5 tipů, jak a proč brát život s nadhledem

2
2198

Všechno začíná v hlavě, a pokud ta bude nastavena negativně, bude váš přístup k práci a myšlení velmi podobný. Plnění snů hodně ovlivňuje mysl. Když jste přesvědčeni o tom, že se přání nesplní a budete tvrdohlavě pesimističtí, váš mozek se naprogramuje na stav zklamání. ,,Jsou lidé, kteří předpokládají, že vše, co se dělá s vážnou tváří, je rozumné.“ Lichtenberg 275H

Nejsme dokonalí, a pokud se tím budeme trápit, daleko nás to nezavede. Jak se vyhrabat z bludného kruhu sebekritiky a špatné nálady? Radujte se z okamžiků a z maličkostí vedoucích ke štěstí. Že to je zjednodušený pohled na věc? Možná ano, ale je to jádro k spokojenosti a štěstí. Jestliže si neumíte udělat srandu sami ze sebe, vzít ironické šťouchnutí jako popichování, které rozhodně není myšleno jako urážka, zaděláváte si na hořký život bez kapky veselosti. Recept, jak být šťastný a veselý neexistuje, ale tipy, jak změnit uvažování jsou právě zde.

Nedramatizovat

Máte důležitou prezentaci, na které závisí vaše posunutí v kariéře či společném projektu? Nejlepší, co proto můžete udělat, je dostatečně se podle možností připravit. Proč se stresovat a týden před projevem nespat a místo normálního jídla do sebe házet prášky na nervy. Prezentace rozhodně není důvodem být chorobně vystresovaný. Lidé, kteří jsou stydliví a vadí jim komunikace a proslov před více lidmi na svém problému mohou konstruktivně pracovat.

,,Jen to je ztraceno, čeho se sami vzdáme.“ – Gotthold Ephraim Lessing

Snížit své ambice na reálně splnitelné cíle

Máte trochu nadváhu a potřebovali byste shodit pár kil. Chcete se cítit lépe a do příštího víkendu si obléknout třicet let staré šaty, ve kterých jste na střední vypadali božsky. Nejlepší by bylo, kdyby šla kila dolů přes noc, maximálně do týdne. S takovým uvažováním jste na začátku konce. Nic nejde hned, a jestliže si toto neuvědomíte, budete se užírat a postupně nenávidět sebe a své tělo.

Nestydět se za přešlapy

Klopýtli jste na chodníku a vaše vystoupení mělo možnost sledovat několik lidí sedících v kavárně. Vzápětí si v dané kavárně vylejete hrnek na světlou halenku, zrudnete a problém je na světě. Nepřikládejte důležitost nesmyslům, které ostatní vnímají maximálně minutu a pak na ně okamžitě zapomenout, zatímco vy se budete trápit do konce dne všemi maličkostmi, které se postupně nakupí. Čím více si mysl ukládá negativní a stresové okamžiky, tím dříve se to projeví na duševním či fyzickém zdraví.

Nejhumornější kniha roku

Mohla bych uvést mnoho příkladů, které nestojí za trápení. Raději zde odkážu na knihu, která mě donutila smát se nahlas a skrze mě pak i spolucestující ve vlaku. A přitom to byl den jako každý druhý. Čekání na opět zpožděný rychlík a mačkání se na sedačkách s kufrem nad hlavou. Jak málo stačí k tomu, aby se svět na okamžik zbarvil do duhových odstínů.

Řeč je o Poslední aristokratce, která právem dostala v roce 2012 ocenění za nejhumornější knihu roku. Ironicky zachycený příběh amerických majitelů hradu Kostka, kteří se vrací do Čech vzkřísit své rozpadající se sídlo, vypráví o hraběti Franku Kostkovi, manželce Vivien a jejich dceři Marii III. Rodině podá pomocnou ruku skupinka jejich služebnictva tvořená misogynským Josefem, opilou kuchařkou a hypochondrem starajícím se o zahradu a své vlasy.

V úvodu má čtenář možnost prožít cestu letadlem s hlavními hrdiny příběhu. Již zde se seznamujeme s ironií a nadhledem vypravěčce vlastním. Přeprava jich samotných s uspanou kočkou Carevnou a zemřelými příbuznými v pytlících od arašídů nás připravuje na její suchý humor a absurdní situace.

V nich nás provází devatenáctiletá Marie III., prokletá svým jménem, protože její předchůdkyně se nedožili dvaceti let. Popisuje každodenní neshody aristokratických členů s českým služebnictvem a své obavy z bizarních situací. Jednoduchý příběh těží z atraktivního prostředí, do kterého je zasazena hlavní dějová linie. Tou je pokus vytvořit z hradu Kostka nejatraktivnější turistický cíl a zastínit tím Orlík knížete Schwarzenberga. Marie s lehkým humorem ukazuje i závist a lsti, kterými oplývá sám hrabě Kostka, jelikož přišel o majetek. Vinu nehledá v sobě, nýbrž se uchyluje mezi kroniky, kde hledá největší ztroskotance svého rodu, kteří se tak podle něho zasadili o krach všech následovníků.

,,Otec je od rána zahrabaný v zámeckém archivu, kde se snaží zjistit, který z našich předků na tom byl finančně hůř než my. Zatím to vypadá, že žádný, takže je stále zasmušilý.“ Poslední aristokratka

Chamtivý hrabě odmítající poskytovat slevy seniorům s vysvětlením mezigeneračního utužení a jeho choť, jejíž čeština zní jako oprášená ,,mluva 19.století“, vás mohou na okamžik rozptýlit od každodenních povinností.

,,Humor je sůl země a kdo je jí dobře prosolen, ten zůstává dlouho čerstvý.“ – Victor Hugo

Povzneste se nad zbytečnosti, které nejsou podstatné

Rozhodně netvrdím, aby se z vás stal chorobný flegmatik. Je dobré si věci uvědomovat, procítit je, popřemýšlet o nich. Ale pokud nejde o život, nestojí problémy za vrásky na obličeji. Známý francouzský moralista a spisovatel Jean de La Bruyere řekl: ,,Musíme se smát dříve, než se stanete šťastnými, neboť bychom mohli zemřít, aniž bychom se zasmáli.“ Proto nezatracujte úsměv na tváři. To nejkrásnější, co na sobě máte, je upřímný úsměv.  A pokud si přečtete knihu, získáte nadhled nad malichernými problémy.

© Mikysková Barbora

2 KOMENTÁŘE

  1. Vzpomínám na den, kdy jsem měla na VŠ prezentaci. Ten den jsem si řekla, že pravděpodobnost, že něco „zvořu“ bude mnohem větší, když se budu bát, že něco „zvořu“ 🙂 Od té doby si na to občas vzpomenu. Někdy i poté, co jsem právě proto, že jsem měla strach, něco „zvorala“ .-)

  2. Super článek, více takových! Miluji citát od Henryho Forda, který krásně doplňuje tento blog. „Ať už si myslíte, že něco dokážete, nebo si myslíte, že to nedokážete, v obou případech máte pravdu.“

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here