Téma: očekávání
Bezdětní vs. rodiče: Je normální ne/mít děti?
Nechci děti, chci děti brzy, chci je pozdě, mám dětí více než je průměr, mám dětí méně než je průměr... Tyto věty nezřídka způsobují rozruch. Je oprávněný? Co je...
7 tipů pro efektivní organizaci času, aneb zatočte s e-maily
Víte, jak zvládat administrativu, u toho pracovat a být naprosto v klidu? Nebo jste propadli neustálému odepisování na e-maily v době, kdy řešíte projekty? Ve finále máte nervy na pochodu a...
Neočekávání: Razantní krok ke štěstí!
Přehnaná očekávání, zkalený úsudek, bezdůvodné předsudky, domnělé predikce, nesmyslné požadavky aneb každodenní rutina spousty lidí. I my sami v sobě den za dnem pohřbíváme naději na naplnění a štěstí, s plným vědomím sami na sobě pácháme ohavné zločiny, za které by se nestyděl ani sériový vrah. Takovéto hrozby nečíhají pouze v zapadlých uličkách metropolí, skrývají se v hlavě každého z nás. To jsou „nevinná“ očekávání.
Být sami sebou nebo se snažit naplnit očekávání druhých?
Pokud se vás zeptám na tuto otázku, tak pravděpodobně uslyším, že samozřejmě lepší volba je žít svůj vlastní život, být sám sebou. Ale je to to, co opravdu děláme? Plníme si svoje vlastní sny, nebo se snažíme přesvědčit sami sebe, že plány našich rodičů, blízkých, partnerů či nadřízených, jsou vlastně také našimi plány? A co to vlastně znamená být sám sebou? Dokážeme rozeznat, kdy jsme sami sebou?