V létě 1839 přišlo na svět druhé dítě manželů Rockefellerových, Elizy a Williama. Otec William Avery Rockefeller, přezdívaný „Velký Bill“ byl něco mezi podvodníkem a šarlatánem. Mizíval na dlouhé měsíce a nechával výchovu dětí jen na své ženě. Později John Rockfeller zjistil, že jeho otec se vydával za léčitele rakoviny, hluchoněmého, prostě za cokoli jen aby mohl rychle a bezpracně přijít k penězům.
Na Johna však měla mnohem větší vliv jeho matka, a právě ona mu vštěpovala protestantskou pracovní morálku. Hodnoty trvdé a poctivé práce, šetrnosti a charity… Malý John si začal vydělávat peníze takřka ve chvíli, kdy se naučil mluvit. Prodával svým kamarádům malované kamínky a takto vydělané peníze si ukládal do kameninové nádoby. Za pár měsíců se dozvěděl, že jejich soused potřebuje půjčit padesát dolarů na nákup osiva, a tehdy jedenáctiletý John mu je půjčil, ale se sedmiprocetním úrokem! Když za rok dostal zpátky 53,50 dolaru, rozhodl se že peníze budou pracovat pro něj.
V šestnácti nastoupil jako pomocný účetní u firmy Hewitt a Tuttle, zprostředkovatelské firmy s obilím a zeleninou v Clevelandu ve státě Ohio. John začínal pracovat už v 6:30 ráno a pracoval dlouho do noci, večer v posteli pak přemýšlel jak svému zaměstnaveteli vydělat ještě víc peněz. Když poté zažádal o zvýšení platu a jeho šéfové odmítli, dal výpověď a založil se svým přítelem konkurenční firmu.
Právě díky Rockefellerově netušené pracovní kázni a disciplíně firma vydělávala víc a víc. Když přišla nová zvěst – v Pensylvánii byla v roce 1859 nalezena ropa! Rockefeller tuto novinu zaregistoval, ale velmi rychle ji spočítal, že opravdové peníze se vydělají ne v těžbě, ale v přepravě a rafinaci. A proto v roce 1862 založil společnost zabývající se rafinací ropy v Clevelandu, který se pomalu etabloval jako centrum ropného průmyslu. Rockfeller měl se společností velké plány, ale jeho společníci doporučovali neriskovat a jen si užívat milion dolarů, který jim ročně společnost přinášela. Ale Rockefeller řekl: „Nikdy se nebojme vzdát se dobrého pro lepší.“ Následovala dražba, kdy Rockefeller přihazoval tak dlouho, až Andrew Clark musel uznat porážku.
Nyní měl John Rockefeller volné ruce na své smělé plány, jeho společnost rafinovala přes 500 barelů ropy denně a on tak byl schopný nabídnout železnicím pravidelné zakázky, ale nebylo to zadarmo. Stejně jako když byl malý, i tentokrát chtěl preferenční sazbu! Bude platit za přepravu jen polovinu toho co konkurence, a to co oni zaplatí navíc, půjde do jeho kapsy. Železnice souhlasily a během tří mesíců, mohl vykoupit 22 z 23 rafinérií v Clevelandu! Najednou nově přejmenovaná společnost na Standard Oil zpracovávala čtvrtinu veškeré ropy která se v USA vytěžila, pak polovinu a v roce 1880 už Standard Oil zpracovával 95% veškeré americké těžby!
Rockefeller se stal tím, čím se chtěl stát: Vládcem kapitalismu. Standard Oil přinášela mimořádné dividendy, jen mezi lety 1882 až 1906 vynesly akcie společnosti 548 milionů dolarů! Standard Oil začala být tak velká, tak bohatá a mocná, že začala jiným vadit. Rockfeller byl při svých pravidlených návštěvách v baptistickém kostelíku napadán, v Kongresu se vedla jedna plamenná řeč za druhou, že moc Standard Oil musí být omezena, jinak do dvaceti let usedne v Bílém domě císařpán. Tak nakonec Nejvyšší soud Spojených států přikázal rozdělit Standard Oil na několik desítek menších na sobě nezávislých společností. Ale co se nestalo…cena akcií těchto nových společností na burze vyletěla nahoru. To co mělo Rockefellera srazit na kolena ve skutečnosti zčtyřnásobilo jeho jmění! Následný rozvoj automobilismu jen urychlil růst Rockefellerova bohatství, čím víc se blížil k magickým stým narozeninám, byl více a více posedlý touhou dávat potřebným. Jak později řekl: „Věřím že je mojí povinností vydělávat peníze a stále víc peněz, a tyto peníze pak použít k tomu, abych činil dobro mým bližním podle mého svědomí.“
Jak velká slova a jak mnoho se z nich můžeme přiučit. John Davison Rockefeller zemřel 23.5.1937 v 98 letech s majetkem v dnešní hodnotě 5 biliónů korun.
Dobrý příběh. Je vidět, že stačí být odvážný, nesedět na penězích, ale nechat je pracovat ve váš prospěch. A štěstí přijde samo… 🙂
Rockefeller byl něco jako dnešní ČEZ! Monopol. Na charitu dával až v pokročilém věku, věděl, že do hrobu si peníze neveme a zároveň si chtěl zlepšit renomé. A svoje dělníky fakt dřel, nebyl to žádný Baťa nebo Ford.
Určitě pomohl více lidem než Vy, Chytrák obecný. Že taky nevytvoříte nějaký monopol viz ČEZ a Standard Oil
Přečtěte si Jak se zbavit starostí a začít žít od Dala Carnegieho, tam má svůj příběh. Dozvíte se jaký to byl chamtivec…
Dobře knihu si přečtu, určitě je to od Vás dobrá rada. Dala Carnegi je důvěryhodná osoba, takže jeho názory nebudu považovat za zkreslené.
Byl-li nebo nebyl Rockefeler chamtivý není dle mě to nejdůležitější – přeco jen tom byl Žid a ty to mají v krvi – protože toho udělal pro lidi koleme sebe také dost dobrého. Co naplat, že až když měl nahromaděný obrovský majetek. Lepší pozdě než nikdy, protože 90% lidí kolem nás nikdy nikomu nepomohlo a nepomůže.
Hodnota majetku v ČR je několikanásobně vyšší než 5 bilionů korun. Už jen cena ČEZu když se množství akcíí vynásobí cenou jen 400mld Kč, takže 12,5% toho co měl JR. Nemluvě o tom, že aby si to mohl dovolit koupit, musel by prodávat vlastní podniky.