Arnold Schwarzenegger: Sen o kulturistice

0
2676

Psal se rok 1966 a právě probíhal v Londýně rozhovor mezi novinářem a 19 letým kulturistou. Přestože právě novinář kladl celou dobu otázky, nakonec přece jen padla otázka z úst mladého kulturisty: „Věříte, že člověk může dostat všechno, co chce?“ Novinář, mírně udiven otázkou, odpověděl: „Myslím, že by člověk měl znát své hranice.“ „Mýlíte se!.“, odvětil na to kulturista. Novinář, který byl starší a zkušenější byl popuzen arogancí mladíka z Rakouska a dodal: „Co to má znamenat, že se mýlím?“ „Protože, člověk může dostat všechno, co chce za předpokladu, že je za to ochoten zaplatit příslušnou cenu.“ Jak nadpis napovídá, tím 19 letým kulturistou byl Arnold Schwarzenegger.

barbell-375482_1280

Jako teenager o sobě prohlašoval, že se stane nejlepším kulturistou na světě. Jeho trenér si moc dobře pamatuje na jeho první slova, která zazněla, když přišel na svůj první trénink: „Budu Mr. Universe.“

Rodiče však neměli stejnou vášeň pro jeho sen jako on. Stále dokola a dokola omývali: „Proč to jen děláš? Proč si tak ubližuješ? K čemu ti ty svaly nakonec budou.“ Ale jak rodiče nechápali jeho zápal, on nechápal jejich otázky a vždy odpovídal: „Chci být nejlépe stavěný muž na světě, a pak odjedu do Ameriky a budu hrát ve filmech.“

Trénoval jako posedlý, 6-7 dní v týdnu, vždy minimálně 3 hodiny denně. Během 4 let přibral 20 kg svalové hmoty. Kvůli namoženým svalům, se často nedokázal ani učesat. Dokonce, když jednou o víkendu byla posilovna zavřená, neváhal a rozbil zadní okno, jen aby se dostal k posilovacím strojům.

„Člověk nesmí jen chtít, musí se silně emocionálně angažovat, žít pro to, až se nakonec zamiluje do toho procesu, že zdolá všechny překážky, jen aby cíle dosáhl.“ Arnold Schwarzenegger.

Nutno podotknout, že v době, kdy trénoval, se kulturistika nebrala příliš vážně. Nebyli ani taková fitcentra, jaká dnes nalézáme v každém městě. A lidé, kteří dělali kulturistiku, byli považováni za šílence a ostatní nad jejich naolejovaným tělem jen kroutili hlavou. Ale Arnoldovi to bylo jedno. Nezáleželo mu na tom, co si ostatní myslí. Vybral si kulturistiku a chtěl v ní dosáhnout vrcholu.

Když v roce 1968 přijíždí do Ameriky, aby se zúčastnil kulturistické soutěže, byl si jist svým vítězstvím. Aby taky ne, když před pár dny zabodoval a vyhrál v Londýně. Ale přišla rána, kterou nečekalProhrál. Zvítězil nad ním Frank Zane. Pro Arnolda to byla porážka přímo nepředstavitelná. Dopadl na dno. Byl z toho tak zoufalý, že probrečel celou noc po soutěži. Hlavou mu tehdy běželo jediné: „Jsem daleko od domova a ještě ke všemu poražený.“

Ne. Takhle se nechtěl vrátit domů. Mohl přijmout porážku jako takovou a pověsit kulturistiku na hřebík. Místo toho se poučil z této lekce a pochopil příčiny neúspěchu. A tak začal systematicky pracovat na odstranění svých nedostatků, na svalech na lýtkách. Pořídil si dres, který zakryl jeho pěkné svaly a ustřihl si kalhoty nad lýtky, takže všichni viděli jeho nejslabší místo. Pohledy ostatních ho natolik motivovali, že svou slabinu zcela odstranil.

„Stanovil jsem si cíl, a to co nejjasnější. Pak jsem získal chuť a impulz, abych ho proměnil ve skutečnost.“ A. S.

Později získal veškeré tituly, které se dají v kulturistice získat. Stal se 13x mistrem světa a 7x Mr. Olympia, které se mohou zúčastnit jen mistři světa a je největším vyznamenáním v kulturistice. Není divu, že svého úspěchu dosáhl, jak totiž již ve zmíněném rozhovoru řekl, „Člověk může dostat všechno, co chce, za předpokladu, že je za to ochoten zaplatit příslušnou cenu.“

 

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here