Marcus Aurelius: Ani po 1800 letech nehovoří jen k sobě

0
366
„S událostmi, s nimiž tě osud spojil, se hleď srovnat; a lidi, s nimiž tě osud sloučil, miluj, ale opravdově!“ Hovory k sobě: Kniha šestá, 39
Postupně se svou prací a zodpovědností propracovával a získával zkušenosti v úřadech, byl značně respektován a mnoho rozhodování na něj bylo delegováno. Od císaře Antonia se mu dostávalo volnosti v jeho práci, vzhledem k jeho citu na výběr lidí pro úřední posty nechával obsazení administrativy na jeho uvážení.
Vlády se Marcus Aurelius ujal ve čtyřiceti letech, ještě stačil jako spoluvládce ustavit svého bratra a musel čelit prvním potížím říše ohrožené útoky Parthů, Germánů dalších barbarů na některé hranice. Problematické byly zejména přepady přes Dunaj. Po celou svou vládu tak vedl obranné války o udržení hranic, dále se vypořádával s jinými problémy, ať už ničivé rozvodnění Tiberu nebo neznámé nemoci nazývané antoniovský mor. Ta se vyznačovala vysokou úmrtností obyvatel i vojsk, tím se snižovala síla říše z pohledu výběru daní i velikosti armády.
„Jak směšným cizincem je ve světě ten, kdo se diví kterékoliv události v životě.“ Hovory k sobě: Kniha dvanáctá, 13
Výdaje na obranné války a nízké příjmy z daní sužovaly státní pokladnu. Marcus vedl příkladný život včetně ohledu na finance po osobní i státní stránce, vystavěl minimum monumentů, čímž se výrazně lišil od většiny jiných vládců. Velmi aktivně se snažil změnami zákonů zlepšit postavení sociálně nejslabších členů společnosti, tedy otroků, žen a dětí. Tolerantní postoj měl i k dříve pronásledovanému křesťanství, které se mohlo soukromě praktikovat.
„Co neprospívá roji, neprospívá ani včele.“ Hovory k sobě: Kniha šestá, 54
Závěr života trávil cestováním po provinciích a válečných zónách, kde sjednával mír nebo se podílel na organizaci obrany. Vzhledem ke svému zdraví učinil svého syna Commoda v brzkém věku spoluvládcem, čímž narušil tradici předávání vlády nejschopnějším adoptivním jedincům, nicméně zamezil hrozbě občanské války v případě svého možného úmrtí.  Zemřel o tři roky později v roce 180 při cestě k Dunaji…
„Přestaň už vykládat o tom, jaký asi má být dobrý člověk: raději už jím buď!“ Hovory k sobě: Kniha desátá, 16
Ale to nejpodstatnější, co po sobě Marcus Aurelius zanechal – a i po osmnácti stech let stále aktuálního, je známá kniha Hovory k sobě. Není jasné, zda své myšlenky, mnohdy zaznamenávané bez zjevného kontextu, měl v úmyslu zveřejnit. Je možné, že si je pouze zapisoval, aby si jejich čtením mohl podpořit tíhu odpovědnosti svého úřadu a těžkého rozhodování. Většina myšlenek se točí kolem úlohy člověka na světě a ve vesmíru, zejména okolo úlohy jeho samotného, o ctnostném a nezkaženém životě a o přínosu společnosti. Lidská duše je pro něj součástí měnícího se vesmíru, který je řízen rozumem a prvořadá pro něj byla zejména jednota slov a činů.
 „Učinil jsem něco obecně prospěšného? Pak tedy mám z toho prospěch. To měj stále na paměti a nikdy od toho neupouštěj!“ Hovory k sobě: Kniha jedenáctá, 4

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here