Boj dobra proti zlu aneb jak je to s ním doopravdy?

0
56

Přemýšleli jste někdy o boji dobra se zlem? Myslíte si, že je zlo vždy jasně dané a dobro musí zvítězit? Pojďme se na boj dobra se zlem podívat trochu jiným pohledem.

blended-training-mix-is-the-answer-to-good-boss-vs-bad-boss

Už podle pohádek, knih a filmů vidíme, že dříve bylo zlo striktně definované a lehce rozpoznatelné. Macecha byla zlá, kariérista sobecký, šereda zahořklý, černá barva (a výrazné líčení) napovídalo, že postava je padouch, zloděj zasluhoval vždy trest atd. Až postupem času se začaly charaktery rozvětvovat, komplikovat, nabízet překvapení. Aktuální umělecká scéna nabízí již poměrně širokou škálu příběhů, kde padouch je dobré srdce, popř. stane se takovým, z prvoplánového klaďase se vyklube třeba i ničema a především vídáme kombinace (jako v životě) – nic není ryzí, vše se mísí. Kupříkladu animovaný film Shrek se prý drží vysoké oblibě právě díky této netypičnosti  (zlobr příjemně překvapí). I z teologického pohledu nejsou strany jasně dané (ďábel se stále častěji v teologických úvahách, filmech, seriálech i knihách objevuje jako paradoxně dobrý: vypořádává se s viníky, ctí spravedlnost, má andělskou duši, snaží se lidi poučit). Tento jiný pohled je přičítán vývoji společnosti. Lidé se stávají přemýšlivější, učí se hledět hlouběji do duše své i druhých… I v reálném životě už totiž víme, že poznávání a vývoj si pohrává s dobrem a zlem a jejich charakteristiky se mění podle úhlů pohledů.

Kdo to má těžší?
Na dobré lidi máme více požadavků: musí zůstat vždy dobří  – někdy až bezchybní (i jediný jejich špatný krok vnímáme jako velký propad) a navíc by měli progresivně vzkvétat, tedy být časem ještě lepší. S dobrem je to těžší, protože zahrnuje více péče, více hledání…
Rebelové, zloduši a padouši v nás nevzbuzují velká očekávání, proto, když udělají jeden správný krok, přičítáme jim větší zásluhy než těm, kteří jsou správní standardně. Nechávají nás více v klidu a mnohdy se vedle nich cítíme nadřazeně.
Protože každý chce něčím světu (tedy sobě) přispět a každý má v sobě touhu někomu pomoci (uspokojit své ego), být lektorem, koučem… tak proto většina lidí raději sáhne po padouchovi a snaží se ho změnit.  Z dlouhodobého hlediska tento postup ale nepřináší ovoce – nelze se upínat pouze k někomu, koho musíme neustále hlídat. Ambiciózní člověk by se neměl bát hledat v temnotě světlo, ale zároveň by se neměl zdráhat jít do světla, pečovat o něj a ještě mu třeba přidat na intenzitě.

Příklad: Náctileté dívky si vybírají nespolehlivé rebely, dospělé ženy naopak dobré spolehlivé muže. Jejich ambice s věkem totiž rostou – už nechtějí jen jeden skvělý okamžik, ale skvělý celý život. Nestačí jim, že jim koupí jednou za rok párek v rohlíku, chtějí, aby jim vždy obstaral to nejlepší jídlo (popř. i jejich budoucím dětem). Ve vztazích zralých lidí figuruje již další (podstatnější) typ vzrušení – už ne z pouhé rebelie, ale ze síly okamžiku.

„Na tomto světě jsou dva typy lidí – dobří a zlí.
Ti dobří lépe spí a ti zlí se daleko radši probouzejí.“
Woody Allen

Kdo vítězí?
Podle filmů a pohádek vítězí dobro, podle zpravodajství zlo. Objektivní obraz nenajdeme ale v žádném mediu, ale pouze tak, že se rozhlédneme kolem sebe a budeme pozorní. Pravé tváře bývají kamuflované (není zřejmé jako v jednoduchých pohádkách), proto nesmíme dát na první dojem. Boj mezi dobrem a zlem, (které se ale v praxi prolínají) trvá celý život a jen rekapitulace nám poví, kdo u nás vyhrál – zda se můžeme spokojeně ohlédnout zpět a být na sebe hrdí.

Jaká je charakteristika?
Dobro a zlo jsou relativní pojmy i co se týká lidského charakteru. Bohužel (bohudík!) nejsou jen dva typy lidí (dobří/špatní), ale zhruba 7 400 000. Nemůžeme najít tedy stejné s absolutně stejným měřítkem toho, co je dobré a co zlé, ale můžeme najít ty, kteří jsou s námi kompatibilní. Pokud hledáme přátele, partnera, kolegy na stejné vlně, musíme hledat ty, kteří mají podobné morální hodnoty, sociální inteligenci, emoce a samozřejmě podobný smysl pro humor (bez toho se zábavná interakce neobejde).

Jaký to má cíl?
Cílem není být nejlepší, ani nejhorší (neměřitelné a neprokazatelné), ale vydat maximální výkon při seberealizaci a rozvoji. Když každý pro sebe udělá maximum, aby byl svou nejlepší možnou verzí, tak dosáhne cíle. Znamená to nekonečný proces, ale vyplatí se.

5 tipů závěrem: Co dělat, aby naše cesta byla co nejlepší:

  • ujasnit si své hodnoty
  • naslouchat, ale nenechat si rozkazovat
  • dívat se vždy pod povrch, vyhnout se generalizaci: zkoumat danou věc, osobu, situaci
  • chtít od sebe (i pro sebe) to nejlepší

„Chovej se k ostatním tak, jak chceš, aby se chovali oni tobě.“ – neznámý autor

Co pro vás znamená BÝT DOBRÝ? A věříte, že dobro (z)vítězí?

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here