Dnes již tomu budu skoro sedmdesát let, kdy žil ve Skotsku jeden výstřední vynálezce. A on zasvětil celý svůj život sestrojení stroje, kterému říkal „Stroj na sny“, pracovala na něm tvrdě a dlouho. Den za dnem se přibližoval jeho zprovoznění, jindy se zase vydal nesprávným směrem a ztratil mnoho měsíců. Škudlil ze svého skromného platu na univerzitě každou penny, aby za ni vzápětí koupil novu převodovou hřídel, elektromotor, nebo turbínu.
Časem už jeho stroj zabíral tolik místa, že prodal svůj dům ve městě a za utržené peníze koupil velký pozemek v horách a tam postavil obrovskou továrnu. Brzy také našel bohatého mecenáše, který mu přispěl na stavbu, najal dělníky, koupil materiál, zaměstnal další vědce, aby se stroj zprovoznil co nejdřív.
Za pár let stroj stále nebyl hotový, mecenáše už omrzelo vyhazovat peníze a přestal vědce podporovat. Ten však ve své práci neutichal a po dalších dvaceti letech stroj byl před spuštěním. Než však stroj spustil napsal vědec svým třem synům telegram a pozval je na spuštění, přece nyní jim stroj na sny splní vše! Co budou chtít bude jejich! A už se na něj nikdo nebude dívat jako na podivína nebo blázna.
Jeho synové kteří se zatím v Londýně uchytili v dobrých zaměstnáních obdrželi jeho telegram spolu s jeho úmrtním listem, jeho osmdesátileté srdce neuneslo tu velkou radost z naplnění celoživotního cíle. A tak zemřel dříve než mohl stroj spustit a ve svém dopise je zapřísahal, aby stroj spustili a dali tak smysl jeho práci.
První přijel do továrny v horách nejmladší syn, vylomil zrezivělá vrata a vešel do obrovské továrny. Byla zcela zaplněna jediným obrovským strojem, byl velký jako lokomotiva, ne větší než obytný dům, snad velký jako zaoceánská loď. Syn ho celý obešel ale nikde neviděl nic jiného než gigantické pláty plechu, ozubená kola, převody, lana, písty, turbíny…Ale na konci továrny bylo malé kolo, vlastně klika, která tam nezapadala, vypadala opuštěně. Syn k ní přišel a uviděl na ní napsáno:
Syn kliku hned uchopil a začal s ní točit a šlo to překvapivě snadno, ale v celé továrně bylo i nadále hrobové ticho, jen v dáli se ozývalo dopadání vody skrz prorezivělou střechu. Nic se nedělo, stroj dál mlčel. „Pche tenhle krám je k ničemu!“ řekl a vrátil se domů.
Nejstarší syn vynálezcův přijel na místo o chvíli po to co se ten druhý odebral domů. I on prošel továrnou a i on našel záhadnou kliku, a uviděl u ní šlápoty. Hned mu bylo jasné, že jeho bratr tu již byl a odešel s prázdnou, protože nikdy nevěděl co vlastně chce. Ale on tu chybu neudělá. Zavřel oči a silně myslel na nový dům, který by si moc s ženou přáli, představoval si jak si s dětmi hraje na velké trávníku…a přitom začal točit klikou. Šlo to docela ztěžka. Ale náhle se dal ten obrovský kolos do pohybu, neboť ta malá klika začala otáčet větší kolo a to zase ještě větší kolo a náhle se celý ten obrovský stroj rozpohyboval. Sršely z něho jiskry, obrovské komíny valily k nebi husté sloupy dýmu a továrna se otřásala v základech jak se stroj na sny uvedl do chodu. Syn když to viděl, pustil kliku a utíkal na druhý konec továrny aby se podíval co mu stroj daruje. Ale nebylo tam nic, vůbec nic! Ten stroj prostě nefunguje, je to starý rezavý krám! A i on si zase zabalil kufr a odjel domů s nepořízenou.
Prostřední bratr přijel jako poslední, brzy našel stopy svých dvou bratří jak o kliky, tak i osamělé šlápoty u konce stroje a brzy mu bylo vše jasné. První neměl víru a nevěděl co chtěl, druhý nebyl dost vytrvalý.
A tak si vyhrnul rukávy, zavřel oči a představil si postupně vše co si kdy v životě přál, a začal točit. Opět se stroj dal do pohybu, opět řinčel a rámusil, ale tento syn nepřestával ve svém snažení, točil a točil stále, den za dnem, noc za nocí. Po pěti letech, když už mu na rukou mozoly srostly v krvavé boláky, jeho vlněný oblek se změnil na kusy hadrů, konečně zcela vyčerpán přestal.
Pomalu prošel celou továrnou a měl pocit, jako by se na něj ty vysoké a těžké masy oceli dívaly s obdivem a respektem a když přišel až na konec továrny…velká vrata byla otevřená, venku byl slunečný den a kousek od továrny stál krásný velký dům, před ním bylo zaparkováno nové auto a na zápraží ho vyhlížela nádherná žena a dvě malé děti. Prostřední syn, který byl starý mládenec a vždy žil z ruky do úst, po chvíli pochopil, že jeho otec opravdu stvořil stroj na sny. A že ten se stal skutečností.
A pokud se v tuto chvíli ptáte, stejně jako přátelé onoho muže: “Kde je ten stroj na sny? Kde ho najdu?” Odpověděl jim: “Ten stroj je přece ve Vás samotných. Ten stroj jste vy.” Pokud tedy nevíte, co od života chcete, jste jako motor, který běží na neutrál. Veškerá vaše snaha a úsilí bude marná bez správného stupně převodu. A pokud opravdu máte, tak obrovský sen, až vás děsí jeho velikost, zbývá vám k jeho dosažení jedinné: úsilí. Nemůžete přece čekat, že na piánu zahrajete dva akordy a nějak se z toho stane symfonie. Proto: “Měj veliký sen a nepřestávej usilovat o jeho dosažení.” Stroj na sny totiž pracuje spolehlivě.
