Buďte negramotná „nula“ dostatečně dlouho… a povede se to!

Když jsme poprvé natáhli naši nemotornou nožku s vypasenými faldíky a učinili ten první památný dětský krůček, co se stalo? Pochopitelně, stejně jako ostatní batolata… vypnuli jsme hruď, semknuli lopatky k sobě a se sebevědomě vztyčenou hlavou vykročili s ostatními prcky na pěší túru po Beskydech. Nebo rovnou premiérový maratónský běh? Nechceme nikoho podceňovat, ale předpokládáme, že i vaše dětské krůčky dopadly méně dobrodružně a dost možná skončily strmým, nekontrolovaným pádem. Co na to rodiče? Odepsali nás jako poražence? Ne, věděli, že spadneme ještě nespočetněkrát, než se to podaří! I my jsme to kdesi podvědomě věděli. A dál jsme se s tím týden po týdnu prali. Je to přece tak přirozené.

„Úspěch je zvláštní proces. Je nezbytné být špatný a to dostatečně dlouho, aby ses stal dobrým, skvělým, výtečným.“ Artemis

Nikdo nezačíná v bodě zvaném znamenitost. Excelence neleží pohozená u obrubníku. Mistrovství čeká na vrcholu majestátní hory zvané trénink. Mnoho lidí přešlapuje v údolí a čeká na nějaké mystické boží znamení, které by je naplnilo schopnostmi a horolezeckým umem. Čekají na absolutní připravenost. Dokonalé klimatické podmínky. Ovšem skaliska znamenitosti nikdy nepřihlíží ke schopnostem. Ani k současným podmínkám. Zajímá je jediné. Vaše ochota. „Vida, někdo odvážný učinil první krok. Podíváme se, jak vážně to myslí,“ šeptají si pro sebe a už připravují  zkušební proces, ve kterém má železo projít ohněm a stát se ocelí. Pošlou na vás sesuvy půdy, divoké bouře, štiplavý vichr, nahází přes cestu mnoho kamení. “Uvidíme, jak moc to chce a jak dlouho bude náš odvážlivec ochotný se učit.”

Pouť k dokonalosti začíná. Učinili jste krok, ke kterému se odhodlá jen 5% lidí. Odložili jste odkládání. Vzdali jste se naděje, že se něco naučíte bez pohybu. Pochopili jste, že nauka bez akce jen plní hlavu a vyprazdňuje sebeúctu. Získali jste ochotu čelit nezkušenosti, amatérismu, negramotnosti. Nikdy jste žádnou horu nepokořili, avšak prohlašujete: „Udělám první krok a hora sama mě naučí, co je nezbytné.“ To je přístup vítězů. Neposlouchejte někoho, kdo vám okázale a možná nehezkým způsobem připomíná, že se snažíte už dva roky a není to nijak vidět. Váš čas přijde… Jste na cestě… zatímco on stojí a připadá si příliš sexy na to, aby začal z bodu nula. Pokud nemůže začít v bodě nejvyšším, je to pod jeho úroveň. Zvláštní, avšak poměrně častý postoj. 

Jsou v podstatě pouze dvě možnosti. Čekat na dokonalost nebo k ní vyšplhat. Rozhodnutí je na každém z nás, avšak vězte, že zatímco průměrnost si hoví ve své zóně pohodlí a ani o chloupeček dál, excelence je zaměřená na cíle, které leží v neznámé tmě. Na cíle, které ji nutí rozpínat se a růst. A pokud je řeč o zóně pohodlí, ruku na srdce. Neexistuje v mysli člověka větší nepohodlí, než vědomí, že sami sobě zabraňujeme být tím nejlepším, čím bychom mohli být. Nepohodlné je zůstat trčet v té šedi průměrnosti a pohřbít všechny své jedinečné talenty, o kterých jsme neměli ani tušení. V porovnání s tím se nějaký proces plácání se, objevování a pilování stává procházkou rájem.

Chceme vás vyzvat, abyste se vrhli do nové dovednosti, kterou se chcete naučit. Je jedno, jak moc nešikovní v dané oblasti jste. Věřte nám, že až ji vypilujete, bude vám naprosto lhostejné, kde jste začínali. Nezáleží, kolik času to vezme. Možná sklidíte i nějaký ten škodolibý posměšek. Ale co na tom. Buďte tak špatní, jak jen můžete. Vyválejte se v tom. Život vždy zbystří, když vidí člověka, který činí v duchu slov: „Jsem zde, jsem ochotný, udělám cokoliv, nauč mě.“ Budete překvapeni, kolik talentu v sobě naleznete. Svět potřebuje vaši jedinečnost. Nenechte ji upadnout do zapomnění ze strachu být špatný. Být špatný je nezbytný předpoklad k tomu, abyste posléze byli těmi nejlepšími.