Luciano Pavarotti zemřel. Tato smutná zpráva obletěla před necelým měsícem celý svět a zasáhla i ty, kteří se o operní zpěv a vážnou hudbu příliš nezajímali. Pavarotti totiž nebylo jen jméno jednoho zpěváka, zosobňovalo zbožňovanou a uznávanou (ale někdy i zatracovanou) ikonu, pojem, reklamní značku.
Jak je to možné? Do vínku totiž daly sudičky před 71 lety, kdy v italské Modeně spatřil budoucí pěvec poprvé světlo světa, kromě talentu i obrovské charisma, díky němuž si později získal fanoušky na všech kontinentech.
Přitom stačilo málo a slavné jméno bychom znali z úplně opačné branže, jestli vůbec. Malý Luciano se totiž o hudbu v dětství příliš nestaral – alespoň ne více, než ostatní děti, které s větší či menší chutí navštěvovaly hodiny klavíru nebo houslí. Mnohem raději se – ostatně jako každý italský mladík – proháněl s černobílým míčem po zeleném trávníku a kdo ví, možná i o fotbalové kariéře snil.
Jeho otec Fernando, povoláním pekař, měl ovšem k hudbě blízko a do sboru, kde účinkoval, přivedl i Luciana. Toho začal zpěv bavit, ale i tak se stal po škole učitelem a ani ve snu by ho nenapadlo, že by mu jeho koníček mohl jednou přinést světovou slávu. Nicméně se ve svých jednadvaceti letech rozhodl navštěvovat soukromé hodiny zpěvu u Arriga Poliho a později u Ettore Campoglianiho. Pavarotti by se jistě stal uznávaným zpěvákem díky každodenní píli, ale jak to tak v životě bývá, jeho raketovému vzestupu napomohla náhoda – v šedesátých letech si zazpíval v londýnské Covent Garden jako „pouhý“ záskok za pěvce Giuseppa di Stefana. Publikum bylo nadšené a v operních kuloárech se začalo mluvit o novém Carusovi.
Od tohoto přelomového okamžiku bylo jasné, že se na poli vážné hudby zrodila hvězda. A to hvězda velice mimořádná, což dokázal v roce 1973, kdy v Metropolitní opeře v New Yorku dokázal zazpívat neuvěřitelných devět vysokých C v Donizettiho Dceři pluku. Pavarotti se stal nekorunovaným králem operního zpěvu.
Ale nejen díky nespornému talentu a nádhernému, absolutně nezaměnitelnému hlasu se stal miláčkem publika. K jeho popularitě i mezi operními „neználky“ přispěl i jeho zjev – silná postava, která prozrazovala zpěvákovy velké sympatie k dobrému jídlu, věčně rozesmátá vousatá tvář a především radost, která prýštila ze zpěvákových očí při každém představení.
Na vrcholu se Luciano Pavarotti ocitl v sedmdesátých a osmdesátých letech. Tenor šel z opery do opery, koncert střídal koncert. Nejznámějšími kousky, ve kterých získal roli, jsou například Pucciniho Tosca, Donizettiho Nápoj lásky nebo Verdiho Aida.
Pavarotti ale nebyl pouze obdivovaným hudebním velikánem. Sklidil mnoho kritiky paradoxně za jeden z nejúspěšnějších projektů; společně s dalšími dvěma operními hvězdami, Placidem Domingem a José Carrerasem, utvořil seskupení Tří tenorů. Jejich koncert, který se konal před sedmnácti lety při příležitosti mistrovství světa ve fotbale, byl přenášen do statisíců domácností. Odborná veřejnost ale příliš spokojená nebyla, Pavarottimu byla vyčítána nejen komercionalizace opery, která do té doby stála v ústraní jako duchovní potrava pro vysoce náročné posluchačstvo. S nelibostí někteří nesli i Lucianovu zálibu v rockové hudbě, s jejímiž představiteli, jako je Bono Vox nebo Sting, spojil i své jméno. Proč ale kritizovat něco, co se jeví nejen jako dobrý marketingový tah, ale i kvalitní kulturní zážitek, za jehož tvorbou stojí mnoho práce a úsilí? Ostatně – tendence propojování žánrů je dnes zřetelná u mnoha hudebních formací a setkává se s velkým ohlasem mezi laiky i odborníky. Pavarotti byl jen odvážným průkopníkem.
Nezapomenutelnou součást tvořily v životě slavného Itala ženy, a to až do konce posledních dnů. Není ovšem řeč o nějakých záletnických avantýrách, naopak. V srdci choval kromě svých čtyř dcer první manželku Aduu Veroniovou a později mladou sekretářku Nicolettu Mantovaniovou, se kterou se oženil v roce 2003.
Společné štěstí manželů bohužel netrvalo příliš dlouho. Zpěvákovi, kterého už několik let sužovala nadváha a s ní spojená cukrovka, byla v loňském roce diagnostikována rakovina slinivky. S nemocí bojoval statečně, nevzdával se naděje. Přesto si možná až přílišné gurmánství a neschopnost odejít na zasloužený „operní odpočinek“ vybralo svou daň. Luciano Pavarotti, nejslavnější italský tenor světového formátu, zemřel 6. září 2007.
Jednou sám řekl: “Myslím, že hudbě věnovaný život je nádherný život. A já ten svůj hudbě zaslíbil.“ Pokud bychom měli shrnout Pavarottiho život do jediné věty, byla by to právě tato slova.
