3 typy nepřiměřených reakcí, jak se s nimi vypořádat?

„Proč bych to vysvětloval, když se můžu pohádat?“ je humorná hláška, nikoli dogma nebo filozofický směr. Přesto se určitě v práci, škole i v osobním životě setkáváte se zpětnou vazbou, kterou si nezasloužíte. Možná i vy jste občas v roli tvůrce neadekvátní reakce… Co to nejčastěji způsobuje, jak se tomu ubránit a situaci ustát?

Téměř každá kocábka pluje dobře za hezkého počasí,
ale opravdu daleko a bezpečně lze plout jen s takovou lodí,
která zvládne i bouři.

Za neadekvátní reakce často může:

1. Něco jiného – problém zakryt jiným problémem/záminkou

Tato situace je pravděpodobně nejběžnější. Vztek, smutek, zloba či jiné negace jsou pouhou formou jak ulehčit trápení a zakrýt jiný (zpravidla ještě větší) problém – vzpomínku, slabinu, něco na pozadí (nikoli anatomicky).
Tolik lidí se již doběla rozhněvalo na číšnici, protože přinesla chladnější polévku…
a přitom je doopravdy iritovalo a mrazilo “jenom” z toho, že se jim v partnerství vytvořil ledovec.
V lékařství bychom to přirovnali k léčení symptomů, ne příčiny. Chvilkově může dotyčnému ulevit, ale pokud se nespraví jádro, bude se celkový stav horšit den ode dne… Při řešení bývají být velmi nápomocní přátelé a rodina. Ti totiž smí položit otázku: Co Tě doopravdy trápí?
Lidé zasažení takovou reakcí se mohou uklidnit, protože to není jejich vina – problém tkví jinde. I kdyby negaci vyprovokovali (např. dřívějším chováním, nevědomě), v úspěšném businessu i dobrých vztazích se na emoční úroky nehraje. Tvůrce by si měl uvědomit, že potřebuje na sobě zapracovat, vyřešit si své záležitosti, nazývat věci pravými jmény, mít čistý štít. On hraje totiž hlavní postavou představení a pouze on ví, jaké procesy se mu v mysli odehrávají (např. vzpomínky, obavy, špatné psychické rozpoložení).

Sebelepší člověk je vám na nic, když neumí nebo nechce řešit problémy.

2. Fobie

Chorobný a bezdůvodný strach není nic, čím by se lidé na potkání chlubili.
Někdy stačí navrhnout jen cestu leteckou dopravou a okamžitě můžete být pod palbou výčitek a slz.
Fobie léčí zpravidla odborník (terapeut, psycholog, psychiatr). Velmi lehké formy lze zvládnout vlastními silami nebo s pomocí blízkých – důvěryhodných osob. Vystavit se strachu, překonat ho nebo najít bod, ve kterém byl vytvořen, není snadný proces, ale pokud fobie ovlivňuje chod běžného života, vyplatí se jej absolvovat.
Lidé, kteří nejsou informováni (kdo neinformuje, nemůže očekávat opatrné jednání), mohou nevědomky zabrnkat na špatnou strunu a způsobit oběma stranám perné chvilky.
Ačkoli může prudká emoční vlna smést blízké okolí, zasažených se to v podstatě netýká. Tvůrcův nejniternější svět vede vlastní boj. V silách okolí je asistence, trpělivost a dopřát prostor. Tvůrce by si měl být vědom svých slabin a léčit je.

3. Poprvé

První služební cesta, první prezentace, první konfrontace… První krůčky bývají nejtěžší. Někteří svůj strach z neznáma ventilují nepřiměřenou reakcí. Obavy, že zklamou, protože ještě neznají svou sílu a své možnosti, mohou bránit obohacujícím okamžikům, které s prvotním poznáním přicházejí.
Zasažení počínáním tvůrce objevitele mohou být pouze trpěliví, a pokud je to žádoucí, tak i nápomocní. Objevitel by měl nejbližší okolí informovat, s pokorou a humorem se chopit výzvy a nepřeměňovat nervozitu v agresi či zlobu.

Jak poznat nepřiměřenou reakci od odpovídající zpětné vazby

Základní otázky zní: Udělal/a jsem něco špatného? Zasloužím si takovou odezvu? Je to jediný (a ten nejefektivnější) způsob jak se vyjádřit? Nejde to jinak?

Ač se to na první pohled může jevit jinak, na žebříčku hodnot lidskosti vyhrává vždy ten laskavější. Vyplatí se také mít na paměti motivující frázi, že ne snadné, ale právě ty obtížné okamžiky formují charakter.

//