Být sami sebou nebo se snažit naplnit očekávání druhých?

1
325

Nikdo z nás tu není proto, aby se stal imitací rodičů, kamarádů či kolegů. My jsme tu, abychom se stali sami sebou. Život není o tom, co máme, či co děláme, ale kým jsme a kým se stáváme. Mnoho lidí definuje samo sebe dle své profese, titulu, majetku; toho, co si o něm/ní myslí druzí, ale není náhodou tato zkušenost, nazývaná “život”, o tom stát se nejlepší verzí sám sebe?

Oslavujete sami sebe, nebo se stále snažíte být člověkem, jakým si myslíte, že vás lidi chtějí mít – nebo člověkem, o kterém si myslíte, že by jej lidé ve vašem okolí měli raději?
Teď je váš čas! Nikdy nebude vhodnější moment začít žít podle vlastních pravidel a snů. Teď je ten čas být sami sebou!

První krok na cestě být sám sebou je uvědomit si svoje nedostatky. Možná to zní ironicky, ale život už je takový. V klidu přijmout své nedostatky je důležité pro zdraví naší mysli, těla i ducha, neboť to, co mnohdy považujeme za svoje nedostatky, je vlastně součástí našich předností. Strom také neroste rovně a všechny jeho větve nejsou přesně symetrické, a přesto je dokonalý. Pro mne osobně je důležité najít rovnováhu mezi zlepšováním sama sebe a oslavou mé jedinečné osobnosti a talentu. A jak to máte vy?

Již od dětství jsem pozorovala lidi rozličného talentu, jak sportovního, tak intelektuálního a srovnávala je sama se sebou. Říkala jsem si, proč to nejsem já, kdo je obdařen takovým skvělým talentem? Proč já musím být tak průměrná ve všem, co dělám?! To vlastně znamená dobrá, ale já si vždycky přála mít jeden výjimečný talent – oblast, ve které bych vynikala. Myslela jsem si, že to mi přinese štěstí a také obdiv okolí. Žila jsem v iluzi, že se musíte s nějakým určitým talentem narodit a dál jej jenom rozvíjet, abyste se stali světovými hráči pokru, malovali jako Rembrandt či hráli tenis jako Ivan Lendl.  Nyní jsem přesvědčena, že více než na “vrozeném” talentu záleží na rozhodnutí, přesvědčení (o tom čeho jsme schopni) a píli.

Vzhledem k tomu, že žádný výjimečný talent jsem ve svem dospívání neobjevila, tak jsem se vrhla do průměrnosti. Šla jsem studovat gymnázium, neboť jsem nevěděla, kým se chci stát, co je vlastně můj sen. Pokud se ptáte, zda jsem měla nějaký dětstký sen, tak měla – chtěla jsem být balerínou. Pokud se ptáte, co či kdo mne bránil dosáhnout tohoto snu, tak zcela otevřeně musím odpovědět, že já, neboť jsem uvěřila “lži”, že toto povolání nemá perspektivu a také, že na to nemám figuru, talent a nohy. Možná že všechny argumenty byli mojí realitou, ale není lepší věci vyzkoušet než se jich zcela vzdáte? Myslíte si, že litujeme věcí, které jsme udělali či neudělali? Dle mé zkušenosti odpovídám, že lituji věcí, které jsem neudělala.

Dnes už vím, jaké to je nezkusit věci, o kterých jsem snila. Já své ponaučení dostala. Teď už vím, jaké to je popírat sama sebe a věřit lidem ve svém okolí, že oni vědí, co je pro mne nejlepší. Lidé v našem okolí vědí, co je pro nás nejlepší, ale z jejich perspektivy. Nikdo jiný než my sami nemůže vědět, jaký je rozdíl, když děláme věci z rozumu, či naopak z pocitu, že to co děláme, je přesně to, co cítíme.

1 komentář

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here