Toltécká dohoda čtvrtá: Vždy dělejme vše, jak nejlépe dovedeme

1
1094

Uzavřením dohody „Vždy dělám vše, jak nejlépe dovedu“ (čtěte také články Dám do toho všechno! a Toto je mé maximum, lépe to nesvedu!) se zavazuji k vydávání jen toho nejlepšího ze sebe. Znění je stručné, avšak přesně říká a popisuje to nejpodstatnější. Spočívá v připnutí absolutní pozornosti k přítomnému momentu, ve kterém se rozhodneme vydat ze sebe to nejlepší, to je celé.

Ale pozor – dělejme nejlépe, to stačí, nesnažme se dělat ještě lépe (lépe než jsme schopní) nebo o něco méně než nejlépe! V prvním případě neuděláme více, ale pouze se oslabíme a ztratíme čas, v druhém případě se začneme šetřit a o růstu nemůže být zmínka ani v náznaku.

Pamatujte však, že naše nejlepší jednání nebude vždy totožné. Silně závisí na našem momentálním fyzickém a psychickém stavu. Pokud se cítíme báječně a ráno se rozhodneme pomyslně vykročit vstříc světu pravou nohou, bude naše jednání dramaticky rozdílné, než když nám je špatně nebo když jsme nešťastní. I pro takovéto stavy tu je místo, pouze nám připomenou, že i takto je možné se cítit a žít. Ale královskou korunu s žezlem rozhodnutí stále pevně svíráme my. A tudíž máme stále možnost rozhodnout se, jak toužíme – rozhodněme se tedy vsadit na své maximum! Dělat vše nejlépe, jak jsme v tento moment schopní, znamená plně se projevit, nechat plně se projevit naše jedinečné Já.

Nezáleží na tom, jak se v současné chvíli cítíme, jelikož jednáme nejlépe, neexistuje způsob, kterým bychom to mohli posuzovat. Žádné posuzování, pouze nejlepší možné jednání! Z této formulace vyplývá, že nemáme důvod svalovat na sebe tu obrovskou vinu za možný neúspěch a trestat se, ten důvod tu prostě není.

Dalším poznatkem je, že naše pozornost může být při jakémkoliv konání upřena buď na odměnu, nebo na nejlepší konání. Buď hledíme do budoucnosti nebo jsme v plné přítomnosti. V případě koncentrace na odměnu nám současnout klouže mezi prsty, ze žádné práce nemáme radost, to je ten rozdíl mezi těmito konáními. Za své nejlepší konání nás zajisté odměna také nemine, my na ní však nejsme závislí a nejsme k ní připoutáni. A co je nejlepší, ta odměna bude mnohem větší…

„Začneme-li něco dělat, protože musíme, pak není možné, abychom to dělali tak, jak nejlépe umíme.“ říká doslova Don Miguel Ruiz. 

Skvělým příkladem je Forrest Gump, ten který ukázal, jakým způsobem dělat vše nejlépe, on nečekal žádnou odměnu, pouze šel ruku v ruce s každým momentem, on nic nesoudil, prostě konal.

Dělat vše tak, jako by to bylo to poslední, co můžeme v životě udělat. S takovou precizností, abychom na to sami mohli být pyšní, i kdyby to bylo prosté uklizení bačkor do skříně. Jelikož i do této činnosti můžeme vložit maximum a udělat to nejlépe, jak je to možné. Ovšem nejen dělat, ale i chovat se k ostatním tak, jako bychom zítra měli zemřít. Pak se totiž na vše, co děláme a jak jednáme, začneme dívat úplně, ale úplně jinak! S větší pokorou a na 100 procent! A to je vše k úmluvě číslo 4. Použijte ji, procvičujte ji a nalezněte tak úplně nový svět!

Dohoda, kterou sám se sebou uzavírám v poslední týden seriálu toltéckých dohod: Vše co dělám, budu dělat nejlépe, jak jsem jen schopen. Každou činnost budu odvádět s maximálním úsilím, jako kdyby to měla být poslední věc, kterou kdy udělám. Hodím za hlavu nějakou odměnu, největší odměny se mi dostane, pokud na nějakou malou odměnu úplně zapomenu! Budu totiž naplno prožívat to jediné, co kdy existovalo, existuje a existovat bude – přítomný okamžik.

A to je z tohoto seriálu vše. Na začátku jsme vám slíbili, že vám nabídneme ucelené učení, na němž můžete vybudovat takřka cokoliv. A to jsme také splnili. Byl vám předán základ, který má větší hodnotu než cokoliv na světě – je v něm totiž skryt klíč ke štěstí! Ačkoliv jsme nemuseli (a původně to vůbec nebylo v plánu), rozebrali jsme úplně do detailu každou z dohod. A teď už je to pouze na vás, čiňte nejlépe, jak dokážete, naložte s nimi podle svého nejčistšího svědomí, pište a diskutujte, ale pamatujte: Pouze jejich aplikací dosáhnete kýženého výsledku, jiný způsob není! Naprosto dokonalá teorie nikdy nenahradí sebevíc neohrabanou praxi! Střežte tyto dohody, nechť se stanou součástí vás samotných a vše kolem vás se postupně začne měnit. Nejprve „pouze“ k lepšímu, později i dál… Nejsou to prázdná slova.

1 komentář

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here