Téma: Kuba

Syté odstíny slunečních paprsků odrážející se od vlnící se mořské hladiny, ve hřejivém vánku se pohupující listy palmoví a vzduch provoněný kořenitou vůní tabáku a nasládlého rumu. Přesně taková...

Havana ukrývá mnoho míst, kde Hemingway popíjel své oblíbené mojito či daiquiri a kde přespával. Mezi lety 1929 a 1936 byl stálým hostem místních barů. V baru El Floridita jej můžete vidět i dnes, jak na první barové židli u zdi popíjí své daiquiri. Bar dnes díky bronzové soše sedícího Hemingwaye láká především turisty, takže kromě blesků fotoaparátů a čilého ruchu v baru nezbylo již nic z atmosféry Hemingwayových časů. Papá Doble si tu ale stále můžete dát – daiquiri bez cukru s dvojitou dávkou rumu, Hemingwayův vlastní koktejl, kterého denně vypil více než dvanáct sklenic.

Kuba má své kouzlo kontrastů, není to jen nostalgie revolučních hesel a starých amerických bouráků. Silné doutníky Cohiba nebo Romeo y Julietta z továrny Partagas v Havaně, rum a bílé pláže Varadera jako chráněné rezervace pro turisty, kde pod slunečníky z palmového listí při pohledu na azurové moře a zpěněný příboj snadno zapomínáte na realitu všedních dnů. A na druhé straně žalostně oprýskaná špinavá města kdysi se pyšnící koloniální slávou, polorozbořené domy a lidé, kteří se musí spokojit s tím, co je.

Kde se zapomněla Castrova Kuba? Kuba je místo, kde jako by se zastavil čas. Možná i proto je dnes vyhledávanou destinací pro ty Evropany, kteří mají ještě v živé paměti socialistickou minulost a na Kubu se vydávají nejen za sluncem, doutníky a exotickými míšenkami. Chtějí zažít i cestu v čase a připomenout si nedávnou minulost. Demagogická hesla jsou na billboardech všudypřítomná. Nechybí ani nenáviděný i milovaný Fidel. Jen jeho citáty o blahobytu a skvělé revoluci působí v prázdném řeznictví s bílými kachlíky obzvlášť komicky.

Ještě před pár lety byla tato pulsující perla Karibiku známá hlavně svým politickým režimem. Symbol nesvobody však v současné době vystřídala představa luxusních doutníků, chlazeného mojita a temperamentních obyvatel. Tady dvojnásobně platí tvrzení – Kdo nezažil, nepochopí.