Ach ta prokrastinace! Lehko se do ní zabředne, těžko se z ní dostává. Co může pomoci? Jít na to postupně…
Všichni to známe
Odkládání, odkládání a zase odkládání! Jako dítěti mi tatínek do památníčku nakreslil Křemílka a Vochomůrku a k tomu napsal: „Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek.“
Už v ranné m věku mě chtěl naučit zásady efektivního života a já mu za to moc děkuji. Dnes ovšem toto heslo vídám změněno na: „Co můžeš udělat dnes, odlož na pozítří a máš 2 dny volna.“
Víkend je přede mnou, proč se tedy budu stresovat učením na testy, když škola začíná až v pondělí… V neděli večer zjišťuji, že v seminární práci nemám ještě ani čárku a domácí úkol ze zeměpisu budu muset udělat někdy v průběhu dalšího týdne. Říká vám to něco?
Lenost je pohodlná
Člověk je od přírody lenivý tvor a každému z nás je příjemnější vidina volného dne, než dne plného úkolů a seznamu věcí, co všechno ještě musíme zařídit. Jenže čím déle to budeme odkládat, tak tím víc věcí se bude kupit a v konečném výsledku máme vlastně víc práce a jsme ve stresu, že to všechno přece není v lidských silách stihnout.
Řadíte se spíš k lidem, kteří chtě nechtě prostě jdou a udělají hned, co je potřeba? Zbytek dne se pak mohou věnovat kupříkladu svým koníčkům. Teď si zacvičím, pak vyluxuji, vytřu a nakonec se zaslouženě uvelebím na gauči a pustím si oblíbený film. Když si objednám v cukrárně dort, ze všeho nejdřív se vrhnu na suché těsto a slaďoučký krém si nechám až naposledy. Nebo je vám bližší: Teď si prostě chci dopřát dobrý oběd, pak si dám odpoledního šlofíčka a to nádobí se umyje třeba zítra (nebo pozítří)?
V jedné motivační nahrávce jsem slyšela, že lidé, co si dokáží odložit odměnu, jsou ve svém životě mnohem úspěšnější než lidé, co neustále prokrastinují a doufají, že se to nějak vyřeší samo.
Jedna minuta
Nechce se vám do toho? Zkuste jeden typ. Není úplně dobrý nápad říkat hned: „Je to je hora práce, ale já to teda zvládnu.“ Nejprve započněte činnost třeba jen 1 min. Vždyť je to jen 1 min! Další den zase přidám minutu. Víte, kam tím směřuji? Nejde o to přidávat minuty do nekonečna, jde o to, že nebudete mít takový odpor k činnosti, kterou byste měli vykonat.
Slyšela jsem příběh o muži, který si tímto pravidlem vybudoval návyk chodit do posilovny. Ze začátku se musel tolik přemlouvat, aby si vůbec zabalil tašku, a tak začal s postupnou technikou. Začal nejprve s 5 minutami, což mu sotva stačilo na zavázání tkaniček u bot, projít se po posilovně a zase odejít. Ovšem myšlenka strávit 5 min každý den ve fitku, nebyla tolik skličující, jelikož neznamenala velkou oběť. Postupem času se naučil trénovat v posilovně hodinu i déle a vytvořil si nový zvyk. Nyní je z něj skutečně jiný člověk.
Jaké máte tipy na ukočírováni prokrastinace vy?
Helena Náprstková
Máte naopak problém s přílišnou pracovitostí, shonem v práci, ve studiu, doma nebo třeba (jen) v mysli? Čtěte: Nuda je zdravá
