Jane Austen by se možná divila, jak se vztahy mezi ženou a mužem od dob raného romantismu změnily. Co si myslí společnost a jak vnímáme rozložení rozumu a citu ve vztazích? Je empatie vždy tou nejlepší stránkou vztahů, nebo je to právě logický a chladný rozum, vnášející do vztahu to nejlepší. Pojďme se podívat, jak se na partnerský život dívala společnost před několika generacemi, v dobách, kdy měl hlavní slovo muž a žena mu vroucně odkývala každý požadavek. 
Jak se díváte na vztah, který je založen na čistém rozumu a v němž city vyplouvají na povrch jen velmi zřídka? Posední dobou se zdá, že je takový vztah ve společnosti častým jevem. Lidé se poznají, zjistí, že se shodnou na praktických věcech. Ale o nějakém zamilování v prvních fázích vztahu se rozhodně nedá mluvit. Jsou takové vztahy schopné přežít dlouhá léta a vydržet? Jaký mají lidé důvod, zůstat s druhým v partnerském vztahu, když nejsou zamilovaní? Rozum je v tomto případě na prvním místě a lidé spolu pravděpodobně zůstávají kvůli finanční otázce, kvůli kamarádskému vztahu, který funguje, a nepotřebují ke vztahu nic jiného. Nemají potřebu sdělovat si city, ale zároveň nechtějí být sami. Zůstanou tedy s někým, s kým mají podobný pohled na věc, a kdo od vztahu očekává stejné motto: s rozumem nejdál dojdeš.
,,Emoce vedou k jednání, zatímco rozum k závěrům.“
Karl Weick
Tak, jako lidé uzavírají manželství z rozumu v dnešní společnosti, uzavírali je i lidé v devatenáctém století, kdy se sňatky z rozumu uskutečňovali na denním pořádku a kde se na vztahy založené na lásce koukalo jako na něco, co se jen tak někomu nepoštěstí. Ostatně, píše o tom i slavná spisovatelka a romantička Jane Austenová, jejíž román vyšel v roce 1811. Nejen Rozum a cit pojednává o vztazích a problematice sňatků. Pýcha a předsudek čtenářům, ale spíše čtenářkám, ukazuje, že i v devatenáctém století se našla dívka, která vzdorovala všem zaběhnutým pravidlům a společenským kodexům.
Nepotřebovala muže jen proto, že bylo zvykem se brát. Chtěla se do muže zamilovat. Jak se pohled na vztahy mění během několik stovek let. Dříve ze společnosti vyčníval ten, kdo chtěl partnera milovat. Dnes vyčnívají ti, kteří spolu žijí z čistě rozumných důvodů. Jak si ale být jistý tím, že právě logický důvod podrží vztah i v takových chvílích, kdy je důležitá právě láska a emoce.
,,Emoce se nezadržitelně šíří…pokaždé, když jsou si lidé nablízku.“
Annie McKeeová
Co je lepší? Na to asi neexistuje odpověď. Rizika vztahů tu byla vždy a patrně i dnes se jim společnost nevyhne. Ať si každá pár vybere to, co mu vyhovuje a jestli lidem imponuje místo chemie to, že si s druhým vyjdou vstříc v praktických věcech, nejsou zatížení city, budiž jim přáno. Láska je vratká a nikde není zaručeno, že tu bude donekonečna. Nikdo nedokáže říct, zda je lepší rozum či cit. Ani dnešní překvalifikovaná společnost, ani tenkrát jedna z nejúspěšnějších spisovatelek devatenáctého století.
© Barbora Mikysková
Čtěte také: Pečujte o vztah jako zahradník o strom
