Odpustit: Doména pouze těch skutečně nejsilnějších

0
253

Máte na někoho v současné době vztek? Naštval vás blízký? Podrazil vás kolega? Honí se vám hlavou fráze jako „jen počkej“, pomsta nebo odplata? Skvěle! Právě vy máte v současném stavu nejlepší podmínky pro to, abyste sami sobě dokázali, jak silná osobnost doopravdy jste. Ostatní holt budou vzpomínat na doby, kdy tyto stavy naposledy zažívali.

Co si představíte pod termínem odpustit a co ve skutečnosti znamená? Z jakého důvodu je důležité ovládat řemeslo odpuštění? Nejprve opět odbourejme z cesty jednu superdomněnku. Tato legenda praví, že odpouštíme-li druhému, děláme to jen kvůli němu. Jinými slovy mu děláme určitou laskavost, z níž nic nemáme. Ale ouha, to není pravda! Pamatujte si, že odpuštěním (i druhému) se nejvíce uleví nám a činíme ho především kvůli sobě!

Poznali jsme je všichni do jednoho – pocity nenávisti, zášti a dalších desítek jejich přívrženců s vlajkonoši vztekem, strachem a smutkem. Moc této armády dokáže znenadání přeměnit navenek klidnou a vyrovnanou osobnost v běsnící šelmu, jež má rudo před očima a není schopná sama sebe ovládnout! To jsou ti, kteří se navenek tváří, že jsou naprosto cool a v pohodě, jenže pak znenadání jsou schopni rozmlátit židli na cucky nebo se držet pod krkem s blízkým přítelem. Ano, osoby potlačující své pocity, které se mermomocí snaží prodrat na povrch a žádají jen trochu pozornosti. Ti, kteří žijí v domění, že není nad jejich logické vědomí naprosto odříznuté od pocitů. Znáte nějaký exemplární případ? Pak vemte jed na to, že pod pokličkou jeho mysli hraje hlavní roli vztek – na sebe, na ostatní, na celý svět. Je vám již patrné, proč odpustit…? Toto je člověk, který nechce odpustit (ve většině případů ani není schopen).

Upřímně odpustit dokáží pouze ti nejsilnější, slabí a snadno zranitelní  lidé toho nejsou schopní! Nikde však není psáno, že se z nejslabšího nemůže jednoho dne stát ten nejsilnější.

Slabí lidé nejsou schopni oprostit se od své minulosti a neustále jen světu ukazují tvář zbídačeného chudáčka. Z hlasu a výrazu se jim linou jasně zřetelné projevy podtrhující otázku: „Jak bych mohl odpustit?“ Moc tvrdé? Ano, snad dokážete tomuto drzému a troufalému redaktorovi odpustit. Ihned vám položí otázku: „Skutečně neexistuje ani malá naděje, že byste dotyčnému, pokud byste se naplno snažili, dokázali odpustit?“ Pokud ano, směle do toho! Pokud ne, budu opět tvrdý: Nesnažíte se naplno! Doopravdy se nesnažíte, pouze snahu předstíráte! Nikde není psáno, že dotyčného musíte začít zbožňovat, jít se s ním usmiřovat, zvát ho do divadla, jezdit s ním na hory, pravidelně mu volat nebo s ním chodit jednou za čtrnáct dnů na kávu. Prostě mu odpusťte a pusťte to z hlavy, kvůli sobě.

Jak mu odpustit? Připravte se a povolejte do akce svůj pozitivní duševní postoj, pokud jste mu před pár dny dali dovolenou, a vytrvejte. Toto je ta chvíle, kdy si otestujete svou osobní sílu… Představte si danou osobu při činu, který vás tak zranil. V duchu si opakujte: „Na tvém místě bych se pravděpodobně choval úplně stejně.“ Přitom zkoumejte možné důvody dotyčného. Znovu, znovu a znovu!

Spatřili jste již světlo na konci tunelu odpuštění? Ne? Tak znovu! Touto větou jste schopni odemknout bránu a vydat se po stezce pochopení, proč to daná osoba udělala. Častokrát ji poté skutečně pochopíte, jelikož háv nenávisti, s umem prošívaný dalšími ponurými vlastnostmi, je ušit ze 100% neprůhledné látky! Možná to potrvá hodinu, den, týden nebo ještě déle, než si řeknete: „Vždyť já bych v jeho situaci dělal úplně to samé!“

Komu totiž působí nenávist nejvíce obtíží? Pouze jejímu autorovi, ať je to nenávist vůči komukoliv.

Pod povrchem vědomí tlející vzpomínky plné negativismu jsou schopny ledasčeho pouze v případě, že se od nich neoprostíme! Co je nahradit vzpomínkami krásnými? Dejte všem své požehnání, doopravdy odpusťte, jinak semínka vašich negativních vzpomínek zapustí pevné kořeny a zplodí stovky a tisíce dalších, s nimiž se budete vyrovnávat ještě déle.

Odpousťte druhým a také odpusťte sami sobě!

Naprosto totožně, jak odpouštíte druhým, máte moc odpustit sobě. Nepřestali jste kouřit? Nedonutili jste se oslovit „tu“ osobu? Neměli jste kuráž změnit svou práci? Nepodařilo se vám splnit slib? To vše se do vaší mysli zapisuje a v okamžiku, kdy máte slabší chvilku, to vyplouvá na povrch a ze slabší chvíle se může hned vyklubat deprese. Odpusťte sami sobě. Nyní máte další pokus. Co se stalo v minulosti již nyní neexistuje, je to jen iluze. Teď máte novou možnost – dokažte sami sobě, že to zvládnete!

Nejste však stále ochotni se po stezce odpuštění vydat? Jste neustále zatvrzelí ve svých názorech? Kupříkladu v tom, že pokud vás někdo hluboce nenávidí, musíte ho nenávidět úplně stejně? Těžko s vámi pohneme. Jedno je však jasné jako polárka na vymeteném půlnočním nebi: Jednou tuto cestu budete nuceni podstoupit, to už však nebudou ideální podmínky jako jsou nyní! Budou horší, mnohem horší a vás budou sžírat výčitky typu: „Proč já blbec tehdy neudělal ten první nejtěžší krok…?“

Zajímá-li vás tématika odpuštění ještě více do hloubky, Willard tomuto tématu věnoval celé dva díly Kurzu sebeuvědomění – 34. a 35. díl. Přijemnou podívanou.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here