého se mi dostalo a dostává, ale také cítím, jak lehce se člověk nechá ovlivnit negativitou.Jsem moc ráda, že jsem si tato slova mohla přečíst, jako by mě objal přítel. 🙂 Děkuji z celého srdce. Jitka.

  25. Děkuji vám .. Není zdravé věřit všemu bez použití vlastního mozku! .. naprosta pravda 🙂 už na to jednou dopalatila a po druhý se to nestane

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here