Leonardo da Vinci: Jeden z největších géniů lidské historie

Pokud jste si již někdy v životě kladli otázku, čemu chcete zaprodat svůj život, jakou kariéru zvolit a na co se ve svém životě zaměřit, možná jste dospěli k závěru, že není vůbec snadné zvolit jedinou doživotní cestu. Dobře pro vás. Jedna z největších osobností lidského pokolení je s vámi na stejné lodi. Leonardo da Vinci zasvětil svůj život všeobjímajícímu poznání a v jeho případě to znamenalo ovládnutí desítek a desítek vědních oborů. Pět století po své smrti nám tím udává lekci, že není nutné zvolit jedinou cestu. Stačí pouze pokaždé vybrat tu, kterou lemuje láska a radost v srdci… a může jich být nespočet.

Leonardo da Vinci se narodil 15. dubna 1452 v Toskánsku, ve vesnici Anchiani nedaleko města Vinci v blízkosti Florencie. Již od doby, kdy jako malý kluk začal navštěvovat školní docházku, odvážně odmítal přijímat veškerá ustálená dogmata, aniž by se o jejich pravdomluvnosti nejprve neporadil se svými vlastními smysly, rozumem a především zkušeností. Ve čtrnácti letech odchází s otcem do Florencie. Zdejší paláce, chrámy a jejich výzdoba uchvátili mladého da Vinciho natolik, že v jeho srdci zaseli semínka jednoho z nejplodnějších výkvětů tvůrčího génia, jakého kdy lidstvo poznalo.

Ačkoliv mu po další léta byla Florencie městem uměleckých příležitostí, nikdy zde nenalezl onen opěvovaný obdiv hodný uznávaných umělců své doby. Jeho osobitý, nekonvenční styl byl pro nepokrokově smýšlející skepticismus Florenťanů zřejmě až příliš novátorský a nadčasový. Pod zručnými a tvůrčími prsty nevšedně snoubil silné poetické city s jedinečným mysticismem gest. V malbách hojně využíval bohatých a propojených vztahů všeho živého, aby tak kompozici vdechnul hluboký až tajemný pohled. Znalci se shodují, že Leonardo da Vinci vytvořil specifický a ojedinělý „jazyk génia“ své doby.

Po desetiletém působení, studiu a inovátorství své tvorby opouští Leonardo da Vinci hranice města a na pozvání vévody vstupuje za brány Milána. V této velmi plodné éře života nachází i mnoho oddaných učňů a žáků, z nichž mnozí mu zůstali věrní až do posledních dní. O rok později se Leonardo pouští do studia aerodynamiky, fyziky, anatomie, meteorologie, kosmografie a Pythagorovi matematiky a rozšiřuje tak svůj nekonečný repertoár znalostí o další vědní disciplíny. Poznatky a výsledky vlastních bádání na poli vědeckém mistrně využívá k dramatickému efektu svých kompozic. Umění a věda se pro tohoto renesančního génia stávají nerozlučnými veličinami úspěchu.

Umělcova všestrannost byla vskutku dech vyrážející. Například v době války mezi Florencií a Pisou předložil návrh, jak Pisu porazit beze zbraní odvedením toku řeky Arny jinam, což by odřízlo Pisu od moře. Navrhnul dokonce i bagry, jimiž se začal záměr realizovat. Avšak bez dokončení, protože se da Vinci během operace začal zabývat zkamenělinami, které byly při výkopech nalezeny. Byl fascinován i fenoménem létání a na základě vlastních podrobných studií ptáků sestavil plány létajících strojů, například i helikoptéry či lehkého rogala.

 Vynalezl anemometr na zjišťování směru foukání větru, anemoskop, který pravděpodobně zjišťoval rychlost větru, a inklinometr na kontrolu vodorovné pozice při letu. Navrhnul množství fréz, strojů na řezání závitů, broušení šicích jehel, tažení drátů, navíjení nití, česání či stříhání sukna. Dalekosáhle studoval i lidskou anatomii. Plánoval dokonce vydání souborného anatomického spisu, jenž se měl skládat z více než sto dvaceti knih a tisíce názorných kreseb. K jeho vydání bohužel nikdy nedošlo. Všechna tato snažení vždy nakonec nějakou spojitostí vedla zpět k umění, jak nepřímo vysvětluje Leonardův známý citát:

„Malíř má znát vnitřní ustrojení člověka, aby věděl, jak ho dobře zobrazit při pohybu.“ …tak silná byla jeho láska k umění.

Nelze slovy shrnout, čím vším změnil jediný muž jménem Leonardo da Vinci naši historii. Jeho dílo je obrovské a ovlivnilo umění i vědu po celém světě. A to i přesto, že značná část jeho výtvarných děl i vědeckých pojednání byla zničena. Výzkum jeho deníků stále probíhá a tak lze očekávat, že údiv z naší strany směrem k jeho do dějin nesmazatelně vepsané osobě se nikdy nedočká konce.