Toltécká dohoda třetí: Nevytvářejme si žádné domněnky

2
1204

Domněnky, ač vypadají velice nevinně, dokáží změnit jasnou situaci ve vztek, nepochopení, neštěstí a úplně zkreslit naše vnímání. To dokáží, i když nám to přijde až přehnané. Jejich zdrojem je naše nekoncentrovaná mysl, jejíž tvořivost používáme nesprávným způsobem. Najednou, nejčastěji v těžkých chvílích, se mysl zaměří na jedno jediné slovíčko, na význam slovíčka „kdyby“. Jakmile zabředneme a úplně se necháme vtáhnout do konstrukcí slova kdyby, začneme plodit jednu neuvěřitelnou fantazii za druhou. Naše mysl totiž chce všechno znát, touží všemu dokonale porozumět a především mít okamžitě ve všem jasno. Pokud tomuto procesu necháme volný průběh, riskujeme tak situaci dostat se do pořádného průšvihu. V tuto chvíli se mysl totiž cítí skvěle, protože může realitu pěkně zaškatulkovat a následně vynášet verdikty jako například: „Ano, to je skvělé, líbí se mi to.“, nebo: „Ne, to není dobré, to není pro mě.“

Často si domýšlíme i to (a jsme na tom dokonce závislí), co si o nás druzí myslí.

Skrze mlhu domněnek nelze vidět to, co se skutečně děje. Domnívající se člověk nevidí, nevnímá a především nechápe svět takový, jaký skutečně je – chápe ho přes síť svých doměnek. Tato skutečnost vychází ze dvou pojmů: sen planety a osobní sen. Dvě rozdílné skutečnosti, dva odlišné sny. Jen málo komu se podaří sjednotit sny nebo je k sobě pouze přiblížit, jedná se o skutečný oříšek. O možnosti a nemožnosti tohoto náročného úkolu ale tento článek nepojednává. Dost ale pojmů a teorie, pojďme sílu domněnky prověřit v praxi.

Vezměme si modelovou situaci, na které je toto vše naprosto patrné: Zavoláme kamarádovi, který ale momentálně není doma – sdělíme tedy vzkaz záznamníku. Necháme tam dlouhý a dojemný vzkaz o naší bolesti z momentálního rozchodu, svěříme se se vším a čekáme, že se kamarád ozve. První dny nic, týden se nic neděje, týden a půl… Po týdnu jsou naše nervy jak na bojovém pochodu. Bojíme se, že to kamarád neunesl nebo mu je to úplně jedno a nechce s námi nic mít, stvoříme tak další domněnku a pak další… Poté jsme strašně naštvaní, že se neozval! V duchu naše kamarádství ukončíme a už o něm nikdy nechceme slyšet. Po měsíci se ale dozvíme, že kamarád se vážně zranil na dovolené a měsíc ležel v nemocnici. Teď si poslechl zprávu. Cítíte ten vztek sami na sebe? Cítíte ten pocit, že jste ten největší blbec na světě, že jste si to jen mohli myslet…? To dokázala domněnka, úplně neviná domněnka – nebezpečná to zbraň!

Co však znamená to, že nahrajeme vzkaz na záznamník? Znamená pouze jednu věc – že jsme nahráli několik vět na pásku nebo do paměti přehrávače, nic jiného to neznamená! Avšak náš domněnkostroj zvaný mysl hned spustí tu salvu významů, co všechno to zajisté znamená. Náhle dojdeme k nezlomnému domnělému přesvědčení, že nahraný vzkaz na záznamníku je naprosto shodný s tím, jako kdybychom to sdělovali přímo našemu příteli, což je nesmysl nejvyššího kalibru!

Je-li tvořivost naší mysli usměrňována správně, je schopná činit zázraky. Není-li tomu tak, je schopna stvořit skutečné neštěstí.

A teď: Jak často jste svědky ospravedlňujících vět, jimiž jeden druhému vysvětluje: „Víš, když já jsem si myslel, že…“, kolikrát takovéto věty slýcháte? Vysvětlování a obhajování svých domněnkových pochodů je jedním z nejrozšířenějších světových disciplín. Soupeří se v něm neustále, na mnoha místech zároveň. Hledáme dodatečné pochopení, které je výsledkem toho, že jsme se nejprve namísto vlastního pochopení pustili raději rovnou k domnívání se. Už je ale pozdě!

Představte si, čeho všeho jsou domněnky schopny, co vše dokáží. Při domnívání se nežijeme teď, hrdě hledíme do budoucnosti a říkáme si, jací to jsme vizionáři. Jinými slovy se okrádáme o jediný skutečný moment a doslova zabíjíme čas úvahami, které z nás sají elán a energii a postupně srážejí stále hlouběji a hlouběji.

Nabádáme vás tedy tento týden, abyste neustále pozorovali tok svých myšlenek a zpozorněli, pokud se začnou uchylovat k domnívání se. Všeho nechali a zpozorněli vždy, když vám hlavou bleskne otázka, jejíž první dvě slova obsahují slovo co a slovo kdybyUvidíte, co všechno je mysl schopná dát dohromady, pokud ji nemáme pod plnou kontrolou. Rázem jsme u další velké pravdy: Není mocnější zbraně, než lidské mysli!

Dohoda, kterou sám se sebou uzavírám na počátku třetího týdne Měsíce velkých změn: Již nikdy víc si nebudu vytvářet žádné domněnky. Svou mysl budu mít pod plnou kontrolu a budu ji ubírat správným směrem, tedy k současnému okamžiku.

2 KOMENTÁŘE

  1. Tato dohoda je pro mě asi nejdůležitější, protože je pro me nejtěžší ji dodržovat. Někdy se mi zdá, že jsem přeborníkem ve vytváření domněnek…

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here