Podle vyprávění bájných starců žil jeden starý král, moudrý a spravedlivý vladař. Stáří mu vrývalo do tváře stále hlubší vrásky a rozhodl se tedy, že je na čase předat své vladařské žezlo jednomu ze svých devíti synů. Všechny svolal na královský dvůr, aby jim zadal rozhodující úkol. Každému ze synů dal jedno semínko a chladně dodal: „Synové moji, zasaďte Vaše semínko a starejte se o něj jak nejlépe svedete. Za rok se s Vámi znovu setkám a podle výsledků vašeho snažení určím budoucího vladaře.“
Uběhl rok a synové se vskutku činili… V onen rozhodující den bylo pro Sultánův zrak nachystáno 8 velmi zdatných a krásných rostlinek. Zatímco je vladař zkoumal, uvědomil si, že jedna chybí. Proto se zeptal svého nejmladšího syna, jehož květináč byl jen samá hlína, jak je to možné? Syn váhavě odpověděl: „Navzdory mému největšímu snažení se mi nepodařilo nic vypěstovat, Otče. Myslím si, že jsem předurčen k tomu, abych sloužil, místo abych vládl.“ „Milý synu,“ odpověděl sultán, „ano, TY budeš sloužit. Budeš sloužit svému lidu. Ty se staneš budoucím králem, protože ty jediný jsi mužem cti.“ Starý sultán brzy poté prozradil, že všechna semínka, která rozdal, byla mrtvá a všech osm synů vyhnal za to, že zneuctili jeho jméno. A tak sultán při korunovaci svého syna prohlásil před celým královstvím: „Charakter se projeví podle toho, jak se chováme, když si myslíme, že se nikdo nedívá. Charakterní lidé vědí, že se někdo dívá neustále. Proto povstaňte před Vašim novým a ctižádostivým vladařem“