Letošní osmdesáté „Oscarové“ udílení cen opět potvrzuje, že filmová cena cen může být dosažitelná i pro docela skromného člověka, který nekraluje červeným kobercům a luxusním večírkům. Zpěvačka a skladatelka Markéta Irglová z Valašského Meziříčí bude 24. února sedět mezi hvězdami, které mohla donedávna vidět pouze na filmovém plátně. I když by se mohlo zdát, že bude mezi dokonale stylizovanými celebritami zanikat, bude středem pozornosti uznalého pohledu většiny českého národa. Ale nepředbíhejme.
Proč je vlastně získání sošky, nebo i „pouhá“ nominace na nejvýše ceněnou filmovou cenu, tak důležitá? Když bylo v roce 1929 zahájeno předávání cen jako pocta profesionálům ve filmovém průmyslu, nikdo nečekal, že se během následujících let stane tak obrovskou událostí ve světě filmu.
Kdo vlastně stojí za Akademií filmového umění a věd? Představujete si společenství třiceti, čtyřiceti odborníků, kteří koukají na filmy a pak zvolí svého favorita? V akademii volí ceny mnohem více členů, kteří rozumějí světu filmu. K roku 2007 jich bylo potvrzeno 5829 a tohle vysoké číslo už může vysvětlovat, proč je získání Oscara natolik ceněné. Dělí se podle filmových profesí. Dvaadvacet procent hlasujících tvoří herci a herečky. I když se objevují články o zvláštních prioritách pro hodnocení snímků, nakonec jsou všechny hlasy pro určité kategorie každý rok pečlivě sčítány a certifikovány největší účetnickou firmou na světě – PricewaterhouseCoopers, která dělá audity i takovým velikánům jako jsou IBM nebo Lloyds TSB.
Samotná Oscarová soška má zajímavé pojetí. Znázorňuje nahého rytíře držícího křižácký meč a stojícího na cívce filmového pásu. Rytíři stál na začátku historie modelem mexický herec Emilio Fernández přezdívaný El Indio. I přesto jej sochař George Stanley ve spolupráci s výtvarníkem Cedricem Gibbonsem stylizoval do postavy, která svým vzhledem nepředstavuje pouze jednu určitou osobu. O tom vypovídá i jedna z verzí, jak byl oficiální název sošky „Cena Akademie za zásluhy“ (anglicky Academy Award of Merit) úspěšně zašlapán lidovějším „Oscar“. Podle této verze tajemnice Akademie Margaret Herrick při slédnutí první sošky v roce 1931 přirovnala postavu ke svému strýci Oscarovi a tohle jméno už se ujalo napořád.
Za celou historií udělování cen Oscarů bylo rozdáno 2658 pozlacených sošek a výrobce R.S. Owens nemusí mít strach, že by o svou roční výrobu kolem 40 sošek přišel. Oscara ani nemá smysl kopírovat, na běžných aukcích se k ní nedostanou ani sběratelé. Soška je totiž chráněna podmínkou, že ji nesmí oceněný prodat bez toho, aniž by ji nabídl zpět Akademii za jeden dolar. Při porušení této podmínky je Oscar zpět v plném vlastnictví Akademie. Bez soudních procesů se to samozřejmě neobešlo. Někteří potomci slavných viděli v prodeji vzpomínky na blízkou osobu velké peníze.
I když tedy soška není výhradním vlastnictvím jejího držitele, vydělá oceněnému velké peníze i bez jejího prodeje. Zmínka Oscara při prezentaci filmů a filmových umělců totiž působí jako kouzelný proutek. Zvýší se návštěvnost, přijdou na řadu i méně známé filmy oceněných režisérů a hudební autory soundtracků bude během jediného večera znát celý svět.
A to už se dostáváme k tomu, proč tento článek vlastně vznikl. Markéta Irglová není typickou českou celebritou, která má prošlapaný chodníček na výsluní. Je talentem, který se spojil s dalším umělcem, irským hudebníkem Glenem Hansardem a v jejich souznění složili baladu Once, která byla pro letošní udílení cen nominována na Nejlepší filmovou píseň. Sobě si splnili sen a nám přinesli do srdce zase o něco víc hrdosti, kterou všichni už pocítili, když si Oscara odváželi v roce 1997 z Los Angeles Zdeněk a Jan Svěrákovi za Kolju. A co je krásnějšího než prožívat sny druhých s nimi!
