Winston Churchill: Bez vítězství není života!

0
1941

Z velké části tomuto muži vděčíme za směr, kterým se ubíral vývoj v celé Evropě. Jeho zamračený pohled, výstřední klobouk a neohrožený postoj zná z fotografií snad každý. Muž, který se narodil předurčen k velkým činům, nebo muž, který byl pouze neuvěřitelně ambiciózní a odmítal se za jakýchkoliv okolností vzdát? Dodnes se o tom vedou spory a nikdo si není jist správnou odpovědí.

Jedna z památných chvil života Winstona Churchilla je z válečné konference v Teheránu, kde byli přítomni Roosevelt a Stalin. Winston jim řekl, že historie je bude soudit příznivě. Když se jeden ze státníků zeptal, jak si může být tak jistý, jeho odpověd byla prostá: „Protože ji sám napíšu.“ Pokud se vám tento výrok zdá přehnaně ambiciózní, uvědomte si, že Churchill opravdu dějiny vytvořil! Dodnes je jeho šestidílný knižní svazek historie druhé světové války, za který dostal zmíněnou Nobelovu cenu, prakticky jediným uceleným pramenem, z kterého lze čerpat informace o tehdejších událostech – a to vše z jeho osobního pohledu.
Jakou cestu bylo nutné dojít, aby dosáhl takových cílů? V mládí vystřídal tři různé školy, než zjistil že tradiční vzdělávání pravděpodobně nebude jeho šálek kávy. Nastoupil na vojenskou akademii a stal se poručíkem husarů. Účastnil se misí na Kubě, v Sudánu a Búrské války. Jelikož měl nadání pro literaturu, kterého celý svůj život využíval, jako dopisovatel popsal svůj útěk z búrského zajetí a tím se poprvé proslavil. Poté byl ve svých 25 letech jako člen konzervativní strany zvolen do Dolní sněmovny a jeho politické zkušenosti odstartovaly.
Měl prý geniální pamět a byl stále informován o všech událostech, které se mohly týkat jeho úspěchu. Podřizoval mu úplně vše, a když viděl, že liberálové mají větší šanci na vítězství ve volbách, neváhal změnit po prvních čtyřech letech v politice svou stranickou příslušnost. Do první světové války stihl vystřídat posty zástupce ministra kolonií, ministra obchodu, ministra vnitra a jako poslední ministra námořnictva. V této funkci absolutně selhal při útoku na Turecko a celá akce byla masakrem britských pěšáků.
Do začátku druhé světové války přestoupil zpět ke konzervativcům, kde zůstal do své smrti. Byl přesvědčeným kapitalistou a obdivoval Ameriku, dokonce se snažil i o jakousi formu společného občanství. Z duše nenáviděl socialismus, a i přes nucené spojenectví se SSSR byl připraven rozpoutat po skončení jedné války druhou, jen aby zabránil šíření komunismu. Nakonec mu překazily plány sympatie evropských států k Sovětskému svazu.
Pokud někdo nesouhlasil s jeho názorem, dělal vše pro to, aby ho prosadil, bez ohledu na prostředky či následky. Vynikal nepředstavitelným odhodláním a buldočí odvahou, kterou nejlépe reprezentuje jeho projev u příležitosti zvolení ministerským předsedou:
„…Nemohu nabídnout nic než krev, dřinu, slzy a pot. Čekají nás nejtěžší zkoušky. Máme před sebou mnoho, mnoho dlouhých měsíců bojů a utrpení. Tážete se, jaká je naše politika? Řeknu: Vésti válku na moři, na souši a ve vzduchu s celou mocí a ze všech sil, které nám Bůh může dát. Vésti válku proti obludné tyranii, která nebyla nikdy překonána v ponurém, žalostném seznamu lidských vin. To je naše politika. Tážete se jaký je náš cíl? Mohu odpovědět jedním slovem: Vítězství – vítězství stůj co stůj, vítězství přes všechnu hrůzu, vítězství, jakkoli dlouhá a trnitá bude cesta; neboť bez vítězství není života…“
Svá slova splnil a vítězství se dostavilo. Existuje jedna zásada, které se vždy držel. Nejvýstižněji ji předal, když byl v pokročilém věku pozván na jednu z britských univerzit, aby pronesl závěrečný projev tehdejším absolventům. Studenti čekali plamenitou řeč, na kterou byli za války zvyklí. Churchill však přišel k pultu bez jakýchkoliv poznámek, zaujal svůj postoj a bez jediného slova si prohlížel obecenstvo. Poté se naklonil k mikrofonu a řekl: „Nikdy se nevzdávejte!“ Umlkl a mezi studenty se ozval zmatený šepot. Po dlouhé chvíli a opětovném prohlížení studentských tváří se znovu naklonil k mikrofonu a podruhé pronesl: „Nikdy se nevzdávejte!“ V této chvíli začala některým z přítomných docházet hloubka těchto slov. Když dokončil třetí větu znějící: „Nikdy se nevzdávejte!“, pomalu se otočil a za bouřlivého potlesku, naplněném obrovským emocionálním pohnutím, odešel z místnosti dříve, než potlesk utichl.
Pokud si myslíte, že nečelil žádným osobním problémům, vězte že pravý opak je pravdou. Trpěl chronickými depresemi, často upadal do dluhů a tvrdý alkohol pil po lahvích. Na jeho zdraví mu záleželo asi jako faráři na milostných hrátkách a jeden z jeho slavných výroků vztahujícím se ke kouření to dokumentuje takto: „V novinách jsem se dočetl jak moc doutníky škodí zdraví. Tak jsem se rozhodl, že přestanu číst noviny.“ Přesto se dožil 90 let, nikdy si nenechal alkoholem ani jinak zaslepit mysl a tak kdykoliv se řeknou slova jako odvaha, vytrvalost a odhodlání, většinu Evropanů napadne právě zarputilý bojovník za své vize i vize ostatní, Winston Churchill.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here