Zpěvák? Že by ze slavného rodu Jacksonů? Ne, to je toho režiséra bratr, viď? Nebo politik, voják, herec, vědec nebo snad někdo jiný? Samá voda, zatím jsme pouze obeznámeni s tím, že Jackson je skutečně rozšířené příjmení. Dnes však bude řeč o Philu Jacksonovi – o muži, jenž alespoň z části musel být vším ze zmíněných profesí, aby mohl dosáhnout fenomenálních úspěchů, kterých se mu podařilo dosáhnout. Řešení hádanky je tu: Phil Jackon byl profesionálním hráčem a hlavně trenérem basketbalové NBA.
Philovo narození se datuje na 17. září 1945 – přesně tak začíná životopis člověka, jenž je pasován na jednoho z 10 nejlepších trenérů historie NBA. Proč musí trenér, který pomýšlí úplně nejvýš, ovládat všechny zmíněné profese a oplývat co nejrůznorodějšími vlastnostmi? Pojďme postupně.
Realista i snílek
Trenér by sice měl stát neustále nohama na zemi, avšak jeho snílkovská vize musí být tak zářná, že nabije každého z týmu. Bude-li se pouze držet faktů a nebude-li se tvrdohlavě rvát o „nemožné“, brzy opadne jeho nadšení a vystřídá jej někdo další.
Stratég a psycholog
Praxe musí být podložena detailními teoretickými základy, avšak v praxi mnohdy nalézáme něco, na co žádná teorie nikdy nepoukáže. Trenér tedy musí veškerý psychologický tlak zvládat uvnitř s ledovým klidem, což vyústí v klíčová rozhodnutí, které veřejnost opěvuje ještě mnoho desetiletí poté. Říci hráčům při rozhodujícím momentu zápasu: „Udělejte to podle sebe, je to na vás,“ se někdy může stát tou nejstrategičtější radou.
Motivátor i utěšitel
Musí být taktéž tím, kdo tým v kabině nespoutaně nakopne a svým vzorem překoná veškeré bloky hráčů, kteří poté vydají na kolbišti to nejlepší. Musí se umět s týmem bezmezně radovat, musí však také umět trpět, protože i porážky přichází – a někdy bývají dost kruté. Je to však opět on, kdo se ze situace oklepe jako první. A zatímco si hráči užívají odpočinku, on již spřádá nové tréninkové metody, obohacené o vědomosti načerpané z tohoto neúspěchu.
Šoumen i integrita
Trenér však musí být ten, komu každý z týmu bezvýhradně důvěřuje. Král každé situace a silná integritní osobnost, jež musí unést všechnu tu tíhu jak profesních, tak i osobních problémů. Nejen svých, nýbrž i svých svěřenců. A pokud si člověk vezme tým o 30 hráčích a realizačním týmu… Zdobí ho vyjednávací schopnosti generála, odvaha polního vojáka a detailně promyšlený, vědecký záměr v každém momentu. Ví přesně, kdy na kohokoli káravě zvýšit hlas, taktéž však pozná, kdy naopak přijít s utěšením. Také ale umí být i šoumen, s nímž se nebude nikdo nudit. To vše jsou znaky trenéra.
Málokdo z nás měl možnost být u toho, kdy impulzivní a neukočírovaná povaha hráče s „hvězdnými“ manýry poslala při tréninku všechny na place včetně trenéra tam, kde slunce nesvítí, a odešla s nervy na pochodu se zdviženým prostředníčkem do kabiny. A byla to právě nezdolná persona zkušeného trenéra, která musela být na takovéto výlevy v každý moment připravena. Je to ten člověk, který jako první přijde za svým svěřecem, sejme mu z hlavy ručník a natáhne pomocnou ruku až na to černočerné dno, když se nedaří. Trenér, který nedokáže v těchto a podobných nepříjemných konfrontacích plout, má šanci dosáhnout triumfu pouze na vlnách ironické náhody.
Celý svět zná jména jasných hvězd basketbalu jako Kobe Bryant, Shaquille O’Neal, Karl Malone, Michael Jordan a dalších. A plénem zní: „V týmu s takovýmito hráči dokáže vyhrávat každý, to není žádné umění,“ a další nesmysly, transformované do vcelku smysluplných slov a vět. Jo, jo, od telky s pivkem se to koučuje… Člověk si někdy až říká, jaká revoluce by ve všech odvětvích nastala, kdyby každý z těchto „odborníků“ vstal a šel konat! Málokdo si však uvědomuje, že bez trenérů bychom kvanta z nejslavnějších světových jmen všech profesí nikdy nepoznali. A mnoho z nich s odstupem let taktéž přitakává: „Zachránil mne trenér,“ či „Bez trenéra bych to nikdy nedokázal.“ Nejen ve sportu, platí to pro každou lidskou činnost. Ať už tohoto člověka nazýváme trenérem, lídrem, učitelem nebo guruem.
Phil je taktéž opěvován a uváděn i pod přezdívkou „Zenový Mistr“ a jako autor sedmi knih, v nichž popisuje vlastní trenérské strategie, které mu vynesly divoké úspěchy. Na člověka, který měl být původně pastorem, velice zajímavá proměna.
Za svou kariéru vystřídal několik týmů – jako hráč, který debutoval v roce 1967 v New York Knicks, poté v roce 1978 přešel do New Jersey Nets. S aktivní hráčskou kariérou skončil roku 1980. Jako trenér vedl od roku 1989 Chicago Bulls, poté od roku 1999 až do roku 2011 Los Angeles Lakers (s roční přestávkou mezi roky 2004 a 2005). A i když se třeba o basket vůbec nezajímáte, jistě jste jména těchto klubů v tomto mezidobí nesčetněkrát slyšeli.
Úspěchů a vítězných trofejí má ve vitrínkách solidní řadu. Jako hráč získal v roce 1968 místo v nováčkovské top pětce celé NBA, ke kterému přidal dva tituly NBA. Jako trenér těchto titulů získal hned 11, 6krát vyhrál východní konferenci, 7krát západní, 4krát seděl na lavičce All-Star Game, jednou přidal ocenění pro trenéra roku a posledním triumfem bylo zařazení mezi 10 nejlepších trenéru historie NBA. Jako třešňička bylo uvedení do Basketbalové síně slávy. Vitrínky se jistě časem musely proměnit v pořádné vitríny…
Lze namítnout, že to vše trenér nemůže zvládnout. Ano, jsou realizační týmy, asistenti, týmoví psychologové atp. Trenér je však stále jeden. Chcete také dosáhnout obrovských úspěchů, které se nevejdou do jedné vitrínky? I Phil se musel učit od svých učitelů, trenérů, mistrů. Je tedy dost pravděpodobné, že to budete muset učinit i vy. A ať se jedná o sport, jiné odvětví či o samotný život… A nyní závěrem: Kdo je vaším trenérem?
