Žil jeden moudrý farmář, který miloval svoji kukuřici. Žil v oblasti drobných vesniček a v jedné z nich vlastnil svá rozlehlá pole plná kukuřice. Venkovský stereotyp čas od času povznesly zajímavé každoroční soutěže. Jednou z takových byla i soutěž o nejkvalitnější kukuřici. A tak se farmář rozhodl, že se letošního ročníku zúčastní i on. K podivu všech naprosto suverénně vyhrál a od té doby v kukuřičném klání nechyběl ani jediný rok. Jednou s ním jeden novinář udělal rozhovor a dozvěděl se něco velice zajímavého o tom, jak pěstuje svoji kukuřici, v čem spočívá tajemství jeho úspěchu.
Novinář zjistil, že farmář se dělil o svá kukuřičná semena se všemi rolníky, kteří pěstovali kukuřici v jeho sousedství. „Nebojíte se dávat svá kukuřičná semena svým sousedům, když se i oni každý rok zúčastňují stejné soutěže jako vy?“ zeptal se.
„Ne, vůbec ne, spíše naopak,“ odpověděl farmář. „Vítr přece roznáší pyl z pole na pole a pokud budou moji sousedé pěstovat nekvalitní kukuřici, postupně bude klesat i kvalita mé kukuřice. Chci-li pěstovat dobrou kukuřici, musím pomáhat svým sousedům, aby i oni pěstovali kvalitní kukuřici. Amatéři soutěží, profesionálové spolupracují. Náš blahobyt je svázaný s blahobytem všech“, zakončil farmář rozhovor…
Když na svém poli chci pěstovat biokukuřici, co je mi to platné? Když kolem dokola bude růst ona geneticky zmanipulovaná podivnost, co jí říkají Bt kukuřice, můžu se nesouhlasem třeba poskládat do krychličky a stejně to budu na svém poli mít.
Já vím – váš příběh s pěstitelem kukuřice mluví o něčem jiném a skrývá jinou moudrost. Ale reálnému hospodáři to holt nedá.