Nerosteš? Začni dělat víc chyb!

7
157


Vrátíme se společně zpět v čase do dob, kdy největší starostí našeho života bylo, který prst si žužlat tentokrát. Je nám sotva pár měsíců, bříško si vláčíme po zemi. Máma s tátou mají ohromnou radost, že jim doma pravidelně leštíme podlahy. Z odhlodlaného amatéra vyrůstá batole profesionál.

Osvojili jsme si jednu z prvních pozemských dovedností. Bravo! Jenže to nestačí. Naše hladová dušička se touží naučit něco dalšího. „Taky chci umět chodit,“ apeluje rodící se sen. A teď si představme, kdybychom nad tím mávli rukou se slovy: „A začnu s tím hned, jak o tom budu všechno vědět.“

Kolik znáte dětí, které s chozením čekají, dokud přesně ví, jak na to? Kolik ratolestí posedává v rožku obýváku, studuje ilustrovanou encyklopedii s anatomií lidských nohou a zákony fyziky předtím, než se odváží ke svému prvnímu krůčku? Legrační představa? Jen do okamžiku, než si uvědomíme, že přesně takto fungujeme v dospělosti.

Chceme se něco naučit, ale z pouhého pomyšlení na vratké začátky a první pády máme půlky stažené pevněji než zápasník sumo. Než se cítít jako úplný nešika a začátečnická nula, raději nikdy nezačneme a najdeme si vyhřáté místečko v přeplněné čekárně na instantní dokonalost mezi dalšími lovci pokladů.

Malému dítěti je jedno, že o přešlapování nemá nejmenší páru. Chce chodit! K tomu, aby před sebe zkusilo natáhnout tu malou věc s šesti načechranými faldíky, nepotřebuje chytrou knihu ani žádný zaručený recept na dokonalou chůzi. Stačí dobrý mentor (rodiče), u kterého vidí, jak přibližně na to a velká chuť hrát si s tím, zkoušet, padat, vstávat a znova a znova ráznými dopady testovat absorbční vlastnosti plenky (nikoliv ty uvedené na obalu).

Jde-li o osvojení nové dovednosti, jsou jen dva typy lidí. Například taková lukostřelba. Někdo stojí sedm hodin před terčem a je nešťastný, že nemůže přesně zamířit a vystřelit, protože se mu třese ruka, fouká vítr, vyrušuje ho káně a svědí ho pata. Celý den promarnil čekáním na zázrak, zatímco jeho kamarád hned ráno natáhl tětivu a vystřelil přibližně směrem, kterým chtěl. „Páni, trefil jsem vedlejší strom, slabých pět metrů vedle,“ pochvaluje si svůj premiérový výkon. „Příště musím mířit víc doleva,“ nadšeně prorokuje zlepšení v dalších pokusech.

Nebál se vypadat jako nemotora, vystřelil, dostal zpětnou vazbu, upravil podle ní svoje další činy a zkusil to znovu. Takový je koloběh mistrů. Zatímco se jedni připravují, míří, míří, míří (a studují, studují a studují)… až se konečně dostanou k dalšímu míření, jiní pronikají do strategie vítězů: Připravit – přibližně zamířit – vypálit – AŽ teď mířit přesněji na základě výsledku.

Zapište se konečně na taneční lekce, do kurzu řečnictví, začněte oslovovat neznámé lidi, nebo se pusťte do španělštiny, kterou odkládáte dobrých 6 let. Pokud  nezahodíte svůj chronický perfekcionismus teď, odnesete si svoje touhy do hrobu. Udělejte první krok a začněte se v tom plácat. Negativní zpětná vazba je nejlepší učitel. Vyhýbat se jí je šílenství a jistou vstupenkou do šedošedé průměrnosti.

Největší vítězové jsou ti, kteří prohráli víckrát než všichni ostatní. Tak se chyb přestaňme jednou provždy bát, jsou to naši největší spojenci na cestě výš a dál. Ještě dnes si vyberte jeden ze svých zaprášených terčů a palte jako kulomet. Jakýkoliv výsledek je zábavnější než hezká představa ve výloze mezi pavučinami na pozadí mysli. Úspěch slouží pouze k oslavám, úspěch samotný nás nikdy nic nenaučí. Jsou to ta malá i větší klopýtnutí, chyby a přešlapy po cestě k němu, které v sobě nesou největší hodnotu, lekci, ponaučení a růst, po kterém všichni prahneme.

7 KOMENTÁŘE

  1. Děkuji autorovi za hezký článek. Pravidelné leštění podlahy mě rozesmálo:) Určitě je to téma na zamyšlení, v okolí znám hodně lidí, kteří mají své plány, ale realizaci odkládají na neurčito s poněkud nedůvěryhodným opodstatněním, kterému se sami snaží uvěřit. Pocit štěstí z dosaženého cíle nás těší, ale samotná cesta k cíli už moc ne. Asi nejlepší je odměňovat se za ty menší krůčky. Alespoň u mě to tak funguje, když se mi např. nechce udělat nezáživnou část v nějakém projektu, tak si řeknu, že když to dnes udělám na večeři si dám milovaný smažený sýr 🙂

  2. Po dlouhé, opravdu dlouhé době zase jednou článek, který mě dostal tak, že jsem při jeho konci uronil slzu pod návalem různých emocí. Děkuji

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here